Vylet do Chalon sur Soane

Na dnesek jsem si naplanovala vylet do Chalon sur Soane. Predbezny odhad 80 km. Vybavila jsem se fotakem, blatnikem a vyrazila. Svistim po me znamych silnickach pres vesnice: Pommard, Volnay, Mersault, Chassagne, Santenay. Tam se napojim na cyklostezku podel kanalu a po rovince si to pelasim az do Chalon. Prvni, co vidim ze Ch. je tovarna na vyrobu eternitu a omamna vune roztavenyho asfaltu... Je to celkove dost prumyslovy mesto a o dost vetsi nez Beaune. Protloukam se ulicema dobrou pulhodinu, nez objevim samotne centrum mesta, kde se to hemzi lidma. Je tu co obdivovat – starobyle namesticko s okouzlujicim kostelem.

V nohach mam 66 km a to me ceka jeste cesta domu. Pocet km me nijak nedesi; spis me znepokojuje pohled na cernou oblohu a hrmeni. Nasedam na kolo a snazim se dostat ke kanalu. Malinko bloudim, ale po chvilce jsem na spravne stope a uz se ritim 3. kosmickou rychlosti podel kanalu, abych ujela bource. Jenze zacina prset a ja se uchyluju do jedne truhlarny. Po chvilce prestava lejt jako z konve, uz jen poprchva, tak znova nasedam na kolo. Nojo, jenze zase prutrz, jedu k neblizsimu mostu, kde se nas sejde 5 cyklistu ;o)

Po chvilce se rozchazime ruznymi smery. Nikdo nejede se mnou :o( Uz neprsi a ja budu pomalu opoustet cyklostezku. Kdyz nahle vidim destivou stenu. Zastavim se a pozoruju, jak par metru predemnou prsi a ja jsem v suchu. Foukne vetrik a mrak se presune nade mne. Sednu na kolo a ujizdim, co mi sily staci. Jezdit v desti neni nic moc a kor, kdyz do toho zacnou padat kroupy.

Jakmile opoustim kanal, je krasne, sviti slunicko a ja si to namirim nejkratsi cestou domu. Pred Beaunem jsem ususena, ale je mi to k nicemu, protoze me zastihne nova prutrz mracen. Jeste, ze jsem kousek od baraku. Jenze doma nikdo a kdosi zamknul dvere na vsechny zamky a ja vozim jen jeden klic :o( jsem zmoklá, je mi zima a nemam kam se schovat pred destem. Nevaham se tedy premistit o 100 m dal k domu meho osobniho mechanika a preckat nepritomnost rodiny v teple a ve spolecnosti milych lidi.

Nedele 23.10.2005

Hromada lidu doma. Uprostred obeda nekdo vola – znami Helene, ze prej jestli by se u nas nemohli stavit. U stolu nas bylo jen bylo 5 dospelych a 6 deti, tak aby nam nebylo smutno pribyli 2 dospelí a 5 deti...

Radej jsem na sebe hodila drez a vydala se vyjet nohy po vcerejsku. Chtela jsem jet jen rovinku a max 25 km. Jo, rovinku.... hned za barakem jse si to rozmyslela a vyskrabala se na kopec - prevyseni jen 100 m a pak trochu rovinky a dalsi kopec a jeste se kouknu sem a tam a koukam; ze mam na tachaci 45km, ale stalo to za to.