| Pole levandulové | 
 |
(18.9.2018 12:23:16)
Kdyby byly spádové školy kvalitní, tak každé dítě chodí pěšky jako dřív. Dneska ovšem málokteré dítě chodí do školy v místě bydliště, takže je nutné se ráno přiblížit jinak, než pěšky. A pokud jede rodič do práce, dítě do školy, je samozřejmé, že jedou spolu autem. Ráno taky každý honí čas, takže představa, že vedu dítě hodinu pěšky do školy /nebo jde samo/, je fakt na hlavu. Hýbat se může /a taky většinou hýbe/, po škole. U těch, co se hýbat nechtějí, to pěší cesta do školy nezachrání.
|
| Bobo | •
|
(18.9.2018 19:16:52)
Ještě moji rodiče, jsem starší a rodiče byli také starší, chodili či dojížděli samostatně hezkých pár kilometrů. Na obecnou do druhé obce přes les. Pěšky, movitější v létě na kole. Na měšťanku pěšky na vlakové nádraží (asi 2 km) a potom dráhou s jedním přestupem po asi 5 km jízdy, celkem asi 15 km v jednom směru.To bylo za Protektorátu Čechy a Morava. Děti byli mnohem, mnohem samostatnější než dnešní nemotorové. Při přestupu stihli si kluci zahrát i krátký fotbálek hned u nádraží. Když přišli ze školy, tak už spěchali s krajícem chleba na role pomáhat rodičům. Každý den mimo neděle pracovali na poli. Doma kolem dobytka... Mám obavy, kam dnešní svět zahálky spěje.
|
| Modřinka | 
|
(18.9.2018 20:20:42)
To, že to nějak bylo dřív, není pro mě argument ve smyslu, že to tak bylo dobře. "Dřív" se patnácti let dožila necelá polovina dětí. A v mém dětství nejezdil od nás do města jen jeden autobus za hodinu. A obchod byl v naší čtvrti, ne dva kilometry. A moje máma měla v práci podstatně větší leháro než mám já. A z mých daní platím českou a policii, aby si ráno stoupli ke škole a dementní řidiče srovnali a ne aby obcházeli náměstí a kontrolovali parkovací lístky.A moje šestiletá blondýna nebude chodit dva kilometry při hlavní do/ze školy sama. Howgh!
|
| KoproFka | 
|
(19.9.2018 1:53:21)
 modrinko...nehlede na to, ze kupříkladu taška mého 13-ti leteho syna (49kg) vazi rano cca 11-12kg.... on tedy chodi pesky, pac do školy to ma cca 7minut, ale uprimne, ja bych v poměru k me váze cca 18 kg na zádech do prace a z prace kazdy den tahat nechtěla...
a to on je sportovec- fotbalista, žádný tintitko, teninky ma 3xtydne +zapasy o víkendech... a záda ma i přes to z te tasky v takovém stavu, ze po každé navsteve neurologie (je migrenik) ma zadanku k rehabilitacni dr.a pak rehabilitace + masaze +cvičení. ...
To je další věc, ty tezke tasky-kdyz vidim ty holčičky, nohy, ruce jak párátka a ta obr taška na zádech  ...nechápu, ze s tim uz nekdo něco neudělal. ..děláme z deti serpy od první třídy!!!!!
|
| Analfabeta | •
|
(19.9.2018 10:06:02)
On je sportovec - naši předkové zas tak moc nesportovali, protože se kolem pole, dobytka a další domácí práci nasportovali do alelujá. Ono jen nadělat dřevo na zimu, kdy se nejdřív musely v lese porazit soušky, ale ne motorovkou, ty ještě třeba v 80.letech nebyly, ty měli jen profi-lesáci, ale hezky pilou břichatkou, co ji tahali dva lidi, pak odvětvit, natahat k cestě, svézt koňským potahem (když byl traktor, byla sláva), na valník ručně naházet, dovézt domů, doma pořezat na cirkuli a případně ještě naštípat na polínka, vyskládat do hranic ... a to se bavíme JENOM o dřevě, takových prací byly desítky, na vesnici ještě jsou. A při této práci ještě sportovat? Dospělí byli večer rádi, že padli do postele, my jako děcka ještě jako -náctiletí chodívali za podvečerní zábavou za vrstevníky. Dneska bych u podobné práce zdechla už po dvou hodinách
|
| KoproFka |
|
(20.9.2018 8:25:06)
no, já ten příměr použila proto, abych ozřejmila, že to není typ dítěte bez aktivnější pohybové aktivity....
jinak, co se týče práce "venku", to mi nemusíš vykládat, já jsem z vesnice a doma jsme měli hospodářství, kde jsme našim jako děti musely pomáhat - ono na takovou tu každodenní práci si brzo zvykneš a dřevo/seno/řepa/brambory se taky nedělá denně a hlavně, ta práce se dělá v jiném tempu, než třeba to cvičení, protože musíš vydržet kontinuálně pracovat delší dobu...
...
ale fyzickou výbavu bych konkrétně u syna hodnotila jako podstatně lepší, než jsem měla já jako dítě v jeho věku - žádný aktivní sport vyjma 1x týdně volejbalu a 1x týdne sportovek, k tomu jen pomáhací práce doma + lítání venku s dětmi...
|
| Analfabeta | •
|
(21.9.2018 13:25:24)
Tak já měla v dětství fyzičku jako nikdy potom. Stavěli jsme a my s bráchou dělali přidavače. Navozit cihly, navozit kamení na sklep, namíchat cement, pomáhat stavět lešení - na co by rodiče platili cizí helfry, když měli dvě děti? Na co by platili cizím za práci a nám sportování, když jsme se klidně a zdravě mohli nasportovat právě na té stavbě? A díky jejich rozhodnuí stavět mám dneska já i moje děti kde bydlet.
|
|
|
|
| Bobo | •
|
(19.9.2018 15:38:03)
Co prosím v tašce nosí, že mu váží 11 - 12 kilo??? To by odpovídalo minimálně 20 - 25 ks učebnic. A takovou školu neznám. Kdyby jste byli trochu chytřejší, tak nemusíte denně tahat do školy polovinu z vašich věcí. Učebnice může mít dvoje, jedny má ve školní skříňce ve škole a jednu sadu učebnic doma. Vše zřejmě dramatizujete a Váš údaj mně vůbec nesedí. Jestli už samotná taška neváží třetinu - polovinu váhy . Dnešní děti jsou na tom se znalostmi podstatně hůře než naše generace. Za mně se na VŠ dostalo zhruba 5, maximálně 6 % nadaných studentů. Dnes má maturitu každý oslík, VŠ polovina studentů či učňů v daném ročníků. To je strmý sestup z požadavků na rozumové schopnosti posluchačů vysokých škol. Dnešní děti jsou většinově velmi nesamostatné a umetání cestiček jim prokazujete v pravdě medvědí službu. Bohužel si to ani nedokážete uvědomit. A potom se naivně domníváte, že absolvent stovek nesmyslných studijních oborů se neuplatní v praxi. Běžně pracuje na tabulkových místech s požadavkem na SŠ vzdělání. Velká část diplomovaných absolventů do penze nikdy nevystoupá do vedoucích funkcí a dělají práci, která je neuspokojuje. Nakonec jsou rádi, že v souladu s pyramidou potřeb od psychologa Abrahama Harolda Maslowa dosáhnou na nejnižší patro, tj. uspokojují jen základní, převážně biologické potřeba. Seberealizace se jim ztrácí skutečně na obláčku výšin.
|
| Bobo | •
|
(19.9.2018 15:40:14)
...naivně domníváte, že se absolvent uplatní v praxi...
|
|
|
|
| Bobo | •
|
(19.9.2018 14:55:48)
Nemám přehnaná očekávání, že lidé kolem mne jsou inteligentní.
|
|
| Bobo | •
|
(19.9.2018 15:45:26)
15 let se dožila polovina dětí??? V které době? Střílíte od boku, samozřejmě, že to není pravda. Pokud Váš pohled na svět utváří seriálové story na TV, tak je můj odhad správný. I takoví lidé mají právo na život. Jen by se neměli pouště do sofistikovanějších diskuzí. Vždy ze sebe udělají trubku.
|
| Modřinka |
|
(19.9.2018 21:19:07)
V 15. století se 5. narozenin dožilo zhruba 50 % narozených. Hrubá míra úmrtnosti činila 35-40 , střední délka života 25-30 let.
Toto číslo se postupně snižovalo, ale dle šumavských matrik, které jsem studovala, ještě v druhé polovině 19. století se patnácti let dožila cca polovina narozených dětí.
Celorepublikově před první světovou válkou z 1000 novorozenců umíralo jen do do jednoho roku věku zhruba 220. Během války se toto číslo zhoršilo, po druhé světové válce se situace samozřejmě radikálně zlepšila.
Mrkněte na demografické grafy. Paní sofistikovaná
|
| Bobo | •
|
(19.9.2018 22:01:29)
Zřejmě si neumíte zařadit období protektorátu do historického kontextu. Zřejmě další úplně zbytečná absolventka mnoha odnoží tzv. humanitních "věd". Čím by se také živili přednášející na VŠ, když pro praxi jsou nepoužitelní.
|
| Karkulkaaa | 
|
(20.9.2018 15:29:03)
Bobo, jsi vedle jak ta jedle. Stačí projít nějaké matriky, klidně z let 1800-1900. A zjistíš, že téměř půlka narozených dětí se nedožila 3 let. Jak překonaly ty tři roky, už to s úmrtností nebylo tak hrozné. Ale běžné bylo, že žena rodila třeba 6x a přitom nebylo nikdy pohromadě víc než 2-3 děti zároveň v rodině.
Jo, jak člověk začne sestavovat rodokmeny, tak má ty tragédie před sebou černé na bílém. Někde měli začátkem roku tři děti a na konci roku žádné. Jinde vymřeli skoro všichni kojenci v jedné vesnici atd.
|
| Bobo | •
|
(20.9.2018 16:49:18)
Další absolventka. Protektorát Böhmen und Mähren byl od poloviny března 1939 do 08.5.1945. Jinak o vysoké úmrtnosti novorozenců si mohou číst Doroty, co chtějí dnes rodit doma.
|
|
| iiiiiiiiii |
|
(21.9.2018 9:26:49)
"Bobo, jsi vedle jak ta jedle. Stačí projít nějaké matriky, klidně z let 1800-1900. A zjistíš, že téměř půlka narozených dětí se nedožila 3 let. Jak překonaly ty tři roky, už to s úmrtností nebylo tak hrozné. Ale běžné bylo, že žena rodila třeba 6x a přitom nebylo nikdy pohromadě víc než 2-3 děti zároveň v rodině. "
--------------------------------------------------------------------------------
Nejsem si jista, máte-li pravdu. Ze školy pamatuji na jednu zajímavou rodinu.
Byla to venkovská rodina, rodiče se jmenovali Matěj a Anna. Narodilo se jim 10 dětí:
Václav - 26.9.1865
Regina - 7.11.1867
Jan - 31.8.1870
Barborka - 4.12.1872
Albert - zemřel v kojeneckém věku
Bedřich - 19.2.1875
Cilka - zemřela v dětském věku
Vojta - 1878
Ladislav - 26.6.1881
Eduard - 28.5.1884
Byla to normální rodina, 8 dětí se dožilo dospělosti, některé založily rodiny. Ten nejmladší se stal druhým prezidentem Československé republiky.
|
| Lída+4 |
|
(21.9.2018 11:03:57)
Takový rodiny ale byly spíš výjimka. Ono ani na začátku 20. století to nebyla žádná sláva. Rodičům jedný z mejch babiček se narodilo alespoň 6 dětí, jen tři z toho se dožily víc než dvou let, jedno zemřelo ve 23 letech na TBC. Naproti tomu druhá babička je ze 13 sourozenců, kde se dospělosti dožili všichni až na jednoho - ale dle matrik to rozhodně nebyl běžnej stav.
|
| iiiiiiiiii |
|
(21.9.2018 11:53:03)
Opis z blogu http://moje-mozkovna.blog.cz/1505/umrtnost-deti-v-19-stoleti:
"A teď už ke statistice. Na paškál jsem si vzala matriku narozených z let 1861 - 1897 a matriku zemřelých z téhož období. Každá matrika obsahovala zápisy z pěti vesnic poblíž Rokycan, odkud pocházela jedna má rodová linie. Data jsem zpracovávala za pomoci velmi složitých přístrojů a procesů - propisky, papíru a čárkování. Troufám si tvrdit, že systém čárek je v dnešní přetechnizované době stále nepřekonaný!"
Dětská úmrtnost
===============
Úmrtí při předčasném narození - 10 (0,24%)
Úmrtí při porodu - 107 (2,6%)
Úmrtí do jednoho dne - 65 (1,58%)
Úmrtí do jednoho týdne - 67 (1,63%)
Úmrtí do jednoho měsíce - 142 (3,45%)
Úmrtí do jednoho roku - 469 (11,39%)
Úmrtí do tří let - 369 (8,96%)
Přeživší tři roky - 2890 (70,15%)
=================================
|
|
|
| Analfabeta | •
|
(21.9.2018 13:33:49)
Naše rodina to měla takto:
jedné babičce se narodily 4 děti, dospolosti se dožily 2, ty 2 zemřely do půl roku po narození (příčina smrti: střevní potíže)
Druhé babičce se narodilo 8 dětí, dospělosti se dožilo 6. Jedno dítě se utopilo ve dvou letech na dvoře v močůvce, kdy dospělí byli na poli a děti hlídal doma starý hůře pohyblivý děda. Druhé dítě se utopilo v místní říčce ve věku 6 let. Z těch 6 dospělých byli 2 kluci, jeden zemřel jako starý mládenec. Nositelem rodného jména mojí matky je dneska jediný hoch, pokud jednou nebude mít syna, tento rod vymře.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)