Milenka manžela u smrtelného lože manželky

Téma níže mě inspirovalo - jak byste se vy, které jste hlasovaly pro to, že pán je chudák, hledající spřízněnou (a zdravou a konečně mladou) duši, stavěly k tomu, že by ta spřízněná duše trávila s umírající poměrně dost času, brala ji za ruku a řezavým hlasem na ni mluvila?
Jen mě to zajímá, jelikož toto se stalo před mnoha lety ve vzdáleném konci rodiny a já to prostě považuju za jednu z nejhorších věcí, jaké může život (chlap) přichystat.

Vědět, že už tu dlouho nebudu a manžel má jinou, která mu hupne na klín, ještě ani nevystydnu, že je se mnou jen ze soucitu..., a kdybych ji měla ještě denně u postele...ta bezmoc!!!