Názory k článku O náušnicích a síle ženství

Já bych přeci jen ráda svojí holčičce nechala ouška píchnout. Mám desítky náušnic, které střídám jako doplňky k různým šatům. Patřím k těm šťastným, které z propíchnutých boltců žádné zdravotní potíže nemají. Moje babička uši propíchnuté nemá, i v jejím požehnaném věku je jí to líto, neboť má pokaždé spoustu práce sehnat nějaké klipsny, které jsou jen trochu nápaditější než "umělohmotné kolečko". A když už nějaké vyhmátne, většinou ji tlačí tak, ze tím vyvolané migrény jsou určitě srovnatelné s těmi způsobenými nešťastně napíchnutým nervovým zakončením. Ale každý jak uváží. Má někdo z příznivců propíchnutých uší zkušenosti se spoluprací odborníka na akupunkturu, případně může doporučit nějakého, který přímo zákrok provádí?

Děkuji,

Tereza

Souhlasím bezezbytku. Toť i můj názor na věc.

Naprosto souhlasím s názorem Kláry. Já se rozhodla tak, že nechám svou dceru, aby se pro naušnice rozhodla sama až na to bude mentálně zralá. Já sama si přála propíchnout uši ve dvanácti letech a dostala jsem to jako dárek k narozeninám poučená možnými pro i proti. Takže mi máma řekla, že nechce slyšet jednou výčitky, že mě nechala propíchnout uši a já mám kvůli tomu teď ten a ten problém. Ono je to dost individuální. Já zatim nemám problém žádný, ale moje 21 letá sestra měla šílené bolesti hlavy ničím neléčitelné, až jí jeden akupunkturu praktikující lékař řekl, že to má způsobené naušnicema. Vyndala je a za týden bylo po bolestech. Slyšela jsem, že dnes nechtějí doktoří píchat ouška před dosažením třetího měsíce. Každý se samozřejmě vždy rozhodne podle sebe. Já neměla to srdce při tolika očkováních dceři působit ještě další bolest. Nyvíc nemám potřebu ji identifikovat jako holčičku. Oblékám jí do modré, šedivé a ostatních "neholčičích" barev a vůbec mi nevadí, když si ji občas lidi pletou s klukem. Nikoho ale pro jeho rozhodnutí neodsuzuji. Jenom si myslím, že píchat naušnice miminku je zbytečné, protože ono z toho nemá rozum, takže to děláme vlastně pro své potěšení. A to mi připadá trochu sobecké. Znovu ale upozorňuji, že nikoho neodsuzuji. Když za mnou dcera v deseti letech příde, že chce naušnice, zachovám se jako moje máma. Vysvětlím jí možná pro i proti a vezmu ji za lékařem, který umí apkupunkturu.

Cítím to stejně, ani já nevím, jestli je to pravé dát naušnice píchnout teď. Myslím si, že holky je spíše chtít budou, a proto jsem to udělala. Věc jiná je, když budou chtít naušnice nenosit a ouška nechat zarůst, to ať si rozhodnou sami. Budou mít pouze tu možnost, že nemusí vnímat onu nepříjemnost s píchaním uší jako velké.

Děkuji za nový pohled na věc. Škoda, že jste nenapsala kolik máte dětí a zda máte tuto zkušenost zažitou na vlastní triko. Mám ráda přísloví které říká, že je jednoduché soudit toho, v jehož botách si neprošel nejméně jeden den.