Re: Pojďme si zavzpomínat

Tak to ne, u nás se to navlíkalo ve třídách za vyhlášení rozhlasem - je vyhlášen atomový poplach, atomový poplach.
A pak to začalo.
Když jsme byli malí, tak jsme byli ukáznění, ale čím vyšší třída, tím menší ukázněnost. Pamatuju si, jak jsme hnali v těch pytlíkách, v kterých to fakt šíleně po chodbách klouzalo a zabočit se nedalo a jak jsme na sebe padali v těch zatáčkách a pak takový to - jau, kdo to na mně leží, zvedněte se vy pitomci, au, mě bolí ruka, noha, kterej blbec mi sundal pytlík, teď se mi ztratila gumička, ježiš, nemá někdo náhradní pytlík, kdo mi ho sebral a pak - dělejte, ať nejsme poslední /kdo byl poslední, ten měl průšvih a řešilo, proč byl poslední/, ale to nevadilo, protože za dalším rohem byla další hromada dalších válejících se dětí.
Doteď nechápu, že si při těchto akcích nikdy nikdo nic nezlomil a hlavu nerozbil. Dýmovnice nám nikdo neházel. Zato nám namátkově převažovali batohy - zda má batoh odpovídající zátěž
Na střední to zkoušeli i tak, že se snažili nás donutit navléknout masku, která ovšem děsně páchla a i pod hrozbou za pět jsem ji nedokázala na obličej dát a ve finále jsem se zeblila jak alík. Takže další rok všichni opouštěli školu v maskách a abych to nekazila, tak jsem byla odeslána na WC, což mi hodně dětí závidělo. To bylo skvělý - jakmile ztichla škola, přemístila jsem se do třídy a když ředitel procházel školu, tak koukl a řekl - jo, ty bleješ, tak nic, nikam nechoď.