Re: Nostalgická touha po přesně dávkovaném optimismu

Jo, často myslím na to, ze v určitém směru život jednodušší byl. Napadá me to teda hlavne v praci, protoze pri pohledu na spisy dneska a třeba pred 10-15 lety, to je teda odpornej narůst papírů, místo jednoho je jich minimalne deset (dřív stačila zadost a potvrzeni o vyřízení, dneska musí byt zadost s x přílohami, vyhodnocení žádosti , šetření, záznam ze šetření, vyhodnocení záznamu ze šetření, usnesení o zahájení řízení, pozvanka na zahájení řízení, záznam z řízení, vydáni rozhodnuti, poučení o odvoláni, vyznačení uplynutí lhůty a doklad o odeslání na další úřad, vse podloženo oprávněním k vedeni spisu a výpisy z různých registrů.... Vse řádně orazítkovaný a milionkrát podepsaný). Kdyz na nic jinyho, tak na papíry vymřeme docela určitě.

Dneska jsem svýmu tátovi pomáhala zaktivovat jeho slavnou benefit kartu. Dřív se totiž v praci normálně vyplacely odměny, klasicky proste prachy navíc, dle slov básníkovy maminky "petistovka je porad petistovka", za kterou si koupil, co prave potřeboval - třeba benzin na cesty do práce, nebo novy boty. Pak se vymyslely papírové poukázky, které platily jen někde, ale aspon se za ne daly pořídit ty pracovni boty, nebo kosmetika v lékárně, kdyz uz. Dneska neee, to musí zaměstnavatel vymyslet vyfikundaci zvanou benefity, pry se za to neodvadi dan, ani z toho nejsou srážky na zdravotni a sociální. Zato ma na to pracovnici na personálním aby mohla spolupracovat s najatou firmu, která živí ix lidi, a která vydá bakelitovou kartičku, zašle klasickou poštou dopis, v něm nejaky kódy a popisky. Člověk jak debil si musí to vse pročíst, nacist v pc (to se počítá ze ma přece každy) tu stránku (kterou vyhledavac mimo jiné označil za neverohodnou), zaregistrovat se, zmeňit heslo, to si někam zapsat, doplnil telefonní číslo, adresu a kdesi cosi (to vse zaměstnavatel samozřejmě ma, ale benefit firma to chce taky vědet). Pak se dozví, ze ma nejake body, které muže směnit za jakési poukázky, tedy pokud splní x podmínek. No a pak hledá jako pako co teda nakoupit muže a co ne, dozví se, ze teda boty rozhodne ne a benzin ani omylem, ani tu kosmetiku co si mohl koupit za ty papírové poukázky dřív. zato muže mit slevu na kurz který nepotrebuje nebo nestíhá, nebo zájezd na který nepojede (jezdí celozivotne po vlastní ose, ubytováni ne shání). Za kouká se tedy na nabídku optiky,, ze by se sešly nové brýle a ejhle, je i v našem meste. Nicméně nelze tam jít s kartou a koupit, musí se věc nejprve objednat telefonicky či mailem, udat cena, přepočítat body, vytisknout poukázku, dojit do obchodu si věc vyzvednout, zaplatit tou bakelitovou kartou pokud nezapomenu autorizační kód, na co ji nestačí body doplatit, vzít si stvrzenka a jít vyrovnat nedoplatek u zaměstnavatele. Pak teprve možna mam nějakou věc co jsem i chtěl a potřeboval, možna i s nějakou slevou, akorát mi přijde ze u toho člověk stráví tolik času, a napaku e se na tom tolik jiných lidi, ze si priste člověk tyhle akce radši odpustí. Proc jsme nuceni přistupovat na takovéhle debilni hry?