| Girili | 
 |
(24.1.2018 11:24:32)
Otazka je jasna, jak jste se naucily nebo ucily varit?
Klasicky jako mala holka ci dospivajici od sve maminky nebo babicky? Samy? Naucila vas kamaradka, manzel, kurzy, podle kucharek, internetu ap.? A jak svuj kucharsky um hodnotite? 
Kdyz se me mama snazila v detstvi ci dospivani neco v kuchyni cilene naucit, tak jsem to jako radikalne vymezena intelektuaálne zamerena feministka odmitala slovy "Ja varit nikdy nebudu!" A na dotaz, kdo tedy bude varit, jsem zertem odpovidala, ze manzel.
Pomahat v kuchyni jsem ale musela, takze jsem neco malo odkoukala. Vic jsem se ale naucila varit sama metodou pokus omyl. Nejvic mi stale delaji problemy veci, ktere se nedaji zmerit a je treba je zhodnotit zkusenym kucharskym okem - jak to ma byt huste, kolik toho tam prilit, jak moc to usmazit ap. Hodne mi pomohl internet a nakonec jsem se par rodinnych receptu skutecne naucila od mamy nebo babicky. Ale uz ve sve kuchyni, s telefonem na uchu.
Dnes varim prevazne ja, zvladnu jakz takz vse, ale obed pro navstevu varim nerada, neb se mi snadno stane, ze se neco nepovede tak, jako obvykle. Navic casove a na pripravu narocnejsi jidla typu omacky, hovezi ap. dela skutecne manzel. Ma trpelivost se s tim mazlit a neboji se, ze ten hezky kousek hoveziho svym neumetelstvim znehodnoti. Podle PRESNEHO recept uvarim nebo upecu cokoliv, ale kazdodenni pobyt v kuchyni, zvlast u slozitejsich jidel, me stale netesi. Hadam, ze asi uz to poteseni z vareni nikdy neprijde. Paradox ale je, ze dnes varim lepe, nez moje mama. 
Jak to mate s varenim vy?
|
| Žžena |
|
(24.1.2018 11:31:17)
Jako holka jsem pomáhala v kuchyni, takže ty úkony jsem znala a provozovala, ale za pravé ZVLÁDNUTÍ vaření považuju až dobu cca po 10 letech vlastního samostatného vaření, kdy můžu říct, že to mám vychytaný a efektivní. Tj. bez prostojů, zbytků, maso a příloha dokončený ve stejný čas, nic nečeká apod.
Jo a extra potěšení z toho taky nemám. Říkám, že vařím v sebeobraně. Kdybych měla osobního kuchaře, co bude slušně vařit z mnou schválených surovin, do kuchyně sni nepáchnu.
|
| Girili |
|
(24.1.2018 11:34:31)
A vypracovala ses tak, ze ti nevadi ani priprava slavnostnejsiho obeda pro velkou navstevu? U me je tohle bod, de se to lame. Pro rodinu to davam, pro vice lidi ne. 
|
| Girili |
|
(24.1.2018 11:41:25)
Moje mama treba dela kazdy rok par akci, kdy je v dome + 10-15 lidi. Oslavy narozenin, rodinne i jine srazy. A dava to perfektne. V tomhle ji nesaham ani po paty. Nastesti my mame maly byt, takze u nas takove akce nepadaji v uvahu. Ale i kdyz prijede na navstevu s prespanim 3-4 clenna rodina, tak uz me to rozhodi.
|
| byvala radka |
|
(24.1.2018 11:47:48)
na takové akce dělám klasiku, co se moc nedá zkazit - polévka s játrovými knedlíčky, řízky+br. salát nebo pečené maso+zelí+knedlík nebo pečené maso+brambor
jinak vařit jsem se naučila z kuchařky, až jsme bydleli s chlapem, metodou pokus-omyl, ale i v začátcích to bylo poživatelné (nestalo se mi, že by to bylo nejedlé)
u nás doma se nevařilo, jedli jsme ve škole a v so a v ne se jezdilo na výlet
a vařit mě baví, péct vůbec, tam jsem marná, dělám jen litá těsta na plech nebo bábovky nebo štrudl z kupovaného listového těsta, pečení na vánoce je utrpení
|
| Girili |
|
(24.1.2018 11:51:49)
Vidis, mne treba peceni nevadi, to mi jde vyrazne lepe. Tam jsou ty recepty obvykle velmi presne, neda se to moc zkazit.
Zato treba neumim poradne osmazit rizky. Bud je to moc pomalu, takze bud pridam plyn nebo mam snahu s tim delat tisic jinych veci a pak to zas pripalim, nebo se mi furt prepaluji ty odrobene kousky strouhanky... Vysledek meho smazeni mi vzdy prijde o dost mastnejsi, nez kdyz to smazi nekdo jiny. Tohle radsi prenechavam manzelovi, ten si s tim umi poradit dobre.
|
| byvala radka |
|
(24.1.2018 12:01:32)
já nesnáším to patlání se, takže třeba lité těsto mi nevadí, ale jak se má něco lepit, vykrajovat, hníst, mazat (dorty-krémy), tak to jsem v koncích - mám každý kus jinak, těsto se mi trhá nebo lepí, nadávám, všude bordel, výsledek znechucení a říkám si - bylo ti to třeba?
jinak jídla vařím už teď odhadem, bez receptu, z věcí, které zrovna najdu v lednici
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(24.1.2018 12:55:47)
Zrovna tohle umím,uvařit pro 20lidí mi problém nedělá
|
|
| vertigo | 
|
(24.1.2018 18:17:07)
Taky mi jaksi nejde hezky osmažit řízky, tak je raději moc nedělám Třeba bramboráky líp usmaží manžel a to jinak nevaří skoro vůbec
Vařit jsem se naučila za pochodu, v průběhu manželství a mateřství. V dětství jsem v kuchyni dělala spíš ty pomocné práce, mamka mě vařit neučila. Ale "vypracovala" jsem se, myslím, že vařím celkem obstojně.
|
| K_at |
|
(24.1.2018 18:21:58)
X, ty jo, taky to neumim! Bud je mam malo, nebo hodne, nebo nekde ko, nekde ne.
|
|
|
|
|
| Eudo | 
|
(24.1.2018 12:44:03)
Tak 10 - 15 lidi tu mam celodenne behem letniho mesice (=moje deti s rodinama). Jelikoz mam malou kuchyn, kam se moc pomocniku nevejde a ja v MY kuchyni namam rada lidi, a kazdej ji neco jinyho (a na stesti NIKDO z nich nestoji o Ceske vareni), tak celkem ode vseho uvarim NECO a na stole si kazdy sklada, na co ma chut. Kdyz se to nedoji, ohreje se to /da studene pri dalsim jidle. Vsem to vyhovuje. Na Vanoce pecu kachnu a kure, knedliky ji jednou za rok moje deti, jejich partneri brambory a bramborovy salat, na tom se nic moc neda zkazit. Vareni mne DESNE NEBAVI a nikdy nebavilo, nic uvarit jsem neumela, akorat ohrat parky na 10 zpusobu (pet zpusobu z nich bylo, ze praskly). Takze moje vareni sestava z toho "vem Trochu tohhle, a kdyz mas nekde jeste tohle, tak to spotrebuj a frkni to k tomu, neco z toho vzdycky bude a kdyz nekdo bude vyzadovat nazev, muze se to nazvat cesky/vietnamsky/ aarabsky a podobne, kdo to pozna, ze jo.
Pect mne bavi. Cesky chleba "dloe meho" pecu leta letoucky tak jednou tydne. Ruzne vymyslene zemle taky.
|
|
| neznámá |
|
(24.1.2018 13:42:22)
Já mám spíš problém uvařit pro pár lidí, jsem zvyklá vařit pro velkou společnost, neumím uvařit pro dva.
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(24.1.2018 11:36:32)
No párkrát ročně vařím třeba pro třicet lidí. Ale menu vybírám tak, aby mně to bylo pohodlné. Nevymýšlím extrémnosti, vařím to, co perfektně ovládám a u čeho mám ověřeno, že se hosté budou olizovat za ušima, a klidně zaúkoluju pomocníky. Pak je to celý v klidu.
|
|
|
učila mě máma, nejdřív stylem koukej co a jak a přitom mi oloupej cibuli a pak od nějakých mých 15ti už hodně chodila do práce a já musela vařit o víkendech pro sourozence. Pak byl často i model, že sice byla doma, ale radši uklízela a já dělala oběd. Experimentovala jsem, zkoušela nové věci, mrzelo mě, když mi to máma nepochválila. Po svatbě jsem vaření ještě víc rozjela o věci, které se v původní rodině nejedli a my je milujeme (např. boršč). Můj muž nevaří vůbec což mě mrzí/štve/hodilo by se to. Já naopak vařím skoro pořád, teď od prosince jsem teda v nové práci tak jsem omezila, ale do té doby i dvakrát denně, k obědu i polévky a tak. Péct taky umím i ty klasické buchty. Vlastní jídlo miluju, nestačí mi se "načichat" a strašně mě s..e vybíravost mých dětí 
. Děsně jsem se radovala, když jsem podědila při vyklízení nějaké pozůstalosti, kráječ knedlíků. Nedávno mi v něm rupla ta struna a musela jsem vytáhnout nit. Doufám, že tam manžel brzo natáhne novou, jinak budou mít furt halušky 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)