Epepe

Snad se do toho nezamotám. Přítele jsem poznala už s velkou nadváhou. Vlastně hned při seznámení jsem si všimla, že při chůzi a hovoru hlasitě oddechuje, myslím tím, jakože se hůř dýchá nevím jak to popsat. Během těch prvních dní a seznamování mi pak sám řekl, že mu kdysi zjistili problém se srdcem. A že chodí pravidelně na kontroly.
To bylo poprvé a naposledy co u doktora byl. Takže to není jen o srdci, ale nadváze, z toho pramení únava, blbě se mu dýchá, v noci mívá apnoe. V jeho rodině je velký výskyt cukrovky. A k té nadváze měl jak sklony, tak si ji vypracoval sám,postupem času díky nulovýmu zájmu. Plus stresy ve firmě atd. Jak jsem tu psala na podzim, poslední tečkou v tomto výčtu je nulová erekce a x měsíců bez sexu a jakýcholiv intimit.
Když nad tím tak přemýšlím, při seznámení jsem nebyla povrchní, nekoukala jsem na figuru (nikdy jsem nekoukala, nemám vyhraněný tip) jako jéé on je tlustej, takovýho chlapa nechci. Protože i říkal, že chodí běhat, cvičit apod. Což se časem ukázalo jako velká fikce. U něj to je nezájem, lhostejnost, lenost. A jen vidím, že se časem skoro nic nezměnilo. Protože je unavený z práce,nemá čas někam chodit do fitka, je rád, že je rád apod. Tuhle mi řekl. Měl bych změnit režim, cvičit. (procházky nemá rád, snažila jsem se o ně, odmítnul). Tak stojí celý den na nohou, doma usne a pak sedí u tv nebo u hraní her celý večer. Ano, kdysi mi i řekl, že mi do jeho zdraví nic není. Jasně, třeba bych roky byla naštvaná, že nic nedělá a on se dožije 90let, co já vím a já tady nemusím být už zítra. Ale když mi teda ve vztahu není nic do jeho zdraví, tak mi není nic ani do jeho případné nemoci, ať bude jakákoliv? Vážně se to takhle děje?
Není to o tom, že se každý den klepu, jestli se mu něco stane. Jsem jen realista. Jeho kolega mu taky řekl, že by ho nerad někdy našel ležet na zemi. No jsme moc chytrý a jeho to obtěžuje. Holt nechápu, jak si takhle někdo může huntovat zdraví. Protože člověk má jen jedno, a všude koluje x příběhů, jak lidi prozřeli, až když se jim něco vážnýho stalo.
Letošek byl rokem několika úmrtí v mým okolí následkem taky lhostejnosti, taky tajení, neléčení, cpaní se práškama. A shodou náhod šlo o chlapy, i když třeba o 10let starší než je přítel.
A ano, stává se, že lidi umírají nebo onemocní vlastně ze dne na den, a přitom se o sebe starali.
Na motorce si hlídá provoz kolem sebe, dává pozor i za ostatní, ale sám sebe nevidí. To mi přijde ironický. Nezakazuju mu motorku, mám je ráda. Tak jako synovi nebráním ve sportu, i když jemu se může něco stát.
Ale to jestli do tebe někdo nabourá zas až tolik neovlivníš. To jestli začneš brát léky na tlak, jestli si pohlídáš jídlo, pohyb..to jsou věci, který se týkají přímo dotyčnýho člověka.

Možná mi jen tenhle vztah ukázal věci, který jsou pro mě ve vztahu důležitý...když je člověk takhle moc lhostejný sám k sobě, není v tom zároveň i lhostejnost k rodině?

Ale jak tu někdo psal, je vztah o kompaktibilitě dvou lidí a u nás se rozcházíme ve vícero věcech a nabalují se na sebe. Takže proč se tím vším stále ještě zaobírám. Je to zbytečný.

Děkuju všem za příspěvky.