| Kivík | 
 |
(26.3.2018 12:21:12)
Nemám, komu bych se svěřila (smutný, co?  ), tak se jdu vybrečet sem. Zamilovala jsem se do ženatého, nevěděla jsem to, samozřejmě. Až když i z jeho strany to začalo být vážné, přiznal se a navrch přidal dvě děti. Nějakou dobu jsme se v tom plácali a dneska se rozešli. Se ženou nebydlel, ale bylo jasné, že se k nim vrátí, problémy řešili. No a mě je hrozně a vůbec to neulehčuje, že dělá správnou věc a že jsem věděla, že tahle chvíle přijde. Kromě toho, že jsem samozřejmě čerstvě zamilovaná, jsme si taky neuvěřitelně rozuměli ve všem a hezčího kluka jsem neviděla. Řekněte mi prosím, že na mě někdo skvělej ještě čeká. Protože teď si to fakt nedovedu absolutně představit
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(26.3.2018 12:45:39)
 Rozchod ve fázi "akutní zamilovanosti" je hodně těžký. Ale patří k životním trablům, které časem opravdu přebolí. A může zůstat hezká vzpomínka. Když se rozpadne vztah, kde jsou děti, je to nakonec určitě horší.
A vztah se ženáčem? Není pro každého. Nebudu moralizovat, vezmu to čistě "sobecky", být ta druhá? S tím se milenka musí smířit. Znala jsem dvě dlouholeté "bokovky" ženatých mužů, když jsem o nich slyšela naposledy, zůstaly nakonec samy. Jestli později někoho našly, nevím.
A na Tebe "ten pravý" někde určitě ještě čeká. Vydrž těžké období, pobrečíš si a bude líp. Hodně štěstí, 
|
| Kivík |
|
(26.3.2018 12:57:43)
Děkuju, to pomohlo  já právě vím, jak dopadnou milenky. A já nechci být druhá. Jenže tady stojím v první řadě proti dětem a to fakt nechci. Měly by mít úplnou rodinu, já vím... Ale když on bude doma, tak my dva spolu prostě nebudeme, to je jasné. To nechce ani jeden z nás. Ale je to fakt těžké. A já to sice nevěděla, ale asi je to důvod, proč se mi líbil... Taky už bych chtěla děti a mám na ty dětné chlapy snad nějaký radar nebo co
|
| Pam-pela | 
|
(26.3.2018 22:35:17)
Kiviku, za mě - protože to vídám dost často a je to nekonečné - lepší když to přišlo dřív, než později.
Tak jako tak budou muset určitý věci proběhnout, v tobě, v tom vztahu, protože i když se nevidíte, pořád ještě trvá, je navázaný...ale - já bych to už kvůli sobě dál neroztáčela.
Být třetí v jakémkoliv vztahu, kde jsou pojítkem děti a který není vyřešený, je strašně těžký.
Jedno mi probíhá takřka v přímém přenosu v širší rodině, té "milence" je už skoro 40, po dětech asi touží, ale hrdinně tvrdí že ne a čeká a čeká, sbírá drobky a čeká, až se ten vztah s ještěženatým pánem (taky nebydlí úplně s manželkou) utřepe.
On se třeba neozve týden, dva, pak zas je u ní každý den, pak zmizí na tři měsíce...a ona se trápí a trápí, dělá si naděje, podle mne velmi marný...a chvíli je v euforii a chvíli v pocitech naprostýho zoufalství.
Navíc poslouchá o dětech, manželce, o tom, jak je jemu, jak je to pro něj těžký....Trvá to už několik let, možná tři?
Taky jsem prošla určitou fází, kdy se mě něco takovýho dotklo, zas jinak...a vyvíjelo se to, ale ty pocity jsou nezapomenutelný. Takový malý psychický týrání, spíš teda velký, pro všechny.
Pokud bych to zvládla a nebyla připoutaná minulostí, dětma atd...prchnu od něj co nejdál. Navíc myslím, že si člověk blokuje ten možný perspektivní vztah, kde se s nikým o nic nedobrovolně dělit nemusí.
|
| Pam-pela |
|
(27.3.2018 0:01:19)
Nj, Danulu, zvnějšku by se to tak dalo říct.
On když se člověk dostane do víru představ a nějakých očekávání a začne na něčem nebo někom tak moc lpět...
je mi jí svým způsobem "líto", ale zvnějšku se nedá nic dělat, je to jinak chytrá ženská, schopná, umí se o sebe postarat. "Jen" ty vztahy. Určitě se podepsal tatínek a situace dřív, a i to, že když něco chce, tak to prostě chce.
A jo, jak tu tuhle někdo říkal, vyloženě to asi potřebuje - takovýhle vztah - chodí si to potvrzovat i ke kartářovi, k psychologovi, atd...a věří a věří. A je strašně nespokojená.
A jak psala maargit, zkušenosti nejsou přenosné.
|
| Kivík |
|
(27.3.2018 0:09:32)
Pam, ono je to asi i tím. Že s tím člověkem hrozně chce být a nejde to. Kdyby to bylo víc jisté, jako v normálním vztahu, asi by nemela problém mu říct, že ji něco nevyhovuje. Ale takhle, kdy čeká na každou chvíli, kdy může být s ním, neřeší nic i když je nespokojená.
|
| Pam-pela |
|
(27.3.2018 0:13:44)
Kiviku, jo, čeká na každou chvíli.
To je přece svým způsobem děs...kde je nějaká sebehodnota...a jak jsem psala, zažila jsem i u sebe leccos, nemyslím to zle. prostě jsem prožila svůj dosavadní život dost - hekticky, opravdu "plně", zažila jsem tolik věcí, strašně věcí teda chápu jakoby na vlastní kůži.
Dokážu to pochopit, ale v určitém stádiu se nedá moc pomoct zvenčí.
a obávám se, že se to musí i odžít, snad jen urychlit to jde, aby to proběhlo všema fázema.
jasně, že to, co není jisté a uniká to, je atraktivní. Ta dotyčná paní taky, ty chlapy, co chtěli jí, nechtěla ona...ten jeden na ni myslí doteď, i když už je ženatý a má děcko.
Vztahy jsou zvláštní a člověk se na nich hodně naučí, pochopí život, druhé a tak...určitě i určité trápení tady má místo. Blbý je akorát to pořád dokola opakovat a nepoučit se .
|
| Pam-pela |
|
(27.3.2018 0:16:22)
Už bych nikdy nepřistoupila ani na chvíli na vztah ve třech, ani za zlatý prase...doufám , protože kdoví, co ještě život přinese. A já teda už hlavně kvůli sobě, nepotřebuju se trápit na různých frontách.
|
|
| Kivík |
|
(27.3.2018 0:17:10)
Jo, vztahy jsou zvláštní a nečekané. Mě vlastně pomohla jedna věc, kterou řekli kamarádi, a to, že nějak to určitě dopadne. Paradoxně to byla jediná jistota, kterou jsem v tu chvíli měla. A měli pravdu, nějak to opravdu dopadlo
|
| Pam-pela |
|
(27.3.2018 0:26:35)
Kiviku, nikde není žádná jistota...přijmout tohle pro mně bylo strašně těžký. Tolik jsem toužila po NĚJAKÉ jistotě
|
| Kivík |
|
(27.3.2018 0:32:43)
Jistotu já prostě potrebuju k životu. Nesnáším nevědomost a nejistoty. Možná to zní nudně, ale chci vědět, co můžu čekat v různých situacích a s různými lidmi. A zejména, co můžu čekat od životního partnera. A co můžu cekat od člověka, který si sotva přivezl dítě z porodnice, obrazně řečeno, a klidně si ho opustí ? Jedině tak to, že udělá totéž zase znovu...
|
| Kudla2 | 
|
(27.3.2018 0:37:42)
"A co můžu cekat od člověka, který si sotva přivezl dítě z porodnice, obrazně řečeno, a klidně si ho opustí ? Jedině tak to, že udělá totéž zase znovu..."
Uf, myslím, že jsi opravdu moudrá ženská, protože uvažuješ takhle i v momentě, kdy jsi zamilovaná a kdy to bolí (protože si myslím, že máš stoprocentní pravdu, a tím, že se tý bolesti nebojíš teď, se vyhneš mnohem horší v budoucnosti, protože je značná šance, že by Ti proved to samý.)
Moc Ti fandím a opravdu nemyslím, že by tak fajn ženská jako Ty neměla šanci někoho fajn najít (a i kdyby ne, tak by to bylo pořád lepší než být s někým takovým, kdo by Ti téměř jistě zkomplikoval život)
|
| Kivík |
|
(27.3.2018 0:44:01)
Značně to komplikuje, že evidentně neumím být sama. Cítím čirou hrůzu, když vím, že tu pro mě nikdo není  měla jsem partnera 11 let a byli jsme spolu pořád, sdíleli všechno. Pořád tu byl, i když občas měl pěkně blbý řeči. A Díky bohu je tu pořád, akorát už na mě nemá tolik času, kdyz už jsme jen kamarádi. A já nevím, jak to sdílení nahradit.
|
| Pam-pela |
|
(27.3.2018 0:48:14)
Jo, to je určitě ten hlavní problém. A někteří lidi by byli raději s kýmkoliv.
Ale jde to se naučit...protože ve své podstatě je člověk sám i v páru nebo mezi druhými lidmi...a naopak zjistí, že není sám, když se cítí sám.
Myslím, že je to hlavně o pocitech.
|
|
| Pam-pela |
|
(27.3.2018 0:48:38)
Jo, to je určitě ten hlavní problém. A někteří lidi by byli raději s kýmkoliv než sami.
Ale jde to se naučit...protože ve své podstatě je člověk sám i v páru nebo mezi druhými lidmi...a naopak zjistí, že není sám, když se cítí sám.
Myslím, že je to hlavně o pocitech.
|
|
| Kivík |
|
(27.3.2018 8:18:42)
Ale to já mám přátelé, hobby, pořád někde běhám. Ale potrebuju prostě toho svého člověka. A když tu žádný není, nevím, s kým se rozdělit a o radosti i o starosti.
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(27.3.2018 0:45:44)
Kiviku, já taky ráda vím. Protože pak se mohu nějak rozhodnout, lepší pro mne, než když je něco skryté. Strašně bych si přála jistotu...ale . Tak snad - určitou jistotu...to by bylo fajn.
Jo, jsi velmi rozumná - jen to ještě jakoby vevnitř přijmout a zpracovat. Nejen v hlavě, i když v té hlavě to je naprostý základ, to je prvotní - uvědomit si, co chci, a co nechci.
a ještě jedna věc - někdy toho druhého vnímáme v jeho masce, kterou si pro nás navlékl. Někdy je strašně obtížné se vyrovnat i s tím, co je pod tou maskou hodného, šikovného, zábavného a hezkého člověka...aby člověk nebyl zamilovaný jen do té své představy o člověku...protože pak se dostaví deziluze jak...Brno 
|
| Kivík |
|
(27.3.2018 8:31:34)
To máš pravdu, o té iluzi. To bylo s předchozím klukem. Nějak se prezentoval a pak se ukazalo, že je to naprostý prototyp člověka, kterého fakt nechci. Jenže když člověk místo chlapa vidí urážlivého ufňukánka, jde to ukončit snadno. Po citové stránce to bylo hned za mnou. Jenže tohle bylo jiné, lhal mi o tom, co dělá, ale ne o tom, jaký je. Rozuměli jsme si. A já mám strach, že se už nenajde nikdo, s kým si budu tak rozumět a zároveň v tom bude chemie. Vždy je to buď jedno nebo druhé 
|
| Kudla2 |
|
(27.3.2018 8:46:07)
Kivíku,
já myslím, že to, že si to člověk nedovede představit, vůbec nic neznamená, protože svět je mnohem pestřejší než naše představy.
Taky jsem si nedovedla představit, že se najde někdo, s kým bych byla ochotna žít (já to měla o to lehčí, že jsem naopak sama ráda, takže to mi nevadilo), a našel se a jsme spolu už spoustu let a pořád je to fajn. Nebo kolik holek i tady se po nějakým zklamání zaříkalo, že už nikdy... no a pak někoho potkaly a taky jsou nadšený.
Takže ty úvahy jsou sice pochopitelný, ale je to zbytečný trápení, protože spoustu věcí si člověk nedovede představit, a přesto existujou.
Navíc jestli je to první den, tak to asi dost dobře nejde, aby z toho člověk nebyl smutnej, špatnej, zničenej... je super, že máš podporu okolí (taky aby taková fajn ženská neměla ), ale mně to připadá jako bolest jizvy po život zachraňující operaci - dá se zmírnit, ale úplně vyhnout se jí nedá, je to důsledek něčeho, čím si člověk ušetří obrovský problémy v budoucnu, a hlavně - časem odezní.
Moc Ti fandím a Tvůj postoj na mě udělal velkej dojem v tom nejlepším slova smyslu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
(výstižný smajlík). Mám tak nějak problém se sebevědomím, to je vedlejší. Myslím, že ty ale někoho "lepšího" potkáš, tento exemplář bude možno překonat, důvěra je ve vztahu snad to nejdůležitější, to určitě sama cítíš, a tady by už nebyla. Moc bych ti nějakého správňáka přála, jsi asi hodná holka. (To já teda manželku nelitovala 
). A věk máš ještě super. Snaž si něčím zaměstnat mozek a hlavně nerozvíjej myšlenky, jaké by to bylo, kdyby... 
. Vydělávala jsem hodně peněz a nestačila je utrácet, zařídila jsem si vlastní bydlení... Takže mi to přineslo i pozitiva. Jde o to, zvládnout se nějak nakopnout, zatnout zuby a říct si, já vám všem ukážu, nebudu nějaká utrápená chudinka 
a večer mě ještě kamarád vytáhl na pivo 
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)