Re: Spaní s rodiči

Dobrý den,
naprosto souhlasím s předchozími zkušenostmi a myslím, že Váš problém nemusíte vidět jako problém. Náš syn s námi spí prakticky od malička. Nyní je mu 2,5 roku. Taky jsem ho kojila moc často a tak mi časem přišlo jednodušší nechat si ho v posteli a nepřenášet ho. Byl vždy už od narození hodně citlivý a plačtivý, nikdy nevydržel sám. S manželem jsme si zvykli,že jsme v posteli prostě tři,i když on měl taky ze začátku řeči, že to tak nejde, ale pak byl i rád. Milujeme se moc všichni tři. Je štěstí vidět, když je syn tak šťastný, že nás má oba kolem sebe a je tak spokojený. Často příjde na veřejnosti za mnou i za tátou a mazlí se nebo pusinkuje, projevuje neustále lásku. Je to moc pěkné a málo se to vidí. Nemyslím, že to je na škodu, spíše naopak. Jednou jsem četla, že čím víc lásky a porozumnění se dostane dítěti v jeho ranném věku, tím více je z něho potom citově vyrovnaný a vyzrálý samostatný jedinec. Mohu to potvrdit i na sobě, matka nás vychovávala stejným volným stylem. Ano, některým dětem to nevadí, spát samo, asi nejsou tak citlivé, a pokud jim to nevadí, tak prosím, měli bychom dětem víc naslouchat a porozumnět jim. Náš syn je hodný a vyrovnaný, poslouchá mě a má nás moc rád. Samozřejmě má své chvilky, jako každé dítě...Tak bych Vám milá Jarko poradila, aby jste se na to zkusila podívat z té hezčí stránky a neposlouchala ty předsudky, že je to špatné. Jednou si řekne sám, že chce spát sám ve svém pokojíčku, příjde chvíle, kdy vyzraje už ve většího kluka a bude odvážnější o to víc, že po celou složitou fázi jeho vývoje se cítil v bezpečí a v náručí plné lásky.
Mějte se hezky.