Jas-mine |
|
(7.7.2010 19:27:27) Ahoj, podle čeho jste s partnerem zvažovali, kdy mít potomka? Plánovali jste to? Bylo pro vás něco prioritní a pak až teprve dítě? Někdo to má tak třeba s cestováním, se školou, ... Jde mi spíš o různý názory, nějak třeba nemůžu pochopit maminky (teď nemám namysli ty, které to mají jaksi nepánované), ale ty, které třeba dokončí školu a už se vidí doma na meteřský. Mně třeba napadá, jak jednou budou hledat práci, bez praxe a podobně? Upřímně, nejdřív jsem myslela, že to je jarem, ale jaro už je za námi a na mě to nějak leze stále, ale prostě vím, že ještě tak dva roky si to nebudeme moct dovolit, kvůli penězům a práci. Takže by mě spíš zajímalo, jak jste to měly vy;-)
|
Cimbur |
|
(7.7.2010 19:30:08) No my jsme se poznali tak nějak na prahu středního věku, nebylo s čím otálet...
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(7.7.2010 19:32:14) Já jsem se vdávala ve 27 letech. Do té doby prostě nikdo aspoň trochu vhodný nebyl k mání. Od nějakých 25 mi biohodiny tikaly šíleně, takže bylo jasné, že dítě bude co nevidět. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsme měli tak hrozné vztahové problémy, které zapříčinily můj obrovský sexuální nezájem, že jsme o nějakém dítěti mohli mluvit až za tři roky na to. Takže první se narodil, když mi bylo 32 a druhé o necelé dva roky později, manžel je o 9 let starší než já, takže nebylo na co čekat, ale nepočítali jsme, že se mladší povede tak rychle, spíš jsme počítali s delší dobou jako u prvního. Jinak ideální doba na plození dětí podle mně neexistuje. Manžel přišel o práci 14 dní po narození mladšího, do té doby jsme si žili poměrně slušně a nezdálo se, že by se na tom mělo něco změnit, takže jsme byli dost překvapení. Od té doby to tak pytlíkujeme, ale dá se to.
|
Cimbur |
|
(7.7.2010 19:33:48) Taky jsme si mysleli (a byli jsme starší než vy), že to nebude v našem věku tak rychle. Povedlo se napoprvé.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(7.7.2010 19:38:17) My jsme prvního dělali rok a čtvrt a fakt poctivě. Všichni mně honili k doktorovi, ale já si říkala, že tam v létě nepoběžím, že to počká na podzim a zadařilo se. Druhý byl počatý ve 3. cyklu po nástupu menses po porodu.
|
|
|
|
Evka13 |
|
(7.7.2010 19:34:52) Pro potomka jsem se rozhodla až poté, co jsem potkala chlapa, kterého mám ráda a který mi přišel jako zodpovědný a zralý na různé životní trampoty (tudíž i výchovu dětí). Měla jsem děti později, předtím bylo cestování, práce... nelituji.
|
malaa |
|
(7.7.2010 19:54:10) Jo, taky tak ......akorát já jsem si do tý doby myslela, že děti nechci, no a stačil jeden spolehlivej chlap a jak jsem převlíkla kabát . Chválabohu, že jsme se nepotkali v padesáti
|
Evka13 |
|
(7.7.2010 20:07:22) No, taky jsem na začátku vztahu říkala, to by spíš přistáli Marťani, než já a děti...(byla jsem au-pair, tudíž jsem věděla o co jde)... nu a pak asi začaly tikat hodiny nebo něco podobného... naštěstí jsme neměli problémy s "výrobou" .
|
|
|
|
Šešule |
|
(7.7.2010 19:35:31) Měli jsme kde bydlet, měli jsme co jíst a dítě jsme chtěli Já měla nedodělanou školu. Teď mám hotovo (po státnicích), čekám druhý. První mateřskou jsem spojila se studiem, druhou už budu chvíli doma na "plný úvazek". Pokud to půjde zkusím si tak za rok částečný úvazek (už mám konkrétní představu). Je pravda, že nemám nějak moc nacestováno Ale to se dá i v padesáti, na rozdíl od rození dětí. Když vidím problémy holek, co se do třiceti cpaly HA, pak se rozhodly (po doktorátu, cestování atd.), že bude dítě, a ono to nejde, tak si myslím, že jsem vedle nešlápla. Naopak. Taky mám pocit, že na rozdíl od zralých matek spoustu věcí neřeším a taky mě nečeká přechod zároveň s pubertou dítka. Toť můj pohled a nikomu neberu ten jeho
|
*Verča* |
|
(7.7.2010 19:40:55) U nás žádná kariréra a cestování nehrozilo..ale dřív tak nějak nebyl vhodnej partner. potkala jsem přítele ve 24ti,o dítěti jsme začali uvažovat až o tři roky později,když jsme se nastěhovali do našeho bytu,já předtím bydlela v garsonce.Bohužel je to už pět let a mimi žádné takže já bych nijak nečekala,protože se může stát že to taky nemusí jít tak hladce,ale zázemí je důležité,to je jasné!
|
|
Pole levandulové |
|
(7.7.2010 19:46:20) Sesule, jsem cilene stara matka, cpala jsem se HA do svych 32 let, protoze jsem si chtela nejdriv vybudovat karieru, neco procestovat, s mazelem si uzit sami sebe. Presto jsem po vysazeni HA otehotnela ihned a mam dost podobne starych kamaradek, ktere to mely uplne stejne. Dalsi dite jsme naplanovali se ctyrletym rozestupem a opet to slo hned, takze to nejspis nebude s tim vekem tak horky. Ono mit deti hodne brzo jen kvuli tomu, ze pak by to nemuselo jit uplne snadno, to taky neni zadna vyhra, clovek pak muze mit porad pocit, ze si vlastne nic neuzil a uz je po vsem /opet znam ze sveho okoli/. Nechala bych to na pocitech, ve chvili, kdy po tom diteti touzim a zvladnu si ho s manzelem samostatne uzivit i vychovat, tak je to jedno, jestli je to ve dvaceti nebo ve ctyriceti.
|
MishuI |
|
(7.7.2010 20:34:48) Skramuško,každá ženská ale to štěstí v pozdějším věku nemá. Šešule,myslím,že jsem pochopila,co jsi psala.Mám to stejně.
|
Pole levandulové |
|
(7.7.2010 22:17:33) Mish, to souhlasim, na druhou stranu si myslim, ze se ten vek az moc precenuje. Pokud ma mit nekdo problemy s tehotnenim, nejspis je bude mit uz od mlada /slova meho doktora/. Mam kolek sebe fakt hodne maminek kolem 40, nektere jsou i prvorodicky a tak mi to straseni pozdnim materstvim prijde prehnane. Kazdopadne, nic proti mladym matkam, ktere to tak chtely, rozhodne netvrdim, ze je lepsi mlada nebo stara matka, je to proste kus od kusu.A uzkostne resitelky muzou byt taky jak ty mlade, tak stare, je to o povaze, ne o veku.
|
Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
|
(7.7.2010 22:57:15) Mám stejný názor - taky si myslím, že ten kdo má problémy otěhotnět ve vyšším věku by je měl i dříve. Taky jsem plánovaně matkou od 34, druhé v 35 - vše velmi rychle. Spíše mám obavu abych i přes antikoncepci neotěhotněla nechtěně i v mých 38.
|
Pole levandulové |
|
(8.7.2010 0:10:32) Firsty, mam to podobne, hormonalku uz nechci, budem to resit sterilizaci.
|
|
|
|
|
Žžena |
|
(7.7.2010 22:56:13) To užívání si samých sebe s chlapem chápu, ale to cestování mi přijde jako takovej ohranej a mimózní argument. Zdaleka ne všichni lidi o toto mají zájem, je velká část populace spíš s pasivními koníčky, popř. takového naturelu, že jim týden v Chorvatsku nebo na horách bohatě stačí a víc by absolvovat ani nechtěli. No prostě se mi nelíbí tohle cestování coby všeobjímající argument "proč člověk ještě nemůže mít dítě" (ano, u někoho to může hrát roli, ale takových je menšina, netvařme se, že všichni nutně potřebujou cestovat).
|
Jas-mine |
|
(7.7.2010 23:05:45) Žženo, právě proto jsem se na to ptala. Já tu potřebu nemám, spíš mám z cestování fóbii (což taky není dobrý). Spousta známých ze škol cestuje do Ameriky, severských zemí a tak, skouknu fotky a to je všechno, neláká mě to. Proto mě zajímalo,p ro kolik lidí to může být argument...
|
|
Pole levandulové |
|
(8.7.2010 0:14:09) Zzeno, co je mimozniho na tom, ze pisu o sobe, ze jsem si chtela uzit cestovani? Nikdo to prece nenuti jako vseobecny argument proti poceti ne? U nas to tak ale funguje, muzu s klidnym svedomim rict, ze i kdyz s detma podnikame kdeco a spis se prizpusobuji ony nam, nez naopak, tytam jsou doby, kdy clovek mohl klidne sedet a klabosit na opustene plazi a jen to, ze mam na co vzpominat mi pomaha brat s humorem situaci dnesni, kdy na plazi resim mazani proti spaleni, dostatek kyblicku na pisek a nafukovacich kramu pro obe deti.
|
|
Šešule |
|
(8.7.2010 8:48:03) Žženo, taky mám ten dojem. Většina mých bezdětných zadaných (a vlastně i nezadaných) kamarádech funguje stylem "do práce- z práce- v létě Chorvatsko, v zimě Krkonoše" Chápu to (odkládání dítěte) u holek, co cestujou po rozvojových zemích, ale dovolená v Chorvatsku podle mě není cestování, které by se s dítětem nedalo zvládnout. Je to určitě každýho věc, kdy má děti, ale vymlouvat se při tomhle životním stylu na užívání si a cestvání, mi přijde trochu mimo. Jen můj názor
|
smila |
|
(8.7.2010 19:36:27) sesule s tim souhlasim. Pod pojmem cestovani si asi kazdy predstavi neco jineho. Ja cestovani po CR nebo na tyden do Chorvatska povazuju za styl, ktere snese asi kazde dite tam neni co resit. S manzelem sme, ale za posl dva roky absolvovali tri velke cesty, ktere by dite urcite nezvladlo nebo bych to s nim proste nedala ja a to je ten duvod proc jeste dite ne. A to, ze vrznu dite nekomu jinemu, a ja si pojedu poznavat svet, to nevidim jako reseni, prece dite si porizuji ja a ne moje matka nebo nekdo dalsi.
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.7.2010 9:13:56) Cestování je prd argument, dítě přece může zatím doma klidně hlídat někdo jinej.
|
|
|
|
|
arantxa |
|
(7.7.2010 19:37:04) Tak já jsem zrovna ta, co hned po škole, chtěla mít děti. Vystudovala jsem jednu VŠ a začala hned druhou. Dojížděla jsem do školy denně 100 Km a pak zpět, abych stihla práci na částečný úvazek v místě mého rodiště. Po roce mě to přestalo bavit a touha po miminku se projevila jako dobré řešení. Hned po mateřské jsem se na částečný úvazek vrátila do práce. Když oslavil syn dva roky začala jsem podnikat na ŽL, neboť tam po mě nikdo praxi nevyžaduje a mohu si vzít volno, když potřebuji.
|
|
helena,2děti | •
|
(7.7.2010 19:42:49) Ahoj,já jsem měla první dítě ve 26,druhé ve 29 letech.V 19-ti jsem odmaturovala,pak čtyři roky pracovala,pak přišla touha po dítěti,ze dne na den,do té doby to byli pro mě uřvaní smrádci pár měsíců jsem s tím bojovala a pak vysadila antikoncepci.Zadařilo se až za 2,5roku,po hormonální léčbě. Takže jsem pracovala sedm let a doufám,že jsem všechno nezapomněla,příští rok bych se měla vrátit.
|
|
Beremi |
|
(7.7.2010 19:43:16) Urcite jsem pro napred dostudovat, ziskat nejakou praxi a mit kde bydlet. A hlavne, byt si jista partnerem. Me se tohle povedlo po 5ti letech manzelstvi a v 26 se narodila dcera. Bohuzel, ani tohle nebylo dost a zkoncilo to rozvodem. Mela jsem stesti, ze jsem mela kde bydlet a diky praxi sehnala praci. Jinak bych tehdy byla v pr****.
|
|
Adina,kluk 08 | •
|
(7.7.2010 19:47:13) no nás ve 20 vůbec nenapadlo mít dítě..to jsme si řekli,že jednou díte bude..na to času dost. no chtěli jsme cestovat,chodit za kulturou a pak taky dát dohromady bydlení.no a taky neco našetřit. od nikoho nic nedostaneme,tak musíme spoléhat pouze sami na sebe. a ted jsem na mateřské,je mi 35 a myslím,že jsem o nic nepřišla,ba naopak užívám si to.vím,že jsem si mládí pěkně užila. a je pravda,že ted jak človek zůstal bez platu na malým rodičáku,tak se uspory hodí. takže za mě dítě nejdříve v 30..
|
.ganesha. |
|
(7.7.2010 19:51:25) Mám to stejně
|
|
|
Dadulka,02/06,06/07 |
|
(7.7.2010 19:50:11) Nejprve nastal TEN správný čas pro svatbu, byť jsem byla ještě na VŠ a ve chvíli, kdy jsme řekli, že teda s mimi ještě počkáme, že si udělám rok praxe, abych měla základ, tak jsem po státnicích otěhotněla. Nakonec jsem si udělala i nějakou praxi, páč mě šéf vzal, ačkoliv věděl, že jsem těhu a že mu v práci dlouho nezůstanu(dodnes jsem mu vděčná). No a druhá beruška přišla úplně sama, bez ptaní Ne, chtěli jsme dítka rychle za sebou,vyšlo mi to úplně přesně tak, jak jsem potřebovala vzhledem k částečnému úvazku. Jenom to třetí k nám nějak nemůže najít cestu Nepočítala jsem žádné peníze, jestli si teď můžu dítě dovolit/nedovolit,....bydlíme u tchánovců, zařízeno jsme měli už před svatbou, věco pro mim jsem nemusela vůbec řešit, nový byl pouze kočár a sem tam nějaké oblečením,abych si udělala radost.
|
|
.ganesha. |
|
(7.7.2010 19:50:57) S manželem jsem byla od mých 21, jemu bylo 29. Za 5 let jsme se vzali a po 4 letech manželství se nám narodila dcera. Takže docela "pozdě", pracovala jsem 11 let, byt máme v OV, vlastně nic nebránilo mít dítě dřív.. ale já jsem holt workoholik :))
|
raakosnicek | •
|
(7.7.2010 19:53:06) manzela jsem poznala ve 20, v 21 otehotnela, planovane po asi 9 mesicni znamosti. Deti jsem chtela brzo, vysku jsem prerusila....a dufam,ze ji dodelam.
|
|
|
Brita | •
|
(7.7.2010 19:54:50) Vzali jsme se, protože jsme oba cítili, že chceme náš vztah někam posunout, a tak nějak automaticky z toho vyplynulo, že je na dítě vhodná doba právě v té chvíli(syn se narodil do roka a do dne od svatby). Dodělala jsem vysokou a pak jsme si tak trochu neplánovaně pořídili holčičku (myslela jsem, že nastoupím do práce a teprve po čase bude druhé). Mezi dětmi máme necelé 3 roky a jsem šťastná za to, jak to je.
|
|
Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
|
(7.7.2010 19:58:35) Nejdříve jsem chtěla bydlet ve vlastním bytě a mít několik let praxe, abych mohla po mateřské bodovat alespoň praxí a znalostma když už budu mít děti (a tím nevýhodu pro zaměstnavatele).
|
Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
|
(7.7.2010 20:44:00) Ještě doplnění, že dokud jsem neměla kde bydlet, myšleno ve vlastním a ne v pronájmu, tak jsem po dítěti vůbec netoužila, žádné mateřské pudy. Dítě jsem začala chtít, když jsme koupili byt, je to zvláštní, ale opravdu to tak bylo, bylo to ze dne na den. Asi mě povědomé obavy z bydlení blokovaly v chtění.
|
krupice. |
|
(7.7.2010 20:58:05) Mám to stejně jako Skramuška. S manželem chodím od mých 25 let, dítě jsme si pořídili v mých 32 letech plánovaně, vyšlo to napoprvé. Taktéž druhé dítě v mých 36 letech na jeden jediný pokus. Vždycky jsme věděla, že chci mít 2 děti, manželovi jsem to "oznámila" hned na začátku našeho vztahu. Ale oba jsme se chtěli nejdřív tzv. "zajistit", pracovali jsme v cizině, cestovali, pořídili si byt a teprve potom jsme si udělali mimčo. Teď jsem na mateřské s druhým, nemám žádný stres ohledně financí a toho, že bych se měla brzy vracet do práce.
|
|
|
|
Martheen+4 |
|
(7.7.2010 19:59:28) Já podle srdce.... a jak něco chci, tak přes to nejede vlak a včera bylo pozdě , podružnosti jako škola, práce, kariéra nebo majetek mě pak nezajímají.... Takže ve 27 mě popadlo mít dítě, vysadila jsem antiko a hned na 1.pokus otěhotněla.. v době ne zrovna příhodné, nic nezařízené atd.,a le všechno jsme zvládli. Ve 29 mě to popadlo podruhé a zase jsem strašně moc chtěla a bylo mi fuk, že máme malý byt, že se tam snad ani nevejdem atd., prostě všechno jde, když se chce... Nakonec to trvalo 16 měs.a my stihli koupit i větší byt atd., no a letos mě to popadlo potřetí, správně mě to mělo popadnout o pár měsíců později, abych měla vyšší mateřskou, pracuju teď od ledna, nestihnu odpracovat oněch 270dní, ale jak říkám.... když chci dítě, tak ta touha je tak veliká, že mě celou pohltí a zatemní mozek
|
|
Gora |
|
(7.7.2010 20:04:07) Já se s manželem rozhodla mít dítě ve svých 25 letech. Na rozdíl tady od většiny jsem nikdy nechtěla nějak studovat - mám jen střední školu, spíše jsme se chtěli s manželem ,,vyřádit" - jezdili jsme po fesťácích, zajeli k moři, na dovolenou v čechách, hodně času jsme trávili s přáteli, prostě užívali si svobodného života. Pak když jsem v práci zjistili, kolik holek a kamarádek nemůže přijít do jiného stavu, tak jsme se po sedmi společných letech rozhodli pro dítě. Nakonec jsme čekali rok a něco než se ,,zadařilo". Podle dr. to byl zázrak, že jsem otěhotněla - už jsme vyřizovali vyšetření díky mým problémům.
|
|
Bouřka |
|
(7.7.2010 20:05:22) Podle bydlení, chceme počkat, až se přestěhujeme do vlastního. Jednak kvůli financím (táhnout půjčku a nájem z jednoho platu by bylo krušné), jednak si neumím představit být zavřená s dítětem v bytě, asi by mi hráblo. Už se to konečně blíží a já se začal těšit, že už brzo, brzičko... a teď čekám na výsledky testů s podezřením na mononukleozu
|
|
|