Já bych si tak připadala nejspíš v případě, že by se partner nepodílel a jen se vezl, takže já bych chodila do práce a výlučně se starala o děti, starala se o domácnost a on se na tom nepodílel. A padala bych na hubu a nikdo by si toho nevážil.
Případně kdybych na to vše byla sama (a jako bonus by to nikdo neocenil).
Ale zaujalo mě, že Dana si tak přestala připadat v momentě, kdy si opatřila bohatého partnera. Já jsem toto nikdy neměla spojené výlučně s penězi (tj. kdybychom byli chudí a makali oba, tak by mi to tak asi nepřišlo).
A taky si myslím, že určitý penzum práce k životu prostě patří - ne do vyčerpání, ale taky ne až v tak nízký intenzitě, a že to můžu do určitý míry i korigovat tím, jaký mám nároky (např. kdybych chtěla dům s velkou zahradou a chatu, tak budu muset tý práce vynaložit asi víc, nebude-li se mi chtít, tak to nebudu moci mít).
Jak to máte vy? Připadáte/připadaly jste si někdy jako tažný vůl a pokud ano, tak proč?
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.