Jak pomoci citlivé holčičce se trošku otrkat?

Dobrý den, prosím o názory, případně nějakou tu radu. Máme holčičku, bude jí 2 a půl roku. Cca do roka jsme bojovali s jistými zdr. problémy /mj. jsme cvičili Vojtovu metodu - pomohla moc/, holčička se do roka strašně moc naplakala /bylo vidět, že ji něco trápí, nám i dr. ale trvalo dlouhou dobu než jsme odhalili co, byli jsme i v nemocnici - nyní už je naštěstí snad vše v pořádku/. Ale, ten rok nám asi nějak "chybí" /nevím jak to nazvat/. Holčička je hodně citlivá, dost fixovaná na mne a na manžela /+ na babičku, kterou vídá skoro každý den/, spí se mnou v posteli /to ale za problém nepovažuji, prostě cítím, že to bylo to nejlepší co jsem v danou chvíli - zdr. problémy - mohla udělat, abysme se alespoň trošku vyspali/, uspávám ji /ale může i manžel, to jí nevadí/.... Ale k problémku - holčička začala mluvit až ve dvou letech /vím, má to tak víc dětí, nyní říká už i básničky atd./, ale - před lidma, které moc nezná neřekne ani slovo /já jsem upřímně také introvert, takže možná po mě/. Dokonce si moc nevšímá ani dětí, občas je pozoruje /i když upřímně - nemáme moc možností - hlavně v zimě - mezi nima být, jsme na vesnici, žádnou hernu, MC apod tu nemáme. Od jara do podzimu jsme na hřišti, to děti pozoruje, ale nezapojuje se /samozřejmě na vesnici tu pár dětí je, ale já zrovna nejsem ten typ, který si hned zve každého domů, takže se s maminkama zrovna nepřátelím, moji známí děti zatím nemají/, v rodině také jiné děti nejsou (navíc velká rodina fakt nejsme, jen několi lidiček). Omlouvám se za romám, možná potřebuji spíše uklidnit, že se to věkem srovná, že se trošku zapojí - i když asi bude introvert, každý jsme jiný /srovna včera jsem si totiž od jedné "chytré" paní vyslechla, že moje holčička má určitě autismus, když ji lidé vůbec nezajímají, že se každé normální dítě chce předvádět a ona nic - držela se mne za nohu..., popravdě mne vyděsila, ona paní je totiž učitelka se spec. školy s xx letou praxí/... Co mne lehce zaráží je fakt, že malá o sobě mluví jenom jako o Klárce, když jí řeknu např. "ty jsi moje holčička", tak ona odpoví: "ne, Klárka", když jí řeknu "kdo to sní?", tak odpověď není "já", ale "Klárka". Jinak mi snad přijde "normální" /hraje si "činosti", rituály asi také nemá, jasně novinky jí zajímají - např. nyní se naučila rozsvěcet a zhasínat, takže to dělá častěji, je i normálně vzteklá - to k tomuto věku asi patří, větší množství lidí, jiné prostředí jí nevadí, včera jsme byli v restauraci na obědě, vše v pohodě, občas samozřejmě nějaký výlet máme/. Maminky, moc se omlouvám za zmatený román, díky za vyslechnutí.... A ještě jedna věc: v únoru se musí podat přihlášky do školky, pořád váhám /o práci jsem bohužel přišla, žádná se zatím nerýsuje/ - zda ji mám zkusit přihlásit /ovšem netuším, zda ji vezmou, je nával/, aby opravdu mohla být s vrstevníky anebo zda mám ještě rok počkat... Děkuji všem a ještě jednou prosím omluvte ten román.