Re: Dodejte mi prosím odvahu k ukončení manželství

Tahiti, já mám pocit, že se rozejít zatím ale nechceš...že pořád ještě doufáš ve změnu a fakt si myslím, že to není od věci...
Myslím si, ale ber to, co píšu, prosím s rezervou, že se věci budou měnit - tak do půl roku?
Teď ale v tuto chvíli nemáš šanci na řešení, protože tvůj manžel je mimo a vznáší se - a to naprosto doslova - mimo realitu. Je tím vztahem "nemocný", ale reálná láska to není, jen pocit, představa, chemie. Naprosto si idealizuje všechno kolem svého "nového" vztahu...ale není to realita, je to čistá iluze, něco, co se zdá být, ale není. Osobně si nemyslím, že ta jeho iluze je schopna vklouznout do reality reálného dennodenního vztahu s "ní", ale - nechci ti dávat naděje...rozhodnutí, co dál, je samozřejmě na tobě.

To, že máš ztrátu iluzí o vašem vztahu předtím a pocit, že to všechno předtím byla lež, je normální, jsi zraněná a zklamaná, člověk i ztrácí pocit sebedůvěry a říká si - jak to, že jsem to neviděla?
Je to strašně těžké, strašně. Píšeš, že bez něj to bude ještě těžší...nechci radit, fakt ne, takhle po netu to ani dost dobře nejde... zkusila bych to ještě.

Kdybys chtěla - ale jako fakt chtěla dát šanci vašemu vztahu, můžu ti napsat dva malý recepty...ne moje, i když ty mám taky - osobní - ale "opsané", o kterých vím, že určitým způsobem fungují.
Ale tak jako tak rady druhých ti stejně plně nepomohou přežít tohle období, to se prostě musí prožít stejně jako třeba nepříjemná nemoc. I když zůstaneš, nebo se rozvedeš, je to období těžké, které člověk prostě musí nějak ustát. Obě varianty nejsou ideální...ani v jedné neleží ideální východisko.

Je ještě poměrně jednoduché se zbavit nefunkčního vztahu, ale - vy jste ho prostě neměli nefunkční, fungoval poměrně dobře (podle tvé poslední reakce)...a tyhle vztahy vydrží i velké krize.
Ad objímání atd...není od věci si prošít jak funguje 5 jazyků lásky - chlapi hodně jednou přes "skutky služby" , a ty nejsou ženami vnímány jako projevy čisté lásky .

Prostě jsem chtěla říct, abych to shrnula - že já světlo v tom vašem tunelu vidím , jen jste v situaci, která nejde měnit a řešit ke spokojenosti obou okamžitě.
To, jestli se rozvedete, je vlastně teď na tobě...a obávám se, že pokud to budeš rozseknout te´d hned, je manžel schopen i kývnout, není ve stavu, kdy se bude rozhodovat rozumně a moudře, může pak jen zpětně litovat.

Pokud bych to zvládla (být na tvém místě), počkala bych ještě s takovými rozhodnutími.
Však "samostatně" si můžeš žít i teď...můžeš si hrát na to, že jsi rozvedená, jakoby si to zkusit...a zkus se prostě zaměřit na svoje zájmy, svoje přátele, studium, nějakou zábavu...něco, co odpoutá pozornost od toho trápení, což se teda na 100% stejně nepodaří, ale aspoň trochu jo .
Ono to období PŘI a PO rozvodu a první okamžiky předávání dětí do ruku té nové taky nejsou příjemné , ono rozvodem končí jen část těch nepříjemných věcí a další zas začíná.

Nevím, jestli jsem ti nějak "pomohla", chtěla jsem jen vyvážit jinam ty hlasy, které radí ihned rozvod. Někdy je to určitě namístě, ale někdy ...

Důležité je i to, kam a jak člověk zaměří pozornost...to, co "krmí", to se pak děje

Ale samozřejmě je to na vás