Respektovat a být respektován - citlivé dítě mamánek

Tak jsem tu zase s prosbou o radu: )) Možná jen chci uklidnit: )))

Dcera je děsná citlivka, nechce se bavit s nikým cizím. Třeba jsme na výtvarce, ona bulí, že mám sedět hned vedle ní. Promluví na ní učitelka a mně šeptá, jakou barvu chce. Když odejdu do vedlejší místnosti za mladším, učitelka na ní jen promluví, hned zase brek.

I s náma se občas sekne a bulí a neřekne proč. Pak až třeba po půl dni, když je už ok, tak mi řekne, co jí v tý chvíli vadilo apod.

V listopadu jí byli 4 roky, v září nastupuje do školky, 2 měsíce před 5 narozkama. Děsím se toho už teď.
Teď mám možnost jí každé úterý i s bráchou dávat na dvě hodiny do "školičky" v místním MC.
Z jedný strany chci, aby se otrkala, z druhý strany mi to jako mámě rve srdce. Vím, že tam prostě bude bulet.

Když je ten jeden den u manžela, tak chodí od 8 do 15 na hlídání, kde je víc dětí, k mojí kamarádce, kterou zná od malička, při předávání bulí, pak přes den pobrekává...

Ještě k doplnění - byla taková v podstatě vždycky, teď půl roku bydlíme v novém bytě, pryč od tatínka, který si je ale jednou týdně a ob víkend bere k sobě. Vztahy dobrý, děti to nekomentovali. Čtvrt roku s náma bydlí můj přítel, manžel má taky přítelkyni.
Malá je hrozně chytrá, moc si toho pamatuje, má velkou fantazii, je citlivá..
Otrkávat, neotrkávat a nenutit jí...? Netuším