Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : srpen 2001

Ahoj holky, tak my už taky. Začaly jsme s čůráním v květnu a během 2 týdnů pochopil o co jde a za další 2 týdny chodil venku bez plen (bez nehody). Kakáme úspěšně od března.
Moje rada: Nejen hodně chválit, ale i motivovat. Naše motivace bylo KOKO (čokoláda). Za každé vyčůrání 1 kostička Kinder čokolády. Když spotřeba KOKO dosáhla 2 tyčinky denně (pochopil, jak na to), začala jsem KOKO omezovat a dávala jen za výjimečné případy (řekl si sám, nepočůral se na vycházce,...) a dnes už za čůrání nedostává nic. Plínku má jen na noc a ta zůstává obvykle suchá (odpolední spánek zvládáme bez). Na kakání si řekne nebo počká na pravidelné přistavení nočníku.
Držím všem palce :-)

Ahoj holky!
Můj prcek stále o nočník nejeví zájem, ale když se pokadí do plenky, příjde mi to říct. Aspoň něco. A když se počurá na podlahu, sám si přinese z koupelny mop a snaží se to po sobě uklidit. Takže je vlastně samostatný, že? Někdy si hraje selý den sám, jindy mě tahá od vaření. To jeho hraní ale spočívá v přenášení věcí z místnosti do místnosti...Se spaním problémy nejsou.Od 7 měsíců spí sám v pokojíku a usíná sám. Někdy to trvá a musím za ním párkrát zajít,ale zvládá to.Myslí,že by neusnul,kdybych s nim byla v pokoji.Asi bych ho rozptylovala. Takže je to zase opačný extrém.
Radka

Ahoj Zajdo,

jak to bude s dvouletým prckem a miminem ti napíšu, až to bude aktuální, ale možná tě povzbudím s tím nočníkem.
Anička mě dnes dorazila, protože měla plínku i punčocháčky (ráno bylo u nás ještě poněkud chladno, tak jsem jí nenechala jen tak v tričku) a zahlásila, že chce dělat cíík. To obvykle dělá až když si ukápne pár kapek na koberec, pak běží pro nočník, nechá se na něj posadit a vyčurdí se do něj. Já jsem ale měla ruce od těsta a než jsem se umyla, tak už mi nesla nočník i s obsahem (opatrně, aby nevylila :-) a nadšeně hlásila "huá" (hurá :-). Takže se sama svlíkla, sundala si i plenku, posadila se a vyčurala. Začíná se to lámat až teď, ještě asi před dvoumi třemi týdny to nedokázala zastavit a už sice volala cíík, ale většinou všechno skončilo na koberci. I s těma kalhotkama to bylo stejné, bez nich si všimla, že něco teče, ale s nima to bylo horší, ale říkám, teď má období úspěchů a jde jí to dokonce i s plenkou, neboj vaše malá taky překvapí :-)).
Ale s kakáním je to stejné, bez plenky ani ťuk, zácpa na dva dny, pak bolavé kákání, samé au, au, takže jí většinou na ráno tu plenku ještě nechám, obvykle se vykaká po ranním mlíku a pak je bez ní. No a na cesty a na spaní jí má samozřejmě taky.

No a ještě k té samostatnosti. Anička taky neusíná sama, to mě trápí ze všeho nejvíc, nic nepomáhá, když jí necháme samotnou, tak si vyleze (už nespí v postýlce s ohrádkou), navíc tomu spánku moc nedá, zatím nevím co s tím. Ale zase je v něčem samostatná až moc. Je to takové utíkací dítě. V novém prostředí se mně chvilku drží, ale když se otrká, tak se sebere a odchází.

A co s přikyvujícím manželem? Nevím, vyměnit? To mě minule napadlo, ale nepřišla jsem na to, za co :-).

Ahoj Zajdo I. a ostatní,
mám holčičku narozenou v srpnu 2001, takze vím o čem mluvíš. Také mě nenechá chvíli "v klidu". Od května jsem se vrátila zpátky do práce, takže teď jí mají na starosti v jesličkách. Co se týče toho nočníku, tak je to MŮRA!! Kadí zasádně do pleny, pak mi to přijde říct, nebo to na ní prostě poznám, jak se tváří provinile. A čúrání... to vůbec nereaguje. Prý do 2 let nemá cenu se rozčilovat, a i později to nelámat přes koleno. Oběcně platí, že do 4 let (prý??!!) to nemáme řešit! Doufám, že se to ale naučí daleko dřív.
Přeji všem jen to dobré a těm co jsou v očekávání, aby vám všechno dobře dopadlo. Těším se na další inspirace a rady :-))!

Tak Vás všechny zdravím,
já se nechci chlubit, ale my nočník zvládáme už od května. Mělo to ale jedinou výhodu, o kterou bych se s Vámi chtěla podělit. DObrý příklad starší sestřenice (5 let), která nelenila a v průběhu dvou hodin naší malé ukazovala na co nočník je. Mylím si, že je to pro naše andílky daleko lepší, když řekne "kámoška" sedni si a vyčurej se" než rodiče. Nezapoměňte nešetřit pochvalou a potleskem. To dost pomáhá. Ale už dneska (nemá ani 2 roky) vidím tu ignoranci rodičů. Doufám, že to v pubertě všichni přežijeme. Takže hodně úsilí, vždyť je každé dítě individuál a hodně zdaru. Lia (Lianka, 22 měsíců)