Odmlouvání

Ahoj,

ráda bych s pomocí Vás našla nějaké rozumné řešení, jak zbavyt mého synka jednoho takového neduhu, který mi momentálně leze hodně nanervy, zatím na to nereaguji, ale až zareaguji... - tak bych se raději chtěla mít prventivně pod kontrolou.

Níže popsaný stav trvá již déle jak měsíc, ted´ máme necelé dva týdny miminko a nevím, jestli jsem já senzitivnější a nebo to malý začal více užívat, ale naše rozhovory vypadají asi takto:

Já: ,Dokoukáme Krtka, pujdeme si umýt ručky a najíme se....
Dět´átko: "nebudu jíst" zvedne se, umyje si ruce a jde jíst a jí
Já: "až se najíme, pujdeme odpočívat, jakou si dneska přečteme pohádku?"
Děcko: "nebudu odpočívat" ...bez dalších kecu jde do postele, ani ho nemusím směrovat do koupelny se opláchnout, ví co má dělat a jakmile zaleze, přečtu první stránku a spí.

Já: "pujdeme ven?"
D: "Nepudu ven"
Já: "mohli jsme jet na kole k Emě" ... a už je venku

prostě naprosto navšechno reaguje opačně. On jako nedělá nohy a ani nemusím nijak ho tlačit k tomu co právě je nám třeba vykonávat, ale mě ty odpovědi prostě drtí. Včera jsem odešla z pokojíku a ani pohádku jsem mu nepřečetla, protože jsem už byla hotová z celého dne a bála jsem se abych neštěkala jak husa a nebo ho nezadusila polštářem. Neřekla bych, že to souvisí až tak velmi s malým bráchou, k tomu se jinak chová moc hezky i ke mě a manžel je samozřejmě ted´ favorit. Je to asi ono období vzdorování, ale já bych chtěla poradit, jak byste na takovéto odpovědi reagovali vy? Nebo nereagovali? ...říkám si, jestli se to nestupňuje jen pro to, že zpravidla to nekomentuji.