| Smoojna | 
 |
(17.2.2010 17:03:27)
Bývala jsem velmi veselá, společenská, optimistická.
Poslední dobou jsem úplně jiná.Nic mě nebaví, mám pořád z něčeho depku(přitom na to vůbec netrpím), všechno moc řeším a dokonce zjišťuji, že jsem i trošku labilní.
Začalo to tím, že mi manžel jaksi nestačil a potřebovala jsem zažít nějaké dobrodružství, něco nového.tak jsem si našla milence a myslela jsem, že se vyblbnu a dobrý. S milencem to bylo úžasný, nebyla jsem do něj zamilovaná, ale obdivovala jsem ho jako muže. Byli jsme spolu takto natajno asi půl roku, poté se změnil, byl chladný, odtažitý a mě se nelíbil tak jsem to skončila.Doposud jsme jakože přátelé, občas si zavoláme.
Přesto na něj pořád myslím, ikdyž je ted pracovně 2 měsíce v zahraničí.A já mám z toho depku.nevím proč, přitom vím, že bych ho za stálého partnera nechtěla.
Další věc- mám 5 letého úžasného synka, přesto mě to mateřství jaksi nebaví.Syna miluju, ale jaksi cítím, že mateřství není moje parketa a další děti neplánuji.Bude jedináček, ale to neřeším.nemám moc chut se mu věnovat, jsem bez nálady, on je dost živý a vzteklý,občas si s ním dost užijem,ale jinak je to zlatíčko.
Práce- ta mě baví, ale už ne taky jako dřív, přitom vím, že nic jiného dělat nechci.
manžel- úžasný, chytrý, hodný, milující, přesto mě to nějak přestává bavit.Máme úplně jiné zájmy, on rád vaří, pere a spíš je na takové ty ženské věci.
já jsem sportovní tip, nejraději bych pořád sportovala, ale ho to absolutně nebere.
Občas si vyrazí s bandou na hory nebo tak,přesto mi chybí takový ten bezzávazkový život.
jsem ze sebe zmatená.nedokáži říct, co chci, ale prostě cítím, že to je jakýsi dokola obíhající stereotyp.
Chtěla bych najít sílu,chut a motivaci věnovat se manželovi a synovi, ale nedokáži to a nevím proč.
Probudila se ve mě 18 letá holka, co by chtěla zažít dobrodružství,ale vím, že mám povinnosti a závazky a tak lehce to nejde.
Mám nemocné rodiče a hlídání žádné, ikdyž manžel občas pohlídá.
Asi jsem divná, ale neumím si poradit
|
| Petra B. | •
|
(17.2.2010 17:14:43)
Ahojky, i já zažívám něco podobného - dlouho jsem se trápila, proč tomu tak je a myslím, že už jsem našla příčinu. Mám skoro 8mi měsíční mimi a po porodu se mi děsně "zbláznily" hormony /krvácela jsem už v šestinedělí/, takže kvůli léčbě muselo jít kojení "do háje" - bohužel. Ale - při té příležitosti mi zjistili sníženou funkci štítné žlázy /a to prý může i za deprese/, teď beru léky /teprve krátce, takže depky mám zatím pořád, ale prý to chvíli trvá, než se to tak nějak srovná/. Nevím - ta nálada může mít tisíce příčin, ale já bych asi začala tímhle /nechat si udělat komplet krevní rozbor/, teprve až si budeš jistá, že je to OK, tak můžeš hledat příčinu jinde. Přeji Ti, ať je brzy lépe.
|
|
| KatVafi | 
|
(17.2.2010 17:16:18)
Agro, tak přesně takto se cítím taky - mám depku, nic mě nebaví, do ničeho se mi nechce.....no já pořád doufám, že na jaře se to zlomí a vjede do mě život. Jak já bych někam vyrazila, zařádila jak za mlada......achjo.
|
| Čarodějka... | 
|
(17.2.2010 17:19:39)
Holky,
já jsem si na 1000% jistá, že je to tou zkur... zasr...hnusnou dlouhou zimou!!!
Mé že bych ji tak nesnášela... ale není to taková ta krásná zima, kdy sníh křupe pod nohama a svítí slunce..
Je vlezlo, hnusně a hlavně nesvítí slunce!!!!!!!!!
Já chcííííí sluníčko!!!!!!!!!!!!!
Chcíííí jaroooo!!!
|
| Terinka4444 | 
|
(17.2.2010 18:56:08)
Přesně, chce to jaro a spoustu sluníčka. Pak se to zlepší. Musí 
|
|
|
| remus | 
|
(17.2.2010 17:20:17)
Nepíšeš to za mě???
|
|
|
| Petra B. | •
|
(17.2.2010 17:19:27)
Jinak naprosto souhlasím s holkama, že i to blbý počasí na náladě nepřidá. Už aby bylo jaro, ach jo.
|
|
| Lassie66 | 
|
(17.2.2010 17:19:48)
Taková Madame Bovary... manžel by měl asi depku taky, kdyby tohle četl.
|
| Leňula, Andělka a Emilka | 
|
(17.2.2010 17:23:02)
Tvůj manžel ? můj tedy rozhodně ne, ten můj o tom ví ..... už asi přes měsíc 
|
| Chloé |
|
(17.2.2010 17:49:00)
Tak Lenulo, to mas az moc chapavyho manzela. Ja , kdybych na nej vyrukovala s neci podobnym, tak me vyrve, ze jsem zdrava, mame zdravy dite, byt, co jist, penez tak akorat , tak at se koukam vzpamatovat a prestanu se litovat.
|
| Leňula, Andělka a Emilka |
|
(17.2.2010 18:10:47)
Chloe, chápavej to je, ale v mezích normy
|
|
|
|
| Smoojna |
|
(17.2.2010 17:26:38)
To by asi měl, ale co oči nevidí...Já taky nevím, co on dělá po práci, prý chodí každá den na pivko, ale kdo ví...
Já nevěrou zjistila, že mám supr chlapa, narozdíl od milence je manžel zodpovědný, ,milující, nesobecký, spolehlivý a to jsem u milence moc nenašla.Na začátku jo, ale pak spadly růžovky a milenec byl horší a já věděla, že si musím vážit svého muže, ikdyž..že?? taky má své chyby jako každý.
S milencem to bylo aspon takové vypadnutí ze stereotypu, sportovali jsem, dělali jsme bláznivý věci, prostě jsem našla u něj ty vlastnosti( nebo záliby??), podobné mým.nevěry rozhodně nelituju, hodně mi dala a ukázala jiný pohled na život.Kdyby se to manža dověděl tak nevím,to by byla jiná, ale takhle...A taky vím, že už další milence hledat nebudu, protože mám úžasného muže.
Asi mi chybí to sluníčko, a taky moře, pohodička, klídeček..Toho by se našlo
|
| Lassie66 |
|
(17.2.2010 17:30:08)
Agro, to celkem beru. V úvodním příspěvku jsi manžela popsala jako nudného blbečka, co pere a vaří, zatímco ty se trápíš kvůli vztahu s milencem...a to sorry, to se mi nelíbí.
|
|
|
| Feliz |
|
(17.2.2010 19:07:46)
Taky jsem na něm pomyslela. Pokud o tom neví, tak bych to veřejně nepsala. Aby jednou zakladatelka neměla depku z toho, že jí vzal manžel roha.
|
|
|
| hrúda |
|
(17.2.2010 17:23:21)
Bude nás s těmito pocity určitě více. 
|
|
| MishuI | 
|
(17.2.2010 17:27:41)
Někdy mám podobné stavy,ale pak stačí,abych v televizi viděla nějakou tregédii,ať už je to pád rampouchu na kojence,popálená Natálka,okradení senioři nebo nedostatek vody kdesi v Africe a všechny moje malicherný problémy jdou stranou.Měli bychom si vážit toho,co máme.Zdraví našeho i našich dětí.Relativní finanční jistotu,každý večer teplou sprchu,co do úst,kde spát.Nepřeju nikomu nic špatného,ale kdybychom se dostali do nějaké svízelné situace,asi bychom si pak jinak vážili téhle "nudy".
|
|
| petru | 
|
(17.2.2010 17:27:48)
Agro, nemyslím, že jsi divná.
To se může stát každému. Asi si opravdu potřebuješ vyrazit. Nemáš nějakou kamarádku nebo příbuznou, se kterou byste mohly vyrazit někam na víkend? Do lázní, na masáže, nebo jen tak na hotel, chodit na večeře, obědy, zaplavat si, případně zalyžovat nebo do nějaké herny nebo i do ZOO? Já jsem to jednou zkusila a bylo to fajn, přestože jsem zrovna byla díky blbým lékům v depresi.
Vím, že píšeš, že nemáš hlídání, ale nenašla by se jednou týdně někde hodná paní, co by Ti chlapečka pohlídala, abys mohla chodit sportovat nebo malovat, prostě vypadnout mezi nové lidi nebo známé lidi, co by Ti víc vyhovovalo.
|
|
| Babi *1964 | 
|
(17.2.2010 17:36:16)
A co teprce až ti bude 46.
|
|
| wall123+Jiřík8/08 | 
|
(17.2.2010 17:47:23)
Mám tyhle pocity každoročně v únoru, nejpozději do 21.března. Jak se začne hlásit jaro, tak jsem jak vyměněná. Ale teď  .
|
| sun 15 | 
|
(17.2.2010 17:51:13)
Mám totální depku, nic mě nebaví a taky se v tom plácám, ale pořád si říkám, že to je tou debilní zimu a uklidňuji se že na jaře bude LÍP .
|
|
|
| Čekatel na smazání | 
|
(17.2.2010 18:10:44)
Zkus si stanovit nějaký cíl a toho se snažit dosáhnout, pak tě takový depky přejdou.
|
|
| Tara zelená | 
|
(17.2.2010 19:03:58)
Nejsi divná, takové pocity mají občas skoro všichni. Ty máš tu výhodu, že to přiznáš nejen sama sobě, ale máš dokonce odvahu jít s kůží na trh
Mě pomáhá vyrazit někam bez dětí - třeba jezdím na relax víkendy. Manžel pohlídá a Ty si odpočineš a přijdeš na jiné myšlenky.
Jinak je dobrý mít koníčka, co Tě fakt baví, odreaguješ se a přijdeš do kontaktu s lidmi, se kterými si máš co říci.
A kdyby nemohl někdy hlídat manžel, určitě doporučuji paní na hlídání. Stojí to za to.
Držím palce, ať je líp
|
|
| Katla | 
|
(17.2.2010 20:42:03)
ví, že jakmile se začnu selektivně soustředit na to,co NEmám, NEjde, NEmůžu, NEpodařilo se atd., takj mám podobné pocity.
Né, že bych bala nekritický propoagátor pozitivního myšlení, dama to neumím, ale jakmile budeš silněji vnímat to, o není podle tvých představ, než to, co podle tvých představ je, tak s ez toho nevyhrabeš. Ne zcela, ale do jisté míry je to záležitost vůle a disciplíny (někdy to prostě doslova zažeru)
|
| Minie1 | 
|
(17.2.2010 21:45:30)
to vůbec není blbá úvaha Hroudo...taky jsem zjistila, že když se plácám ve stavech "nic nemá smysl, všechno je hrůza" je základ najít způsob, jak tyhle myšlenky VYTĚSNIT z mysli...tj. jednak odreagování a jednak se snažit nemyslet na to, co v mým životě není podle mých představ /protože když začnu počítat, tak toho najdu dost a dost/...ale když počítat přestanu a jen tak nějak pluju přítomností, většinou se to zlepšilo...je to asi i o tom, nežít v minulosti ani v budoucnosti, neříkat si přehnaně "coby kdyby", ale jen si tak užívat DNEŠNÍ DEN.
A to umí do důsledků jen málo lidí.
tím nemyslím, že se člověk má se vším smiřovat, ale jak zní okřídlené rčení: Bože dej mi pokoru, abych se smířil s tím, co změnit nejde, odvahu, abych změnil to, co změnit jde a moudrost, abych to od sebe dokázat rozeznat.
jsou věci, který momentálně ve svým životě prostě nemůžeme předělat, tak je lepší je tak trochu ignorovat
Asi jako když budu mít dvacet kilo nadváhy a tloustnou i z vody i navzdory cvičením to neshodím. Je lepší si každý den říkat - jsem odporný tlustý prase, nebo si říct, jsem trochu korpulentní baba - a co má bejt?
|
| Minie1 |
|
(17.2.2010 21:51:25)
Ale jako obecně - proč asi Skandinávci na rozdíl od jižních národů zvýšeně trpí depresemi?
Slunce a jeho absence na tom má lví podíl. Když vysvitne slunce, mám najednou chut dělat spoustu věcí...ale když je řadu dní inverze, tak se k těm samým věcem pomalu ani nedokážu dokopat.
A ještě postřeh pro zakladatelku: já myslím, že ten milenec, to byla tak trochu srážka s realitou. Ono je to těžký - je hezký mít spolehlivýho chlapa, co doma pomůže a tím pádem i volnej čas...ale ruku na srdce, je fakt, že s tím "nudným patronem" člověk upadne do stereotypu, coby dup. Pokud je partner společenskej /a žena se jaksi sveze s ním/ podněty přicházejí samy. Pěstujou se společný známý, jezdí se třeba na výlety, na chalupu, společné sedánky...ale když je chlap "domácí typ" co sebou nejradši plácne do fotelu, tak je v těch nových podnětech ženská odkázaná jen sama na sebe. A taky je sbírá jen sama za sebe, i když najde hlídání, pořád je to čerstvý vítr do jejího života, ale ne do společného partnerského - není to nic, co by prožívali spolu a oživovali ten vztah.
Je to těžký...po všech stránkách...jak skloubit "jistoty" a to, aby měl člověk pořád kde čerpat energii do života.
|
| Bal+♂ | 
|
(17.2.2010 22:28:50)
Já měla šílenou depku zhruba od října do ledna a co mi pomohlo?Vysadit antikoncepci..Dělala mi to ona Jinak v depresích jsem žila něco přes rok po té co jsem přestala kojit a přešla na jinou antiko se to semnou pěkně táhlo,nepomohla pak ani změna antiko spíš se to ještě zhoršilo)
A přidávám se k ostatním že zima už je fakt moc dlouhá
Takže další možná příčina deprese
|
|
|
|
|
| marei | •
|
(17.2.2010 22:31:09)
zpocatku odsouzeni hodny prispevek, ale nakonec s tebou soucitim.
chapu te presne, presto, ze nemam totozne zazitky.
myslim, ze to je stereotyp, pece o dite ubije i vola.....atd. atd.
verim, ze jednou nastartujes a vse zas bude cerstve, zajimave apod.
radu nemam, jen jsem ti chtela rict, ze ti rozumim a verim, ze se to zlomi. myslim, ze nas matek s podobnymi pocity je hodne!
|
|
| pederika | 
|
(17.2.2010 22:35:14)
Ahoj,tak diskuze mi vyloženě kápla do noty.Měla jsem taky milence,byl to náš kamarád.Bohužel vše prasklo,a já zjistila jakej je to vůl.
Náš vztah s manželem,to poznamenalo,ale zůstali jsme spolu,on mi řekl,kvůli synovi.Nejdřív jsme spolu spali,ale pak nechtěl,takže už dva roky,jsme spolu nic neměli,vycházíme spolu docela dobře,spíš jako kamarádi,jestli někoho má nevím,a ani bych se to nedozvěděla.Druhý dítě nechtěl už dřív,vymlouval se,na malej byt,atd,takže ,když moje kamarádky roděj děti,mě chytá jen depka,moc jim to přeju,ale strašně mě to mrzí,nějak ho nedokážu opustit.
Není to s ním špatný,fakt se snažíme jako rodiče,jen jsme jako brácha a ségra.
Nevím,jak z toho ven,chtěla bych,aby se to spravilo,ale to už asi nejde,prostě mě nechce.
V práci to taky stojí za prd,tak nevím,vůbec nevím na co furt čekám,bohužel rodiče mi zemřeli,takže já trpím ještě tím,že nemám žádnou spřízněnou duši.
Jedinou radost mi dělá můj syn,kterej je moc fajn,a nejsou s ním žádné problémydoufám,že to nepřeženu,protože cítím,že na něm úplně visím.
Chci napsat,že nechci,aby to vyznělo,že si stěžuju,už chci aspon to jaro ,na rodinu píšu asi potřetí,a to jí čtu každej den už 8 let.
Mějte se fajn,a ať už nás nic netrápí,vím,že jsou na tom lidi hůř,ahoj.
|
|
|
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)