Re: Jak vychovávat dvouleté dítě?

Ahoj Hilli,

zrovinka jsme se vrátili z venku a už na pískovišti jsem přemýšlela, že založím podobný dotaz. Náš kluk je super, když se mu věnuji, poslouchá fakt jako hodinky. Taky nesmíme prošvihnout jeho časy na odpočinek a pak je to fakt kouzelný dítě. Třeba dnes jsem řekla, že se zklouzne a zabalíme hračky a pujdeme domu. Zklouznul se a povídá, že naposledy a tak jsem ho pustila ještě jednou. Bez řečí si pak vzal lopatku a šli jsme naložit nářadí do auta a hurá domu a obídek. Pravda je, že jsem se mu celé dopoledne věnovala a dělali jsme co ho baví. I na tom pískovišti jsem si dřepla a dělala bábovky, když mě požádal a nebo jsme si ukazovali, jak zacházet s novou zahradnickou technikou, co jsme si včera pořídili. A přišli k nám dvě maminky s dětma a já jsem prostě nechápala a to mám pocit, že i já jsem občas taková, že ho pořád upozorňuji. Ale to bylo furt, to nesmíš, to musíš, budeš špinavej, nedělej to, nesahej. Bože! Máme velkou zahradu, ale šli jsme na hřiště kuli dětem, abychom byli v kolektivu, ale tohle mě drtí. Jáchym má sice i sváteční oblečení a páč jsme to dneska brali i přes dokotora pro recept, tak byl slušně oděn do civilního městského, ale to já vnímám jako muj problém a když jdu s ním na hřiště, tak počítám s tím, že bude špinavý, že všude poleze a já holt nemohu vykecávat a někdy musím jít za ním, neb s tím účelem já teda na hřiště chodím, že se tam dítě vyblbne.
Co se týká jídla, necháváme ho od roku jíst samotného, občas mu vypomužu, ale dneska se sice jako prase a zpravidla je na převelčení, neb brindáky nesnáší a já zase upřednostním, když se nají než když ječí, že se škrtí (to je moje babička, ta by ho nechala utrýznit, kuli takový kravně, ty tepláky a to triko budou stejně špinavé bud´ už ze hřiště a nebo páč pak pujdeme ven a budou se prát tak jako tak). Dneska už vyžaduje i příbor, jako máme mi. No, techniku neovládá dokonale, ale věří, že do 15 let stolování zvládne a když jedeme na dovošku, tak nemám obavy s ním jíst v hotelu. Personál je obvykle potěšen, že mu vše chutná, já se snažím z toho nejhoršího to vždy sama pouklízet a spíš sklidíme pochvalu za to jak je šikovný. My se taky vklidu najíme, to je muj zaklad úspěšného dne, dobře se vyspat a dobře se najíst a pak mě nic nerozhodí.

Malování na zed´. Tak i my už máme pomalovaný celý dum a to i z venku. A víš, kdy to dělá? ...když zrovna sedím u PC, nebo telefonuji. Mám to za "trest". Jinak když uklízím či vařím, tak mi "pomáhá" občas je to taky pěkná katastrofa, ale mám to jakš takš pod kontrolou. Prosté takový to lezení po skŘíni či malování po zdi a jiné lumpárny provozuje, když si ho vyloženě nevšímám a on mě třeba volá si hrát a nebo si chce prohlížet knížku. Já to beru tak, že i já potřebuji svuj prostor. Vždy si to vysvětlíme, ale nehodlám ho bít za to, že si zrovna chci pokecat se ségrou a nebo najít něco na netu. Beru to tak, že jsem doma pro něj a on zatím z toho vážně nemá rozum. Ted´ se pomalu učíme, každý svému prostoru. I když on si sám už umí hrát pěkně, tak zavádíme cosi jako chvilku, kterou chci já. Sedneme si spolu v pokojíčku, něco si rozehrajeme a já si pak vezmu noviny, jsem tam s ním, ale už se nezapojuji, srkám kávu, divím se nad tiskem. Za pár měsícu tak doufám budeme řešit hraní s malým bráškou, který taky bude potřebovat svuj prostor. Bud se malý zapojí k nám a nebo si bude délat svoje. Hezká představa, co?.

Zase píšu jak smyslu zbavená. Tak že v podstatě u nás je to podobně jako u Markéty či Hilly.