| Pam-pela | 
 |
(7.4.2018 20:02:09)
Takhle silný otřes, trauma a stres může být spouštěčem těžkého onemocnění.
Nebrala bych to jako výměnný obchod, i když i to dokážu pochopit.
Možná to má ale paní taky ještě jinak...možná si uvědomila, co je život, umírání, smrt...a vnímá to jinak, než člověk, který to neprožil.
Stejně nikdo nejde přinutit k tomu, aby žil...a už vůbec ne, aby se léčil.
Přece nemůžeme vědět, co se v člověku odehrálo a odehrává...se svým životem si můžeme každý nakládat podle svého, ale někdy je těžké tomu jen přihlížet.
|
| Lassiesevrací |
|
(7.4.2018 20:03:16)
|
|
| Z+2 | 
|
(7.4.2018 20:07:08)
Já v přímým přenosu několika desítek zpráv denně sleduju jak mi umírá kamarádka na roztroušenou sklerozu. Nesnáším lidi co život vzdávají. A navíc těmhle nesmyslným gestům nerozumím.
|
| K_at |
|
(7.4.2018 20:11:20)
Z, jenze to gesto v tom vidis ty. Pro ni to muze byt 28 dalsich veci, ktery nas vubec nenapadne.
|
| Z+2 |
|
(7.4.2018 20:13:00)
To je úplně jedno.
|
|
| K_at |
|
(7.4.2018 20:13:00)
A kamaradka neni dite. Takze tezko predikovat, co prozila a proziva ona pani a v jakem stavu a stadiu (duse i tela) se nachazi. Chapu mozna i ji, i tu rodinu.
|
| Hr.ouda | 
|
(7.4.2018 20:16:08)
ale to, že se někdo nechce při nekterých formách rakoviny léčit, prostě automaticky neznamená, že nemá rád svůj život a že si ho neváží
ale když uváží, co ta léčba obnáší a jaká je reálná naděje, když uváží, co už odžil , tak může zcela legitimně přijít k názoru, že s pokorou nemoc přijme a prožije co nejlépe každý zbývající dn, než aby se pouštěl do boje, který vnitřně pociťuje jako zbytečný
|
| Z+2 |
|
(7.4.2018 20:18:29)
Nikdy není boj zbytečný.
|
| K_at |
|
(7.4.2018 20:19:44)
Z, prosim te, to je tvoje gesto a klise. Je to proste vec volby a priorit.
|
|
| K_at |
|
(7.4.2018 20:20:02)
Z, prosim te, to je tvoje gesto a klise. Je to proste vec volby a priorit.
|
|
| Hr.ouda |
|
(7.4.2018 20:28:25)
nesmysl
|
|
| Lassiesevrací |
|
(7.4.2018 20:50:02)
Boj není nikdy zbytečný. Pokud ale nechceš žít, nebudeš bojovat za život, ale za možnost odejít.
|
|
|
| Z+2 |
|
(7.4.2018 20:21:24)
Jenže o tom Dari nepíše. Píše o výměně životů.
|
| K_at |
|
(7.4.2018 20:26:24)
A Dari si mysli, nebo vi, ze jde o "zivot za zivot"? Ja osobne asi chapu i tuto verzi. Ale myslim si, ze pani je kazdopadne proste v nejakym " posttrauma" rozpolozeni.
|
| Z+2 |
|
(7.4.2018 20:35:55)
To je jedno. Má smysl diskutovat o příběhu co předloží ten co předkládá téma. Ne si ho upravovat tak, aby moje argumenty fungovaly.
|
| K_at |
|
(7.4.2018 20:39:48)
Ok, i tak jsem schopna tuhle rovinu nejak chapat. I kdyz jako ta rodina bych byla nestastna a zoufala. Jen Darino tema dle meho neni psano se 100% jistotou a vhledem do situace - tedy ja to mozna jenom tak vnimam.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(7.4.2018 20:13:06)
ona to nevzdává
ona prostě třeba jen nechce podstupovat drastickou léčbu s nejistým výsledkem
nikdo tady neznáme přesnou dg., rakovina je strašně široký pojem, a někdo třeba nestojí o to, trápit se chemoterapií, ozařováním ....
sebevražda je vzdání se života, případně neléčení něčeho, co co opravdu léčitené je, ale toto?
|
| Ropucha + 2 | 
|
(7.4.2018 22:40:40)
"rakovina je strašně široký pojem"
Přesně tak.
Někdo se léčí a vyléčí, někdo se léčí a zemře, někdo se neléčí a žije s diagnózu dlouhé roky.
To se na dálku a bez souvislostí vůbec nedá soudit.
|
|
|
| Z+2 |
|
(7.4.2018 20:20:01)
K jakému zlomu?
|
|
| Pam-pela |
|
(7.4.2018 22:06:41)
Někdy člověk dojde do fáze, kdy prostě některé věci prostě a jednoduše přijme tak, jak jsou...přestane se rvát se životem nebo za něco...zvenčí to může vypadat, že svůj život vzdává...ale je v tom určité smíření, klid...mír, i když může v tom stále být i bolest, strach...
To je myslím ten důležitý bod zlomu.
Nesnáším lidi, kteří...to jsou silná slova, možná je ze tím kolikrát spíš ta bezmoc, prázdné ruce, touha, aby druhý člověk nepřestal bojovat...strach ze ztráty, možná i zlobení se na osud.
Jenže někdy je potřeba určité věci přijmout, protože jinak by se člověk zbláznil...ne souhlasit a radovat se, že se to děje nebo na tom hledat nějaká třeba planá pozitiva, ale prostě vevnitř být smířený s tím, co je...a myslím, že na každého jednou takové "přijetí" čeká, že ho známe, byť třeba jen přijetí toho, že končí nějaký vztah, práce, že přichází stáří, odchod partnera...ale pak i vlastní umírání.
Když se ale obávám, že nás tohle nikdo neučí...neučíme se, jak přijímat obtížné věci, že to je taky přirozenost života...že nebudeme pořád jen mladí, krásní, zdraví...
Tuhle jsem poslouchala jednoho doktora, tuším onkologa, který mluvil o umírání, o respektu atd...ne že by neměl strach, ale zná smrt, zná umírání...a bere ji jako přirozenou součást života, kterou smrt (stejně jako zrození) je...
Taky se svým způsobem bojím umírání...bolesti, beznaděje, destrukce těla...toho přejití přes práh...ale všimla jsem si, že mnozí staří nebo hodně nemocní lidi se smrti nebojí, ale - jsou smíření...víc či míň.
Asi jsem si tuhle úvahu mohla odpustit, píšu to i pro sebe, pro zamyšlení.
Smrt často ani není zlá pro toho, kdo umírá, o tom jsem nějak vnitřně přesvědčena...ale pro toho, kdo tu zůstává.
Měla jsem pár lidí, kteří tu už nejsou...a u všech jsem cítila, že - jakoby existují dál...a existují spokojení a "volní" po tom všem stáří a nemocech. Musím říct, že jsem necítila dojetí a smutek ani na pohřbu, cítila jsem klid a u pár z nich i to, že tam s námi "jsou"...
Smutno mi bylo před a pak...
Už jsem tu psala o tom, jak jsem se s babičkou domluvila, aby mi přišla říct...tenkrát byla v nemocnici a nerozuměla a já se hned zastyděla, co jsem to řekla. Ale přišla
 , fakt že jo...dvakrát...bylo to naprosto hmatatelné a prostě jsem "to" viděla, fakt očima.
A já pro sebe i věřím, že se duše zas znovu na svět vrátí, nevím, jestli úplně dobrovolně...a jestli je z toho tak odvázaná...ale jinak bych nevěřila ve smysl života.
Pro mě je duše, ta esence bytí, to, co oživuje tělo, prostě věčná, nesmrtelná. Takže chybí mi pak ta osobnost a tělo, které tu není, ta role, kterou pro mě v tomhle životě ta která dušička hraje...ale vím, že neskončí někde nenávratně v nicotě...a že si možná jde jen odpočnout po tom pozemském životě.
Ale ani tahle moje důvěra v běh života neznamená, že by mi ti lidi, co odešli, nechyběli, někteří strašně strašně strašně moc. Zdá se mi, že jsem si jich užila málo. 
|
| sally | 
|
(8.4.2018 4:40:01)
děkuju za shrnutí....
Rozhodnutí nežít jsem zažila u blízkého člověka a respektuju jeho volbu a pocit, že kruh se uzavřel a už není co dál řešit a prožívat na tomhle světě.
|
|
| Z+2 |
|
(8.4.2018 8:57:03)
Pam, když tě tu čtu, tak mně děsí možnost, že ti to někdo žere.
|
|
|
|
|
, a co teprve "proč"?
a uprimne, nemyslim si, ze lecba je VZDYCKY povinna, nutna, je potreba ji absolvovat "jen" proto, aby clovek bojoval.... 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)