Otázka
Odpověď
Re:2,5letá dcera a čůrání
12.11.2013 7:30:28 Ilona Špaňhelová
Dobrý den,
bylo by vhodné, abyste si odpověděla vy a ještě někdo blízký - jaká je vlastně dcera, co se týká jejích vlastností, jejího překonávání strachu, její smělosti do nových věcí. Jací jste vy rodiče - pomáháte jí v tomto překonávání a jak? Nebo spíš máte dojem sami ze sebe, že jste někdy trochu ustrašení, vynervovaní ... Všechno toto myslím dobře.
Dítě se v mnoha směrech snaží napodobovat nás rodiče. Proto tyto moje otázky.
Stalo se někdy, že by si dcera sedla už na nočník nebo toaletu? Zdá se vám, že s tím máte teď zahýbat, protože se např. v dalším školním roce blíží školka?
Já bych se snažila být co nejvíc láskyplná a zároveň i trochu rázná. Řekla bych např. dceři, že už přes den plenečky mít nebude, zvládne to, je úžasná ... Vy jí pomožte si na toaletu sednout, ukazujte jí vždy, že vy tam také sedíte, vyčuráte se, to čurání a kakání jde pak např. na pole, potřebují ho brambory ...
Sedněte si s ní a řekněte jí, že čurání musí jít z ní ven a ´vy už chcete, aby šlo do záchodu. Polechtejte ji na prcce, ať se spustí čurání ...
Nebo jí řekněte, že ji v žádném případě nebudete dělat nějaké těžkosti, dáte jí pokaždé plenu ráno novou a pak ji budete vyměňovat. To proto, aby se zbavila stresu. A pak hledejte den, kdy přijdete k řešení, které jsem popisovala v předešlých větách.
A ještě nejlepší by bylo, kdybyste to vše šla rozebrat s dětským psychologem, protože kdo ví, jaká povahová charakteristika dcery se za tím vším skrývá.
S pozdravem Ilona Špaňhelová
bylo by vhodné, abyste si odpověděla vy a ještě někdo blízký - jaká je vlastně dcera, co se týká jejích vlastností, jejího překonávání strachu, její smělosti do nových věcí. Jací jste vy rodiče - pomáháte jí v tomto překonávání a jak? Nebo spíš máte dojem sami ze sebe, že jste někdy trochu ustrašení, vynervovaní ... Všechno toto myslím dobře.
Dítě se v mnoha směrech snaží napodobovat nás rodiče. Proto tyto moje otázky.
Stalo se někdy, že by si dcera sedla už na nočník nebo toaletu? Zdá se vám, že s tím máte teď zahýbat, protože se např. v dalším školním roce blíží školka?
Já bych se snažila být co nejvíc láskyplná a zároveň i trochu rázná. Řekla bych např. dceři, že už přes den plenečky mít nebude, zvládne to, je úžasná ... Vy jí pomožte si na toaletu sednout, ukazujte jí vždy, že vy tam také sedíte, vyčuráte se, to čurání a kakání jde pak např. na pole, potřebují ho brambory ...
Sedněte si s ní a řekněte jí, že čurání musí jít z ní ven a ´vy už chcete, aby šlo do záchodu. Polechtejte ji na prcce, ať se spustí čurání ...
Nebo jí řekněte, že ji v žádném případě nebudete dělat nějaké těžkosti, dáte jí pokaždé plenu ráno novou a pak ji budete vyměňovat. To proto, aby se zbavila stresu. A pak hledejte den, kdy přijdete k řešení, které jsem popisovala v předešlých větách.
A ještě nejlepší by bylo, kdybyste to vše šla rozebrat s dětským psychologem, protože kdo ví, jaká povahová charakteristika dcery se za tím vším skrývá.
S pozdravem Ilona Špaňhelová
V její náručí
