Re: Trestáte děti? A jak?

zefýr,
já jsem měla na tu dobu a lokalitu průměrný dětství. Žádná sluníčková hitparáda, ale zas nic na podřezání žil.
Mě od jistýho věku nejvíc vadily ty omezený možnosti totáče. Tak kolem osmi, devíti let si to člověk začal fest uvědomovat a musím říct, že ani výprask řemenem nebyl tak zlej jako vědomí toho, že se nejspíš nikdy v životě nepodívám třeba na Big Ben v Londýně a že si fakt nemůžu koupit nic z katalogu od Neckermanna. A to jsme byli poměrně slušně situovaní a měli díky strýčkovi v USA, který patřil přivdaný tetě i přístup k bonům.
Blbý na tom je, že tohle dnešním dětem nevysvětlíš a musíš se pomalu omlouvat za to, že od nich čekáš aspoň záblesk reakce, jakou bys na jejich místě měla ty. Protože ony ví prd, jaký to bylo a je pro ně samozřejmý, že si koupí co chtějí a podívat se můžou taky kam chtějí.