Re: Kanadské žertíky - vzpomínáte?

Pumo

A to si představ, že já jsem taková plačka, že jsem si do těch míst, kde se tenkrát tábor konal, po více než 20 letech dojela s nostalgií podívat. Změnilo se to tam k nepoznání. Přestavěná budova i celý areál, táborům už dávno neslouží. Už nic tam nepřipomínalo plácek se stany s podsadou, přikrytou studnu "trucovnu", ohniště... Ale stačilo zavřít oči, vdechnout vůni jehličí a lučních kytek a zase mi bylo 14, 15, 16... a v duchu jsem slyšela začátek jedné z písniček Richarda Müllera, kterou jsme na táboře používali místo budíčku. A cítila to rozechvění z dotyků při ploužáku a první opravdické líbačky