Re: Nesamostatný/bojácný 7letý kluk

Tak až tak extrémní to u nás nebylo, odpadky jsem vynést mohla,ale třeba do krámku přes ulici šel radši sám, protože co kdybych šla já a byla tam fronta a on zůstal dlouho doma sám. Doteď (je mu 10 let) je můj prvorozený mistr katastrofických scénářů.
Když měl zůstat v zimě chvíli odpoledne doma sám(zdržela jsem se s mladším u doktora), našla jsem jen rozsvícený opuštěný byt-začalo se stmívat a syn se rozhodl, že je pro něj snesitelnější chodit venku, kde jsou lidi, než být doma sám. Má prostě bujnou fantazii. Přitom s mladším bráchou je doma v pohodě, paří na PC nebo si pustí film na DVD, ale sám ani za nic. Taky normálně jezdí se skauty na tábor a na víkendové akce. Problém má prostě jenom s tím, když je sám.
Zjistila jsem, že občasné výkyvy k horšímu se konají když vidí nějaký strašidelný film(knížky kupodivu nevadí),nebo když v něm něco vyvolá nejistotu obecně. Teď už je velký, tak většinou stačí, když si spolu sedneme, já projevím pochopení, rozebereme situaci a zas se vrátí do normálu.
Vím, že to není jednoduché, možná by bylo na místě navštívit dětského psychologa, a hlavně v synovi budovat důvěru. Koneckonců to jediné podstatné, co od nás naše děti chtějí, je naše láska a náš čas. U nás prostě pomohlo vzít synovu zvláštnost jako fakt, poskytnout mu maximální podporu a nechat tempo jeho osamostatňování na něm samotném.