| Manka+Cipísek | 
 |
(16.5.2018 20:57:16)
Znám to velice dobře. V současnosti jsem na tom už tak, že uvažuju o psychologovi.
První nepříjemné pocity jsem začala mít v době, kdy onemocněla rakovinou teta, někdy před deseti lety. Postupně jsem si vznik její nemoci "odůvodnila" a tak nějak nad tím přestala přemýšlet.
Před rokem a půl objevili rakovinu mámě. Moje máma vždycky velmi dbala o své zdraví a přesto onemocněla. Během její léčby jsem nějak neměla prostor nad tím přemýšlet. Před vánoci dokončila ozařování a od té doby všechny její výsledky vypadají ok. Na nemoc se přišlo náhodou ve velmi raném stadiu.
Potom, co všechno máma zdárně zvládla, to na mě všechno "dolehlo". Rakovinu máme v rodině a já z ní začala mít strach, pořád se pozoruju, navíc moje životospráva není tak vzorná jako mamky, ke všemu mám sklony zajídat stres, tak se stresuju z rakoviny, nato zbouchám čokoládu nebo sušenku abych se uklidnila a pak se z toho stresuju ještě víc. V noci nemůžu spát a nevím jak z toho ven. Strašně moc bych potřebovala to někomu říct, uklidnit, ale není kdo, kdo to nezažil tak nepochopí. Manžel pro tyhle pocity moc pochopení nemá, jeho názor je takový, že je třeba hodně pracovat, aby nebyl čas moc přemýšlet, ale to funguje jen chvíli, ty myšlenky jsou jako otravní komáři, pořád lítají v té hlavě a nepříjemně bzučí. Jsem na sebe naštvaná, že jsem slaboch, který není schopen unést životní nepříjemnosti a hned se z toho hroutí. 
Taky mám neurčité zdravotní potíže, ale k doktorovi se bojím, stydím se za to, že jsem nejspíš simulant, ale co kdyby to byla pravda?
|
| troposfera36 | 
|
(16.5.2018 21:04:54)
Ano. Take se stydim, rekla jsem to jen mamince a manzelovi.
Vypovidat by mi asi take pomohlo, i toto psani pomaha.
Snazila jsem se ted prijit na to, proc tenhle konkretni strach ( nemoci ) mam, ale na zadny spoustec, udalost jsem neprisla.
Na rakovinu umrel dedecek, tluste strevo ( bylo mi 14 ), a babicka ( z druhe strany ) na rakovinu prsu, ale obena bylo uz dost let. Deda 74, Babi 85. To ani nikde u dr ( konkretne to prso) neberou jako zatez.
|
| Mediana | 
|
(16.5.2018 21:39:37)
Holky, běžte za psychiatrama a terapeutama a zkuste se toho zbavit. Já jsem hypochondrická od dětství, později kancerofobie, "měla jsem" v průběhu let všechno jmenované i víc. fyziologická vyšetření pomůžou jen dočasně, okamžitě nastoupí po vyvrácení něco jiného.
No, ani vám nebudu povídat, jak jsem dopadla. A bylo to nakonec histologicky i lokalizací něco, co mě - ani nikoho jiného - naprosto nenapadlo. Nikdo už nezjistí, jestli moje tělo "něco tušilo" a těmi hypochondriemi jsem volala o pomoc nebo jestli jsem si to tím trvalým stresem a šílenou úzkostí způsobila. Kvůli možnosti číslo dvě, zkuste s tím něco dělat.
|
| libik | 
|
(16.5.2018 21:53:47)
Mediano, hlavně že jsi ok, hele, nechtěla by naše stejná auta parkovat za sebou? sezona je tady
|
| Mediana |
|
(16.5.2018 21:56:29)
Libiku, už jsem na to myslela asi čtyřikrát, že nastal čas!
PS: Tak víš, že zas tak OK nejsem, žánop, ale mohlo by být hůř.
|
| libik |
|
(16.5.2018 22:18:52)
tak se domluvíme, v červnu jedu do AKTIPU, taky řeším nějaký bubáky, tak bych měla potom čerstvé zážitky
|
|
|
|
| troposfera36 |
|
(16.5.2018 21:58:22)
No, ja o psychoterapii velmi vazne uvazuju. Skoda, ze zde neni nikdo, kdo by ji podstoupil a mohl dat nejake zkusenosti.
S tim soucasnnym probleme jsem napocitala sest “nemoci”. Rekla bych, ze uplynulo tak osm let. Ted se tenhle strach objevil uz po 1/2roce od minule “nemoci”.
|
|
| Pam-pela | 
|
(17.5.2018 0:41:20)
Mediano, ono to je asi už dneska fuk, čím to vzniklo...a jestli jsi to "věděla" předem, je fajn, že už máš po  a jsi v pořádku.
Jinak mám ráda knížku "O duchovní léčbě", je teda dost stará, ten léčitel už dlouho nežije, ale výsledky v léčení měl veliké, obrovskou Víru a vypisuje tam i (podle něj tedy) příčiny nemocí. Jednou z příčin je "nemoc vyvolaná myšlenkou na nemoc"  , takže určitě to jde...asi ne hned, chce to systematickou péči o tyhle myšlenky...aby se mohly zrealizovat a zhmotnit.
Věřím, že je to jeden z programů mysli (tedy takového našeho počítače), který si jaksi žije svým životem, sám se spouští a když se spustí, rozvine se a převezme určitou vládu nad našimi myšlenkami, nad našimi pocity....
Je dobré si ho uvědomit...že tam je...ony nás tyhle programy (bývají nějak získané) většinou původně chrání před zraněním, ale jak prostě začnou fungovat samy, bez našeho uvědomění a mají moc energie z naší pozornosti a moc péče, rozrostou se a prostě se rozlezou do všech koutů...a prostě žijou si samy a tvoří nové strachy a nové možnosti...jenže ne pro náš prospěch, ale pro sebe.
A že toho taky umím vymyslet v tom strachu a obavách tak.  Kolikrát člověk jen sleduje, kam v té mysli a představách až zajde...přitom nic z toho není reálné. Zatím...ale může být, když to člověk živí.
Nejhorší je nechat mysl tvořit bez vědomé kontroly a ve strachu, panice...moje mysl na to vždycky bývala dobrá. teď už si to mnohdy uvědomím a prostě jí řeknu dost...protože to umím rozvinout do nekonečných šíří.
|
|
|
| Monika |
|
(16.5.2018 21:41:31)
No, tak úzkosti se mohou asi projevovat různě, někdo má různé stihomamy, kde a kdo ho chce zabít nebo ho sleduje, všichni se mu smějí atd. Někdo má hrůzu z otevřených prostor, někdo z uzavřených ... V situaci, když tě to omezuje v normálním životě (což se mi zdá, že už jo), asi by to chtělo nejdřív nějakou medikaci a potom psychoterapii? Tam by se snad přišlo, "proč" (v důsledku jakých zážitků, zkušeností apod.) se ti to děje ...
|
| troposfera36 |
|
(16.5.2018 22:15:53)
Maargit, a tve mamince ty pobyty v Bohnicich pomahaji?
Mne pomaha negooglovat, v podstate nemit pristup k internetu. To mam vyzkousene. Bohuzel je to take neprakticke. Omezit zdravotni stranky je slozite.
|
| Monika |
|
(16.5.2018 22:29:48)
Však nemusí být s takovými problémy rovnou hospitalizovaná, to už je asi krajní řešení. Úzkosti má dneska kde kdo, pořád o tom píšou, není třeba se za to stydět. Prostě se objednáš jen k jinému lékaři než onkologovi, no  Vyhýbat se internetu tedy podle mého fakt nepomůže. Úzkosti se holt projeví jinak  Leda, že by ses místo hledání na internetu věnovala něčemu, co by od úzkostí taky pomáhalo (myslím např. sport, procházky v přírodě, povídání s kamarádkami apod, nikoliv tedy alkohol a jiné drogy) ...
|
|
|
|
|
|
Ale jakékoli vybočení mimo pohodu pociťuji s obavami. Třeba posledních cca 9 měsíců (možná déle) mě občas zabolí nalevo od žaludku. Tak si říkám, to bude slinivka... rakovina slinivky?? 
Ta se nedá léčit 
Pak to přejde a já jsem ráda a nic neřeším. Dokud mě nezačne zase bolet. 
, různěmožně je na nich nacházela 
A bojím se návyku na ně. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)