30.12.2016 9:43:44 Dari79
Re: celodenní péče o seniora (babičku)
Mentálně je na tom jak? To je podle mě nejdůležitější kritérium. Pokud je duševně v pořádku, akorát fyzicky ne, tak se to dá.
Taky jak velký máte byt.
Já se starala o dědu v podstatě sama. průšvih byl, když spadl, že byl moc těžký a nedokázala jsem ho zvednout. Měl u postele toaletní židli a chodítko. Zakázáno chodit byť i jen pár kroků bez toho chodítka. Ráno jsem mu nachystala k posteli na stolek léky, čaj v termosce, hrnek, vodu, snídani, ovládač od telky, časopis nebo noviny nebo knížku nebo křížovky a mobil. Protože byl duševně OK, tak chápal, že je doma sám a musí se podle toho chovat. Tedy v zásadě zůstával v posteli a nikam se nevypravoval, dokud jsem se nevrátila. Normálně jsem šla do práce, vracela jsem se brzy... Později jsem se kolikrát doma otočila i během polední přestávky, fakt jen na 5 minut, nebo jsem kontrolně telefonovala. Na víkendy jezdili na střídačku dcery (matka, tety), tj. mohla jsem kolikrát třeba i na celý víkend odjet pryč. Nebylo to nijak psychicky náročné, naopak - děda byl velmi hodný, pokorný a zjevně vděčný, že není nikde odložen. Sprchu jsme už od dřív kvůli babičce měli udělanou bezbariérovou, tak to zvládl sám. Později jsem akorát spávala na gauči v obýváku, protože jednou spadl v noci a já jsem ze svého pokoje to neslyšela a byl na zemi několik hodin. Ale tahle "nejhorší" fáze trvala ani ne půl roku. Taky jsme v celé rodině neměli už nikoho ani v důchodu ani nezaměstnaného, takže se to prostě muselo nějak zařídit. Toaletní židli i chodítko nám půjčili v charitě - v půjčovně zdravotních potřeb, za pár korun. Doktorka (obvoďačka) byla ochotná v rámci návštěvních hodin k nám zajít, k odborným lékařům jsem ho vozila.
S babičkou to bylo horší, ta byla po mrtvici nekontrolovatelná, nemluvila, byla schopná spálit si ruku o kamna atd. Ta by sama být nemohla, mohla by si ublížit. Ale to byl děda ještě dobrý, takže byl s ní přes den on, akorát samozřejmě o domácnost a tak jsme se starali.
Takže za mě - zvládnout se to dá. I když je to samozřejmě hrozně individuální.
Odpovědět