foxyna |
|
(5.12.2010 22:10:51) Proč sis vzala despotu? A proč jsi s ním měla děti? Nereju, opravdu mě zajímá, jak se může někomu stát, že po boku takového člověka dojde až tak daleko. Dřív takový nebyl? Změnil se až po dětech? Nebo byl a tys to "jako" neviděla? Neumím si představit, že bych s někým takovým jen chodila ... natož si ho vzala a měla s ním děti. Ale třeba takoví chlapi mají nějaké finty, jak ženskou totálně zblbnout ...?
|
hášlerka |
|
(6.12.2010 8:56:46) Nemluvím za Přezdívku, jen za sebe. Před 20 lety takový skutečně nebyl. Cholerik zůstane cholerikem asi napořád, ale první roky se určitě víc krotil. Čím víc měl a má pocit, že mě má jistou, tím víc si ke mně dovolí. Když jsem před lety podala žádost o rozvod, ukázal mi papír plný špíny, že se nestarám o děti, že nejsem schopná zabezpečit je po citové ani finanční stránce, že jsem nevyzrálá psychicky labilní osobnost...Když jsem se ptala, jak mohl něco takového napsat, tak on nic, to všechno právník a že přivede k soudu spoustu svědků, kteří to všechno potvrdí. Za strachu jsem žádost stáhla s myšlenkou, že až děti vyrostou, budu méně zranitelná. Kdyby měl někdo pocit, že je to domácí násilí, tak asi ano. Obrátila jsem se tehdy na Bílý kruh bezpečí a tam mi nějaká paní donekonečna opakovala, že mám jít na policii. Měla jsem děti 1 a 3 roky, neměla jsem kam jít a představa, že podám trestní oznámení a pak se vrátím domů byla nereálná. Jednou jsem zavolala policii. Obličej nešlo přehlédnout, přesto mi policajti řekli, že jsem si to mohla udělat sama a ať nedělám ostudu, že bydlím v dobré čtvrti. Manžel jim klidným hláskem vysvětloval, že žena toho má moc a je trošku nervozní a přetažená. Pochopila jsem, že dokud nebudu mít nůž v zádech, nepomůžou mi. Tak jsem se naučila s tím žít, nenechat ho překročit určité hranice. Prostě jsem si na takový život s takovým člověkem zvykla
|
Persepolis |
|
(6.12.2010 9:11:48) Rybko . Moc Ti přeju, aby jsi, až se uzdravíš, našla sílu na to, odejít z tak šíleného manželství.
|
|
|
|