| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
 |
(19.8.2010 17:00:13)
Ahoj, dostal jste se někdo z deprese? Před několika lety jsem se léčila s depresí, asi 2 roky jsem brala deprex. Teď jsem na tom psychicky docela slušně, ale pořád mám v životě takový šedý až poločerný podtón, kterého se nemůžu zbavit. Nic vyjímečnýho se mi neděje, moc nespím, mám malé děti, mladší je ještě kojený, budí se v noci a máme trochu finanční problémy, ale nic neobvyklého, co by mi mělo dělat takové problémy. A teď se zabývám otázkou, jestli to takhle bude v mém životě pořád, nebo jestli se z toho někdy dostanu. Děkuju za názory. J. 
|
| krasnahelena | 
|
(19.8.2010 17:58:45)
ahoj, tak tohle řeším taky, mám spokojený život, práci, dceru , hodného manžela, relativně finanční standard a přesto tam mám pořád ten "podtón" jak jsi to hezky napsala. Brala jsem před 4mi lety Cipralex. Te´d to hodně řeším,. co s životem, s sebou, potřebuju si najít nějaké koníčky, chci mít ještě dítě, a začít žít tak nějak životaschopněji a optimisticky.....ale nevím....mám na sebe hodně času a vůbec si s ním nevím rady......
|
|
| Graace | 
|
(19.8.2010 18:39:26)
Taky se s tím peru už pár let a s několika přestávkami jsem brala různé léky (slabé, silnější + na spaní). Od letošního května jsem na slaboučkém Coaxilu a dle potřeby si dozobnu trojkový lexáč. Jsem depresivně laděný člověk, vyloženě depresemi už nyní netrpím, ale s mou poruchou osobnosti jsem se ještě také nenaučila šťastně žít. Myslím si, že deprese jako taková se vyléčit dá, ale z depresivního ladění a různých poruch osobností se člověk asi nevyhrabe nikdy. Nebo já tomu přinejmenším nevěřím.
|
| Maryl | 
|
(19.8.2010 19:15:22)
Ahojjky Graace,máš mejlíka.  
|
|
|
| binaryy szuká ovci | 
|
(19.8.2010 18:54:24)
mě pomohlo, poznat lidi, kteří jsou na tom hůř než já. brala jsem léta leaxaurin, citalec a podobně, ale to mě jen utlumilo,opravdu vnitřně dobře mi nikdy nebylo. bez peněz, mažleství neklapalo, dítě protivné,bez kamarádek, bez koníčků, moc smrti v rodině..a pak jsem potkala lidi, kteří byli kdysi mými vzory a zjistila jsem že jim taky vše krachuje a já v té době měla supr manžela, a všechny problémy jsem tak nějak odsunula na vedlejší kolej a byla vděčná za to, co mám..k tomu jsme docházela k psychologovi, a do manželské poradny.. moc mi to pomohlo a dnes si troufám říct,že jsem šťastná
|
|
| remus | 
|
(19.8.2010 19:14:38)
Tak tohle cosi vzadu mě porpvé potakalo po té, co jsem si začala s hormonální antiko , upravuje se to hooodně pozvolna, nejradši bych si za to nafackovala
|
|
| Maryl |
|
(19.8.2010 19:14:42)
Jani,těžko říct,v každém případě bych ti to moc přála,já jsem také velmi úzkostlivá se sklony k depresím,od těhotenství beru léky,je to již přes dva roky a ani s nimi to není super,natož pak bez nich,nevím,mrzí mě to,neumím si užívat života,ale věřím,že třeba někda se něco zlomí,jak bude člověk starší,nebude si třeba ze všeho dělat takovou hlavu,ty jsi hodný člověk z toho mála,co tě znám odsud,asi budeš také citlivější,mně hodně pomáhá víra a tu ty máš podle toho co píšeš taky a taky mám skvělou rodinu,opravdu a jsem za to hrozně moc šťastná,tak ti také držím palečky.Třeba až ti kluci povyrostou a půjdeš někam do práce,přijdeš mezi lidi,budeš na vše koukat třeba trošku jinak a uleví se ti a třeba i s s manželem to bude lepší,když uvidí,že už na něm nejsi tak závislá,tak se třeba začne taky víc snažit.Přála bych ti to.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(19.8.2010 19:18:33)
Maryl, děkuju. Víra mi pomáhá hodně. Mně právě nejvíc mrzí to, že vlastně nemám důvod být na tom takhle. Jo, jsem hodně citlivý a hluboký člověk, tak to k tomu taky asi přispívá. 
|
| Maryl |
|
(19.8.2010 19:42:24)
Jani,to určitě,myslím,že jsme si hodně podobné,také se v tom plácám už hodně dlouho,ale někdy si říkám,že ta citlivost nám také byla asi dána z nějakého důvodu,jen jsem ještě nepřišli na to z jakéhoJá mám třeba i hodně strach z lidí,nevím,jak to popsat,když jsem ve větším kolektivu,mám pořád jakoby strach,že mi někdo nějak ublíží,špatně se to popisuje,přitom mám ale lidi ráda,je to takový zamotaný,také nemám jako ty žádný zvláštní důvod se trápit,ale naštěstí mám super lidi,se kterými si o tom můžu popovídat,protože tohle prostě každej nepochopí,však víš.Máš třeba taky nějakou dobrou kamarádku,které se můžeš vypovídat a chápe tě?Tohle je opravdu moc důležitý.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(19.8.2010 19:47:36)
Jednu fajn kámošku mám, ale občas už mi leze na nervy, že vlastně pořád rozebíráme jen nějaký problém, tohle nebo naše fin. problémy nebo moji únavu nebo potíže s dětma a tak. Už bych se taky ráda bavila o něčem jiném než jen o s.ačkách.  Hlavně bych moc ráda vzala do pěstounské péče další dítě z děcáku, ale na to teď není nic, byt, peníze, moje psychika a pomalu stárneme a já mám strach, že už k tomu nikdy nedojde. 
|
| Maryl |
|
(19.8.2010 19:51:49)
Ty jo Jani,tak to máš ale tedy krásnej plán,to bys nějakému dětátku dala strašně moc a manžel souhlasí.Vidíš,já mám zas vzdělání ekonomického směru,domluvím se třemi světovými jazyky,ale strašně ráda bych pracovala v nemocnici jako sestřička a ještě raději ve školce,jenže mateřská se mi krátí a studium při práci a dítěti je prostě náročné,pro mě by to nebylo povolání,dělala bych to s obrovskou láskou,troufám si říct,že děti miluju a ony mě,jenže co mi je to platný.
|
|
|
|
|
|
| Mamisek | 
|
(19.8.2010 20:14:55)
Já myslím, že jsem se z deprese dostala...tedy doufám. Jak odezněly potíže, srovnaly jsem se se stěhováním do jiného města, našla jsem uspokojující a s rodinou skloubitelnou práci, postupně jsme překonali výchovné potíže...a život se nám vrátil do správnách kolejí..postupně jsem snižovala a snižovala dávky léků a můžu řáct, že se těším na nový pracovní rok, výlety s kamarádem,podzimní výzdobu do oken, zimní výzdobu do oken, pečení cukroví....přišlo to nějak samo a myslím, že hlaqvní podíl na tom má fakt, že po vyčerpávající profesi, při které jsem byla stále pod tlakem, mám nyní pohodovou práci, která mě baví, uspokojuje,obohacuje mě ve výchově dětí...a netahám si ji domů..jsem z ní sice utahaná,ale tak nějak příjemně...a nemmusím řešit dilema práce nebo děti, tak jako dřív.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(19.8.2010 20:47:40)
Jani, ano a doufám, že definitivně a pokud ne, ... už asi vím, co dělám špatně.
Nechápala jsem, dokud jsem se "neochromila" tak, že jsem nebyla schopná vyjít ven, pomalu mým přáním bylo zůstat v posteli a nevylézt, ale spát jsem taky nemohla.
Za pomoci antidepresiv jsem dost změnila svůj život. Byl to boj.... naučila jsem se ale třeba říkat "ne, nemůžu, nestíhám", "to je nemožné", taky jsem se naučila nadávat ) normálně nahlas... (potlačované emoce... to je neslušné). Sport, ne moc, koníčky, domácí zvířata, čas jen pro sebe.
Někomu pomohou návštěvy psychologů, kinezka, rodinné konstelace atd.... to si musí každý najít sám, ale deprese je kopanec - změň to. Moc držím palce, bolí to hodně, o tom žádná.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(19.8.2010 21:13:37)
Jo, já už mám za sebou taky nějaké terapie, učení se říkat NE a podobně, pracuju na sobě pořád, doufám, že to bude dobrý.  Jen jsem chtěla vědět, jestli to fakt někdo dotáhl do pohody.
|
|
|
|
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)