Re: Hledání práce v kritickém věku

Ne, to není na tebe, to je prostě všeobecně. Že si to vztáhneš na sebe je tvůj osobní postoj za který nemůžu.
Ať si o mě můžeš myslet cokoli špatného a nejhoršího, já nejsem typ, který by druhého propíral za jeho zády v jiné diskuzi to fakt ne.

I když se ti to možná nezdá, tak já jsem v podstatě taky takový dobrák jako ty, pořád beru ohledy na zaměstnavatele, na kolegy, jestli jim moje absence nebude dělat nepříjemnosti apod. Jiní lidé takové ohledy neberou, chtějí volno (jedno na co) nebo cokoli jiného a tak si ho zařídí. To ale není vina toho zaměstnavatele, to není žádná diskriminace nebo jakýkoli -ismus, to je prostě problém toho "dobráka", že není schopen si to svý prosadit. Jsou lidi co to prostě umí i nenásilnou formou, "umí" to s ostatními, stačí jim pomalu jen pohled druhý udělá co mu na očích vidí. Je to souhra charismatu, síly osobnosti, osobních vlastností...

Já takové lidi moc ráda nemám, většinou jsou dost bezohlední sobečtí, druzí jsou jim u zadele, je jim jedno, jaké potíže způsobí druhým, vidí jen a jen sebe a jdou si tvrdě za svým.
Lépe je mi mezi lidmi, kteří berou na druhé ohled, nejsou jim ukradení a jsem docela smutná z toho, že takových lidí je málo a je jich čím dál míň. Jenže takoví bývají "uválcovaní a zatlačení těmi bezohlednými a jejich přání zůstanou někde na chvostu a nikoho nezajímaj, protože druhý tábor jede v modu já jenom já.
Taky mě mrzí, že dělám pro rodinu, zaměstnavatele první poslední a NIKDO to neocení. Aspoň že slovo děkuji ještě z českého slovníku nezmizelo.
Být bezohledný ranař je proti mé povaze, jak najít rovnováhu mezi dobráctvím a prosazením svých zájmů se snažím většinu dosavadního života a stále nenacházím.