Co dál?

Ahoj všem, potřebuju se asi někde vypovídat. Od ledna se chystam na nějakou dobu do zahraničí.Mám přítele, který se mě snažil v tomto podporovat ( dle mého úsudku). Ale asi jsem se spletla. Ohledně papírování a prověřovaní totožnosti potřebuji na účtu větší obnos peněz. Proto jsem poprosila přítele zda mi pomůže. Nejdřív řekl, že ano, že mi na účet pošle peníze, abych si dnes mohla dojít do banky pro potvzení s razítkem. Příští týden budu mít nějaké vyřizovaní nějakých papíru právě v zahraničí. Nechtěla jsem utrácet za hotel, když v daném městě mám kamaráda, který mi nabídl, že můžu u něj přespat. Příteli jsem to v pátek řekla, že budu spát u kamaráda a možna jeden večer půjdeme na večeři. No a najednou se stočila řeč právě na toho kamaráda, zda jsme spolu něco měli a podobně. Nechtěla jsem příteli lhát, tak jsem mu řekla pravdu, že ano. Že tenkrát, kdybych nepotkala přítele, tak asi bych s kamarádem byla. Ale, že jsme spolu a kamarád má přítelkyni, která asi zrovna nebude doma. A přítel to asi špatně pochopil a začalo dusno. Celý víkend a dnešek mě neskutečně psychicky vyčerpává. Pořád dokola mi říká, proč jsem mu to říkala, že radši neměl nic vědět. že jsem mu v podstatě nevyvrátila, že by tam mohla něco hrozit. No dospělo to do toho stavu, že jsme se neskutečně pohádali a když jsem ho znova poprosila o pomoc, čekala jsem, že nějaká hádka na to nebude mít vliv. Přišla jsem ráno do banky a slíbená pomoc bohužel na účtu nebyla. Úplně jsem z toho vynervovaná. Přítel věděl, že je to pro mě důležité a nechá mě v tom. Tak jsem mu dnes řekla, že jsem tedy nejspíš vše pochopila, že se musím nějak postarat tedy sama o sebe, když on se na mě vykašlal. A on hned když vidím šanci u kamaráda, tak ať se o mě stará a pomůže mi on. Když jsem se ho ptala, jestli je konec, tak zase zálodlouhé sms, že co jako teď hodlám dělat. No neodpovídala jsem a on pak, že nechce aby to skončilo. Myslela jsem, že chce, abychom se udobřili. Udělala jsem tedy ten vstřícný krok já. Čekala jsem, že za mnou domu aspoň přijede a on, že ne, že dnes to nelze. Zítra odlítam a když jsem se zeptala, jestli me odveze a jestli si zavoláme, tak zadna odpověď. Jen dobrou noc. Jsem ted akorát na sebe hrozne nastvana, ze proc vlastne jsem se snažila udobrit, když vlastne celou tuto hadku zavinil on svou zarlivosti a hlavne se na me vykaslal, když jsem potrebovala pomoc. Rikam si ted sama sobe, proc z celé té situace mi je tak nejak spatne, když clovek, kterého mate radi, vam nejdriv slibi pomoc a pak to nedodrzi a ještě nehodla komunikovat. Asi si mysli, ze ho budu ještě vic prosit a premlouvat. Pisu to dost zmatene nejspis...potrebovala jsem to jen dostat ze sebe ven.