| niina | 
 |
(3.9.2018 0:28:01)
Ahoj,nečekám nějaké rady,spíš se potřebuju vypovídat. Umřel mi děda,jsou to už skoro 3 týdny. Vlastně jsme to čekali ,my všichni už dlouho.Jsou s babičkou už v hodně vysokém věku a tak se střídáme v péči o ně s maminkou a jejím bratrem.Stejně mě to zaskočilo,ale pořád to tak nějak šlo.Rozloučení proběhlo v rodině před týdnem a pak jsem se teprve nějak sesypala.Začalo se mi o něm zdát,nemůžu se zbavit pocitu něčeho nedokončeného.Byli jsme si fakt hodně blízcí,dětsví a prázdniny jsme trávili hlavně u nich.Nejvíc mě mrzí,že když ho těsně před tím odvezli do nemocnice,už jsem ho kvůli mým zdravotním problémům neviděla.Babička říká,že už byl smířenej a je mu líp. Vím,že ano,ale nějak to nemůžu nechat být.Tenhle týden jsem fakt uděla takovou blbost,že jestli mě odněkud vidí,musí si říkat,jak jsem ubohá.Měla jsem se starat o babičku.Místo,abych s ní nějak trávila čas jsem si otevřela flašku a totálně to zvorala.Dokázala jsem se v tom plácat dva dny a ještě se rozhádat s manželem a mámou.Vlastně to odnesla i dcera.Stydím se za sebe.Jasně že chybí všem.Nedokážu být v tom domě.Musím tam jezdit,babičce už toho taky moc nezbývá a potřebuje péči.Manžel mi vynadal,samozřejmě.Pořád to totiž každému připomínám,tím jak se chovám.Bojím se těch svých reakcí,nechci nikomu ubližovat.Taky se samozřejmě nemůžu litovat,život jde dál.Nějak zvlášť nepiju.Ale přijde mi ,že až tam teď budu,zas nějak selžu.
Vím,že tohle není na nějaké rady.Asi bych potřebovala slyšet,že třeba někdo zažil něco podobně nebo přibližně stejně.Musím říct,že jsem se chovala fakt hnusně a stydím se za sebe.Klidně mi to napište,potřebuju aspoň nějakou reakci.Doma se mnou momentálně skoro nikdo nemluví,tak do mě 
|
| Kudla2 | 
|
(3.9.2018 2:21:43)
niino,
pořád nic nevidím, co bys měla udělat hnusnýho?
O dědu ses starala, byla jsi s ním často, to, že jsi s ním nebyla v té poslední chvíli, je smůla, ale nic, co by sis za těchto okolností měla vyčítat, a jestli jsi sama měla nějaké zdravotní problémy, tak už vůbec.
Byl to na Tebe nápor, stejně jako na ostatní členy rodiny. To, žes to jednorázově řešila alkoholem, pokud to opravdu byla jen jednorázovka a nepiješ pravidelně (což říkáš, že nepiješ) není nic, za co by ses měla stydět. Možná jsi potřebovala "vypnout", ale očekávalo se od Tebe, že budeš fungovat dál, tak ses tímto způsobem "vypnula" sama.
Nevidím na tom opravdu nic, co bys udělala tak strašného (ale samozřejmě trvale to alkoholem opravdu neřeš, to by nemuselo dopadnout dobře) a žádný důvod, proč by s Tebou Tvoje rodina neměla mluvit. Nejspíš i oni jsou ve stresu a reagujou prudčeji, než by reagovali za normálních okolností. Pokud spolu jinak dobře vycházíte, tak by to mohlo spravit, kdybys jim na rovinu řekla něco jako "sorry, asi jsem to neměla dělat, ale bylo toho na mě moc".
Být smutná v takové situaci je normální a muset se starat o někoho je stres. Kdyby to ale mělo trvat nějak déle nebo Ti to dělalo v životě moc velkou "paseku", tak bych zvažovala návštěvu psychologa, Linku důvěry nebo nějaké takové instituce jako je Cesta domů.
Drž se, máš toho naloženo hodně, a hlavně si nic nevyčítej, lidi nejsou stroje a Ty jsi nejspíš pro dědu udělala maximum, cos udělat mohla , a on to věděl a ví to i babička. Hodně sil  (a s tím pitím fakt pozor)
|
|
| K_at |
|
(3.9.2018 5:48:44)
Nino, prestan se sebemrskat. Proste ulet, navic po ztrate milovaneho cloveka. Hele, dum je misto, kde jsi byla s dedou. Mozna moznost, jak s nim mluvit a mit pocit, ze mu jsi bliz? Zaklad asi je prestat vysilovat, v klidu vysvetlit, ze to byl ulet a "pojdme od toho". Mas pravo truchlit, plakat, a hlavne - babicka ztratila zivotniho partnera. Ty buded mozna potrebovat nejaky svuj ritual, abys mohla dedu "pustit".
|
|
| libik | 
|
(3.9.2018 7:03:06)
Je mi líto, že jsi přišla o dědečka.
jinak tedy, to byla tvoje první láhev v životě? v tom případě spíš gratulace k mimořádně ukázněnému asketickému životu, mně jich tu prázdných stojí u lednice hezká řádka a nemyslím si, že jsem špatná rp., že by do toho někomu něco bylo.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(3.9.2018 7:11:06)
holka zlatá, jsi normálně vyčerpaná a k tomu prožíváš zármutek. zajdi si na krizovou intervenci k psychologovi, v takových situacích má smysl i pár sezení.
|
|
| Epepe | 
|
(3.9.2018 7:19:59)
Wau, ty jsi na sebe přísná.
Rodince to neuškodí, když se občas vymezíš.
|
|
| Alena |
|
(3.9.2018 8:44:13)
Neulevil by ti telefonát na linku důvěry? Připadá mi, že je lepší o tom mluvit než psat.
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(3.9.2018 9:51:00)
Přeji mnoho sil.
Jinak mi tedy přijde tvoje rodina divná - dost přísná.
Myslím tím manžela. Jak píšeš, že s tebou nikdo nemluví.
To asi všemu fakt pomůže...
|
|
| Marsyas | 
|
(3.9.2018 10:44:52)
Ahoj,předem Ti chci vyjádřit soustrast.Nic špatného si neudělala.Strach je to nejhorší ,co v sobě můžeš mít.Neměj strach ,že něco zvořeš,když mám já strach ,uvědomím si ,že na vše nejsem sama,že jsem v něčích rukou a to nade mnou mě chrání.nemyslím přímo boha , ale nějakou svoji vyšší moc. Když jsem byla ve 4. m těhotenství-před 8lety,tak mně zemřela ze dne na den sestra (31let/ ,dědeček zemřel 3 dny poté protože se s tím nemohl smířit.Pro rodinu to bylo hrozný a ještě je.Ale dokážeme se smát.je nám fajn.Oni jsou pořád s námi ani nevíš jak je to pravda,není to pouhé slovo.Dědovi je ted dobře,když na něho myslíš tak je u tebe.Povídejte si o něm ,co jste spolu zažilihezkého srandovního,jak měl hezký žiivot,poplakej si pořádně a mluv a mluv.V každé rodině někomu někdo umřel,je to prostě život a je moc krásný.Já jsem se z toho prostě vymluvila skoro s každým jsem o ní mluvila a všichni jsme vzpomínali.Přeji hodně sil ,klidu a na nic nespěchej ,máš na to celý život.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(3.9.2018 11:49:31)
Umřímnou soustrast, ale to Ti nepomůže.
Nemyslím, že bys selhala. Na úmrtí blízkých reaguje každý jinak, a i na nějaký úlet má člověk "nárok". Neobviňuj se. Vždyť to podle nadpisu vypadalo skoro jako když to píše člověk, který pil roky a je v protialkoholní léčebně.
Zvaž, jestli už vše zvládneš, v případě potřeby neváhej a obrať se na psychologa.
|
|
| kosatka2 | 
|
(3.9.2018 13:39:33)
Ahoj, napíšu vlastní zkušenost. V naší rodině proběhlo několik pohřbů a já měla ty jejich nejbližší navštěvovat, pomáhat vyklízet a tak. Organizační a fyzická práce mi šla dobře, nešlo mi ale povídání s nejbližšími pozůstalými. Taky jsem to nezvládala, furt jsem brečela, i před svými dětmi, které mě pak utěšovaly. Byla jsem na RD, často se za mnou někdo neplánovaně stavil a chtěl mít společnost, popovádat si. Babička začala vyprávět, jak se těší, až taky odejde, že už se jí nechce žít, atd. Začali jsme víc chodit ven na vycházky, neměla jsem síly být s nimi v bytech. Hodně jsem i pak další týdny nadhazovala i mimosmrtná témata. Už jsem neměla sílu na další a další truchlení. A to v naší rodině nikdy nebyla smrt tabu, od narození si moje babičky se mnou povídaly o smrti, chodily jsme si spolu na hřbitov vybírat hroby, jaké bysme chtěly mít a tak.
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)