Diskuze : Peníze a bydlení : Úřední okénko - důchody, sociální příspěvky

Evelyn, tak ono to fungovalo dál, jako obývák, jen tam v noci naši spali. A my jsme jako puberťáci stejně byli zalezlí ve svých pokojích. Ale je fakt, že naši nebyli moc na nějaké návštěvy apod., spíš jen jednou za čas nějaká rodinná oslava, jinak k nám moc návštěv nechodilo. A my sice máme obývák samostatný, ale s návštěvami to máme podobně

Evelyn, my jsme se s našima stěhovali v mých 5 a bráchových 4 letech do 3 plus jedna. Do puberty jsme měli pokojíček společný, v nějakých mých cca 12 letech nám naši nechali každému jeden pokojík a rozdělili si obývák, aby tam měli spaní.

Proč nedáte ten větší pokoj synovi?

77kraska , zatím neřeším, myšlenky na to nemám. Kdoví jak to bude za 14-16let.

Manžel jen doufá, že se budeme moci odůchodovat společně jak slibují.

Jinak nad myšlenkou důchodu nás donutila se zamyslet minulý týden paní v bance, kde jsme byli.
Protože to naše 100leté penzijko(které máme jen kvůli tomu, že nám z práce přispívají, nemalou částku), nám doporučila z půlky vybrat, na což je po 15letech nárok. A investovat jinak. Znehodnocuje se to tam víc jak inflace. Takže stát znehodnocuje firmou vložené peníze. A to velmi výrazně. Takže nám doporučila to vybrat a začít se tomu věnovat sami a lépe.

Moniko, jako dítě jsem do 13 lest strávila na baráku dole babička a naši a nahoře my.
Strašný!!!!! žádné výlety, jen práce. Naše sekýrovali neustále.
Taťka nám jednou říkal( v2019), že kdyby jsme neodešli tak ani jedna z nás nemá SŠ a skončíme v JZD se základní školou.(to jediný se uznávalo)

A žiju od 1996 v 2+1 a představ si, že moji kluci mají svůj vlastní dětský pokoj, pravda, že malý 3,5x4m,ale tento pokoj mají od té doby co mladšímu synovi byl 1rok. A vůbec nijak nestrádají.
jednou jedinkrát nastal problém, při kovidu: 4 lidi doma a málo místností. Jenže já jsem zmizela z domu od 4-13h, tak měl každý pro sebe místnost.

A manžel bydlel jako dítě v 2+1 v bytě : babička, její přítel, maminka, její manžel(později bez něj)+2 děti.

A taky jsem s manželem bydlela od podniku na ubytovně v Hostivaři v jedné místnosti. Taky mi to nevadilo.

Myslím, že se k tomu modelu budeme muset vrátit.

Já třeba už před třemi lety zjistila, že my by jsme mohli klidně žít na zahradě, bohatě nám to tam pro dva stačí. A společnost nám tam dělají místní kočky, které se na nás chodí koukat a čekají co dostanou na zub.

Už tuhle jsem manželovi říkala, že jestli nesehnat 1+1. NA stará kolena,ale on chce louku, nebo les.