Sojko - PŘÍJDE MI TO NORMÁLNÍ

Ahoj Sojko a ostatní,

to, co píše Sojka, mi tedy příjde normální. Moje dcera reagovala na narození synka stejně - naschvál se počůrávala, pokakávala, nechala se celé dny nosit (odmítala chodit), kojila se víc než brácha, začala dělat naschvály, kňučet, skučet a přestala si hrát sama, taky třeba několik dnů za sebou scény, že ji bolí prdelka (testy nic neprokázaly), taky nožičky, noční brečení a každodenní scény a naschvály a tak. Před narozením bráchy nic takového nebylo. Stejně jako Ty jsme se jí věnovali opravdu hodně. Taky mi asi půl roku po porodu bránila s kýmkoli promluvit naprosto nemožným chováním, kdy začala lézt po čtyřech, skuhrat a dožadovat se kojení, válet se po zemi a chovat se úplně nemožně. Dodneška trvá rozkňučenost, vyžadování neustále pozornosti a kojení. Dělá to hlavně mě, když je hlídá táta, babi nebo chůva, tak jsou oba v pohodě.

Chytrolíni, třeba jako tchýně, v tom vidí chybu v mojí výchově. Manžel je taky občas zklamaný, když přijedeme za jeho kamarády na Moravu a naše jinak šikovná dcera začne lézt po čtyřech a skuhrat, že chce k mamince kojit.

SOJKO, NO A CO. Ať si to starší dítě prožívá, jak chce. Koho bude za deset nebo dvacet let zajímat, že se dítě naschvál pokakávalo a že Ti dělalo naschvály? Vždyť je to úplně jedno. Proč hned všechno za každou cenu řešit? Vždyť to přejde samo. Záleží na jiných věcech, třeba jak budou naše děti schopny se svým životem v dospělosti naložit nebo jestli jsou zdraví a ne na takových kravinách, o kterých se tady bavíme. Strašně důležité je to, jak to prožíváš Ty. Pokud budeš mít pocit, že je to problém, tak to fakt problém bude.

Jsem sice taky dost alternativně zaměřená, ale tyhle řeči o separaci po porodu a následných problémech nebo o tom, že se odráží na dítěti psychický stav matky jsou vážně srandovní. Po narození druhého dítěte jsem šťastnější než kdykoli jindy. Obě děti jsou zdravé, já mám úžasného manžela a jsem šťastná. Moje dcera se rozhodla, že bude vzdorovat. Dělala to bez ohledu na okolnosti, ať jsem se jí věnovala, jak jsem chtěla. Nebyla spokojená ani se svým nejlepším kamarádem v létě na chalupě, přes bohatý program dělala akorát naschvály a skuhrala. Má na to právo, je to její rozhodnutí a ne moje chyba.