| TeriRez+3 | 
 |
(30.1.2011 21:21:57)
Asi se téma už dost opakuje, trochu jsem koukala i do starších témat, ale nic moc mi tam nezaujalo.
S večerním usínáním jsme bojovali vždycky, někdy to bylo lepší, někdy horší...ale teď už toho fakt začínáme mít dost.
Syn spí ve svojí posteli, ze které si může libovolně vylejzat. Pokaždé dostane malou lahvičku Sunaru, kterou po dopití odkládá k nám do ruky.
Když jdu uspávat já, sednu si vedle něj na stoličku, různě ho hladím, drbu a zpívám mu. Ze začátku neustále vylejzá, chce se třeba potulit apod., nechávám ho, je to za celý den jediný okamžik, kdy se chce přitulit, během dne o to fakt nestojí...
Mezitím mě taky vyhazuje pryč - ale jak odejdu, tak okamžitě spustí zoufalý ječák, takže se zase vracím zpátky a vše se opakuje. Pak už třebas leží v postýlce a vypadá, že konečně zabírá...přestanu zpívat a hned se ozve "lalala", tak zase začnu zpívat..takhle se to opakuje několikrát. Včera např. po cca 45 minutách takhle zabral, dneska pro změnu najednou plně procitnul a začal povídat a dělat blbiny. Po hodině sezení u něj na té stoličce už jsem fakt nemohla (ehm, seďte nehybně v 37tt), tak jsem si šla lehnout do svojí postele, čímž malý okamžitě vystřelil a sápal se na mě. Pak přišel manžel a vystřídal mě. Teď je tam konečně zdá se ticho, takže dnešní usínací bilance je pouhých 1h a 45 minut...
Když jde uspávat manžel, tak si k němu lehá (nevydrží u něj sedět, nemá takovou "vůli"). Malej ho ale likviduje - štípe do obličeje, bouchá hlavou, tahá za vlasy atd...takže z toho jsou tak akorát konflikty. V pátek jsme ho vzali k sobě do postele s tím, že jdeme všichni spát...předváděl tam to samé, to byl ale celkově extrém, usnul až po 3 hodinách...
Tak už nevím, co s ním. Nechat ho tam samotného, zamknout dveře (protože už dosáhne na kliku)? To se mi fakt silně příčí.
Kdyby za pár dní nemělo přijít druhé mimi, nechala bych to plavat s tím, že se to snad časem upraví. Takhle vůbec nevím, jak to pak bude fungovat, když už např. mimi bude spát a Vašek bude řádit...
Jinak až na vzácné výjimky spí bez problémů celou noc, většinou se k ránu vzbudí, přesune do naší postele a ještě spí tak do 7. Spíme všichni společně v jednom pokoji, v pokoji je skoro absolutní tma.
Možná je velkou chybou, že se nám nedaří dodržet jeden a ten samý čas, kdy chodí spát? Jednou je to v 7, podruhé v půl 8 a tuhle jsme přešvihli do čtvrt na 9, což bylo úplná katastrofa, protože přetáhnul.
Polední spaní - je zvyklý spát jenom venku v kočáře (to bude taky makačka ho přeučit, už se do něj moc nevejde), usíná převážně dobře a spí převážně 1,5 h (občas ale taky jen hodinu nebo naopak třeba 3h).
Napadá někoho, co ještě vyzkoušet? Díky.
|
| Sabrina | •
|
(30.1.2011 22:06:04)
uspavame malou za nasi asistence, kdyz ulehame septame si rikanky, mazlime se, necha si skrabat zadicka, ale po cca 7min se otocim na druhy bok a uz nereaguji a do 15min spi...kdyz sem reagovala, usinala i hodku a pul.....kazde ditko je jine a taky se to meni, ale nam zatim funguje toto.
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 22:12:50)
Sabrino, problém je, že pokud u něj ležím a nevšímám si ho, tak na mě "útočí" - a to se nedá ignorovat...zvlášť, když mě pak začne kopat do břicha apod., člověk neví, zda si dřív bránit hlavu nebo břicho.
Jakmile začne být takhle "agresivní", tak od něj okamžitě odcházím (sednu si vedle). Teda, teď už se k němu do postýlky jaksi nevejdu, resp. nejsem pak schopná se odtamtud zvednout, proto sedím vedle  ale dokud jsem si k němu taky lehala, tak to bylo takhle a nijak to nepomohlo...
|
|
|
| IveIve |
|
(30.1.2011 22:07:11)
Stejná situace u nás a stejně jako ty už to psychicky začínám nezvládat. To fyzické přijde za chvíli. Usnout umí sama, byla zvyklá v malé postýlce, jen teď se spánku brání, zdrhá, prudí, škrábe, kouše, saje, rdousí a ještě se tomu tlemí.
U nás je největší páka dudlík. Když už mě ážně štve, pohrozím jí, že jí seberu dudlík, prápadně to fakt musím udělat. Začne ječet a pak většinou do chvíle usne, jako zázrakem. Vím, že to není ideální, ale já už fak nevím. Je to bezmoc, opravdu bezmoc, když člověk nedokáže uspat své dítě, přijdu si neschopná, už skoro dva roky...
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 22:16:57)
Iveli, přesně tak, člověk to přestává zvládat nejen psychicky, ale i fyzicky. Už jsme tolikrát chtěli jít spát a on nás prostě nenechal...chtěla jsem už kvůli tomu přesunout manžela do obýváku (v týdnu ráno vstává ve 4h, takže fakt musí jít brzo spát, aby byl použitelný), ale on zase, že se mu tam beze mě špatně spí 
Takže to usínání nějak dořešit fakt musíme 
|
|
|
| Martina + 2 kluci |
|
(30.1.2011 22:13:07)
Zkusila bych na začátek stejnou dobu spánku. To by mohlo pomoct. V tomhle věku myslím starší taky zlobil, když jsem u něj musela být i 2h, tak jsem zkoušela vše možné. Pak zabralo, že jsem říkala, že jdu uklízet. Zpočátku za mnou šel i 10-15x než ho to přestalo bavit. Vždy přišel a já šla s ním zpět do postele uložit, pomazlit a pak jsem šla zase pryč (fakt jsem uklízela pokaždé, aby mi věřil). Po nějaké době mě posílal už uklízet sám  . Nechávala jsem ale dveře dokořán, přál si to. Musíte zkoušet vše co vás napadne, třeba i samostatný pokojíček. U uspávání manželem zabíralo to, že vždy usnul dříve než dítko a malý to pak sním vzdal a usnul taky  .
|
|
| TaJ | 
|
(30.1.2011 22:14:07)
Ahoj, taky jsme jeden čas se spaním bojovali, asi bych se pro začátek snažila dodržet ten čas, kdy se jde do postýlky, prostě pravidelný rituál (u nás teď třeba večeře, koupání, mlíčko a při něm krátká pohádka na DVD, vyčistit zuby, vyčůrat a do postele) a potom možná nějak upravit to odpolední spaní - nenechávat někdy hodinu a někdy 3 hodiny, ale třeba po 1 hodině ho vzbudit, třeba bude večer unavenější a snažit se večer vystihnout hodinu, kdy je unavený, ale ještě ne přetažený... u nás tohle všechno dost pomohlo, ale spaní se nejvíc srovnalo až potom, co přestal spát po obědě - asi ve 2,5 letech...
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(30.1.2011 22:14:41)
našeho divokého 23 měsíčního uspáváme tak, že si k němu lehneme. Máme uspávací rituál,kdy čteme starší dceři knížku, on poslouchá. Potom okamžitě zhasínáme- rituál musí v jednu chvíli skončit. Váš problém je podle mě v tom, že ten rituál protahujete jak on píská a nedáte mu jasně najevo, že teď už je konec. Další zpívání nebude a jde se spát. Jakmile se dítě skutečně naučí, že teĎ UŽ S TEBOU NIC NEHNE, tak už to dál nezkouší. U syna ležím, on se ještě snaží mluvit a různě mlít, rázně mu řeknu ticho, opakuju to několikrát. Když se snaží vstát z postýlky, popadnu ho, položím ho zpátky. On už to teď ani nezkouší, prostě ví, že je pohádka, potulení a konec zvonec. Další akce už netolerujeme, z té postýlky prostě nevyleze, mluví-li tak okřikneme. Zní to brutálně, ale pro takhle velké dítě je to pochopitelný a zvykne si na to rychle a usne bez potíží. Kdybych byla ochotná přistoupit na ty jeho pitominky (taky chce zpívat a povídat si), tak mu je vyprávím do rána. Chce to pevný rozhodnutí a vydržet, zároveň ale dítěti dát jistotu a pevnou náruč- nejlépe přituleni v posteli.
|
| sojka+07+09 |
|
(30.1.2011 22:17:10)
na úplně stejné době bych netrvala- ať nejsi otrokem, ale trvala bych na jedný hodině uspávání. U nás je to mezi sedmou a osmou, obvykle v půl osmý, ale abys nebyla vystresovaná třeba z pár minutek. To už je podle mě jedno.
Jinak závidím, náš usíná pěkně, ale blbě spí v noci- má reflux a pálí ho žáha.
|
|
| Bára+3♀ | 
|
(30.1.2011 22:19:01)
Ahoj Teri :)
Já souhlasím se Sojkou, prostě důslednost musí být. On si z vás dělá šašky a vy mu to tolerujete. Určete si večerní rituál, přečíst pohádku, potulit a prostě si lehne a bude spát. Když bude zkoušet vylézt, rázně položit zpět. Stejně tak, jako když si bude hrát, skákat, tahat za vlasy, kopat atd. Neexistuje. I kdybys ho měla potrestat, musí se naučit, kde jsou hranice.
Přeju, ať je brzo líp
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 22:25:30)
Sojko, Báro, s tím souhlasím, ale nevím, jak toho docílit :(
U nás jsou celkově s hranicema dost problémy, i když na něčem trvám a snažím se být opravdu důsledná, dělá to znova a znova.
Večer ale na nějaké hranice už nemám sílu, pokaždé si říkám "to vydržím, to zvládnu", ale nakonec tak akorát vypěním. Jestli mám rozhozený hormony nebo nevim...
Mohlo by pomoct, když teď budu chodit striktně uspávat jenom já? Manžel je měkkej, zrovna dneska poté, co mě vystřídal, tak si hned mladej vydupal, že chce koukat z okna...a co myslíte? Samozřejmě mu to dovolil 
|
|
|
| TaJ |
|
(30.1.2011 22:22:29)
Jo, jo, Sojko, je to přesně tak, já taky malého uspávám, že si pak v posteli k němu lehnu a chvíli mu něco povídám, ale pak mu řeknu - teď už zavři očka a budeme spinkat a ležím a dělám, že spím a on se mi přitulí do náruče a za chvíli usne, jinak bych mu taky mohla povídat až do rána a nehodlal by spát. Ale samozřejmě ze začátku taky leccos zkoušel a různě blbnul a chtěl rozsvěcovat světlo a běhat po pokoji, tak jsem ho čapla do náruče a nepustila, za chvilku se přestal bránit, zavřel oči a usnul . A taky u nás funguje lehká pohrůžka, že mu vezmu dudlík, jak už tu někdo psal, on je totiž zatím pro dudlík schopný udělat téměř cokoli
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 22:28:51)
Dudlík vůbec nevedeme (nikdy ho nechtěl), mazlínu v posteli sice má, ale závislost naprosto žádná (akorát ráno si jí většinou přinese s sebou k nám). Dělám-li mrtvého brouka, tak ubližuje, protože ví, že na to reaguju (většinou dost silně negativně, prostě se neudržím). A fyzicky už ho absolutně vůbec nezvládám, mám co dělat sama se sebou.
|
| sojka+07+09 |
|
(30.1.2011 22:47:02)
začni tím, že si stanovíš přesnou dobu rituálu a pak řekneš dost. Já si nemyslím, že bys ho měla nějak fyzicky potrestat to ne- beztak je to k ničemu a rozrušíš sebe i jeho. Já dřív synka (velice hyperaktivního po lécích, takže jednu dobu nezvladatelnýho) prostě popadla, položila ho na polštář a tam ho přidržela. Opakovala jsem to znovu, bylo mu to nepříjemný, okřikla jsem ho. Ale rozhodně neexistuje, aby se šel místo spaní dívat z okna, nebo že ty bys houkala hodinu písničky. Zkusila bych se domluvit s manželem, aby ho uspával on- přeci jenom jsi těhotná a budeš mít za tři tejdny touhle dobou dost práce s miminem. Ať to vezme on, ale musí být neoblomnej. Vysvětli mu, co jsme ti napsali. Když se syn snažil mě pokopat, nebo mlátit, chytla jsem mu vždy ruce nebo nohy, druhou rukou jsem ho chytila za obličej a nahlas- ale ne s řevem jsem mu několikrát opakovala- nebudeš tohle dělat, prostě ne.
Přeju pevné nervy, ale tady opravdu neexistuje jiná cesta. Pokud mu ty večerní hranice nebudete dávat, samo se to nezmění
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(30.1.2011 22:53:02)
Sojko, já jsem teda měla pocit, že naopak čím jsem byla těhotnější, tím bylo pro Roz důležitější, že jsem si k ní večer na chvíli lehla. A po porodu zrovna tak... Spíš mi přišlo, že funguje, když já provedu to mazlící a muž tam pak chodí řešit to hulákání s tím, že maminka už nemůže, má práci, ale přijde tě zkontrolovat, až budeš spinkat, ano?
|
| sojka+07+09 |
|
(30.1.2011 23:02:38)
možná že to tak je a když jsi to napsala tak si říkám, že ano- asi zlobí taky víc, protože je těhotná. To má docela velkou logiku. Ten důvod, proč jsem to napsala je ten, že mi připadá, že je to fakt záležitost toho rituálu- zvlášť když píše, že manžel vyměkne a dovolí mu něco, nebo dlouho zpívají písničky. a tak si říkám, že pokud se budou snažit o nápravu, jestli by nebylo zajímavý to už rovnou vyřešit tak, jak to asi bude vypadat po porodu. Protože po porodu ho už asi nebude uspávat zakladatelka, ale manžel, alespoň zpočátku. Tak aby nebyl chlapeček zmatenej, že doposud ho uspávala maminka a jak se narodí miminko tak bude tatínek.
Navíc zakladatelka píše, že už je večer hodně unavená (což chápu) a tečou jí nervy (taky chápu). Možná by v tu chvíli měl dítě uspávat ten, kdo je klidnější a míň unavenej. A mohli by si vytvořit jeden extra novej mazlící rituálek s extra porcí maminčiny péče navíc a pak by šel spát s tátou. Třeba ho trošku namasírovat.
|
|
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 22:58:00)
Sojko, zkusím to, díky. Dám manželovi přečíst celou diskuzi a uvidíme.
Nejhorší je, že je toho na něj moc, v 7 večer už padá na hubu, nemůžu od něj žádat ještě tohle, už tak pro nás dělá první poslední Já jsem utáhnutá z posledních týdnů těhotenství, on z toho všeho ostatního (práce, hospodářství, Vašek)...už abych byla aspoň v půlce šestinedělí a mohla mu začít zase naplno pomáhat.
|
| Sengam | 
|
(30.1.2011 23:04:11)
Teri,ale ty po něm nežádáš, aby umýval zem,nebo vařil.
Jen si půjde lehnout s dítětem,to přece není žádná práce ani námaha po upracovaném dni,ne?
Měl by si na to zvyknout.
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 23:11:16)
Abych to uvedla na pravou míru, od podzima odhadem 85% uspávacích večerů chodil vždy manžel. Prostě šel spát s malým, protože ranní vstávání ho začalo odrovnávat.
Ale uspává ho po svým, tedy "měkkou" metodou, což posledních 14 dní přestalo fungovat a místo toho si malej začal víc a víc vymýšlet. Proto jsem teď několikrát zkusila jít uspávat já, protože "táta všecko dovolí".
Nejsem si jistá, nakolik od manžela žádat, aby překonal vlastní únavu a přestal být "měkký".
|
| Sengam |
|
(30.1.2011 23:15:59)
Teri, určitě to malý i od manžela vezme víc.
Většinou mají děti z tatínka větší respekt, není s něma celý den,neokřikuje je věčně jak matka,která s něma tráví většinu času.
Myslím, že manžel je hodný, starostlivý a pokud mu vysvětlíš, že je to pro dobro malého,tebe i malého,které se zanedlouho narodí, tak to tatínek pochopí.
A určitě to s ním malý zvládne.
Držím pěsti
|
|
| Sengam |
|
(30.1.2011 23:17:55)
A nakolik žádat od manžela, aby překonal únavu a byl při uspávání tvrdší?
Na 1OO%.
Vem si od každé,co ti tu něco napsala, něco a poskládej si z toho to,co ti vyhovuje.
|
|
|
|
|
|
| Sengam |
|
(30.1.2011 22:47:20)
Teri a nechceš ho vrátit zpět do postýlky?
Kamarádky malý spí ještě ve 3 letech ve větší postýlce.Nevyleze z tama.
Mají už další malé miminko a každý spí sám ve svém pokojíčku a ve své postýlce
Když spával v postýlce, tak jste ho uspávali jak?
Taky dělal takové problémy?
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 23:03:15)
Deno, z postýlky vyleze a krom toho už je připravená pro mimi. Zrovna včera jsme ji sestavili a největší sranda pro Vaška byla přelejzat dovnitř (ven se dostal okolo, máme ji přistavenou k posteli a sundanou bočnici...zkrátka jsme s ní jenom rozšířili ložnou plochu naší úzké postele).
Jinak když spával ještě v ní (naposledy začátkem září), tak jsme často museli dovnitř k němu - to byl taky impulz k přesunu do větší postele, protože už jsem začala mít problémy s rostoucím břichem přelejzat ven.
|
| Sengam |
|
(30.1.2011 23:05:32)
Do postýlky k němu?
Tak to si sebe nedovedu představit
|
|
|
|
|
|
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(30.1.2011 22:26:30)
no jo,ale tohle jste měli řešit dřív a ne až ve 37tt
my řešili spaní a všechno okolo půl roku před porodem, jediné co pomůže je fkt nastolit tvrdá pravidla, být neoblomní, jde se spát, dobru noc...být u něj, ale v klidu, tichu.. nebo jít a řct, že se jdeš vyčůrat a odejít a za híli přijít, ale dodržet slib
no držím palce
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 22:32:13)
Chemical, před půl rokem usínal "krásně" (ne ideálně, ale oproti tomuto to byla balada). Takhle se to nějak nenápadně vystupňovalo a posledních 14 dní už je to opravdu neúnosné.
Dřív aspoň zabralo to, že manžel usnul s ním...
|
| Sengam |
|
(30.1.2011 22:45:36)
Tak hlavně to vyřeš co nejdřív, nebo jak budeš mít doma mimi,tak se zblázníš.
Mám sem tam taky podobné scénky doma.
Večer povykládáme pohádky, většinou jsme oba s manželem na letišti,kde je s náma a pak jde do postýlky, kde mu povykládám,co jsme celý den dělali a co budeme dělat zítra.Pak řeknu dobrou noc,zhasnu.Z 90% řekne dobrou noc, z 10% začne že chce ještě další pohádku.
Domluvím se s ním, že teda ještě jednu a už jdu.
On to odsouhlasí.
Řeknu nějakou pohádku, odcházím,zase řve, že chce další, já mu řeknu, že už ne a odejdu.
Když začne řvát, jdu mu to důrazně vysvětlit a řeknu mu, že by se to třeba babičce nelíbilo a že když bude tak zlobit, tak už nepůjdem bobovat, protože nebude odpočinutý atd.
Jenže on spí ještě v postýlce.Má 2,5roku.
Chce to důslednost.
Já neuspávám, nečekám,až usne.
Nespím s ním v posteli, protože když si ho mezi sebe někdy nad ránem dáme, tak se točí a kope tak, že stejně nespím.
Pevné nervy
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(30.1.2011 22:50:57)
Teri, moje zkušenost s mýma dětma a těhotenstvím je,že čím blíž k porodu, tím víc dítě "zlobí". A s tím se moc dělat nedá, respektive, žádným zázrakem to nezlepšíš, po porodu to taky ještě chvíli bude trvat, než se to prostě u vás doma po novu utřepe a všichni si tam zase najdou svoje místo.
To usínání máme taky, akorát Roz je starší, 29 měsíců. Usínávala dřív taky bezproblémově sama /už od miminka - jakýto rozdíl oproti prvnímu, kterého jsme museli uspávat, ji stačilo položit do postýlky a sama prostě usnula, ovšem kdeže loňské sněhy jsou.../. Mám pocit, že to je tím odpoledním spaním - vyspí se moc a večer je málo unavená, tak kraví. Zase když ji spát nedám, sice vydrží, ale je jak přetažený péro a usínání trvá snad ještě dýl.
Teď se to ustálilo na tom, že ji nechávám po obědě spát hodinku, pak tak nějak nenásilně budím (což trvá klidně další hodinu, ona chce spát, odmítá vstávat). Když spát nejde, musíme ohlídat, aby večer byla lehce po sedmé v posteli, jinak je přetažená a pak to končí řevem a usnutím defacto uřváním (ne, že bychom ji nechali vyřvat, ale řve prostě únavou a cokoli se snažíme, je špatně, a´t si říká, co chce - je to mistrovské dílo ji uklidnit a vytrhnout z toho pláče, uf). Na přechod do režimu spánku nechváme hodinku času, aby to bylo klidné a v pohodě /ehm, ne vždy se daří, ale snažíme se, že?/. Po definitivním uložení (předtím se čtou pohádky nebo zpíváme s kytarou s tátou/ a zhasnutí si k ní chvíli lehnu, ale předem se domluvíme, že si lehnu jen na chvíli a pak musím jít ještě "věšet prádlo" nebo "se navečeřet" prostě něco musím jít dělat. Ležím u ní tak 10 minut, po 3 minutách se ptám, jestli už můžu jít věšet to prádlo, většinou napotřetí mě propustí. Pak nás ještě tak 2-5x volá (dudlík, kadit, čurat, pití, klasika). Přijdeme, vyřešíme, odcházíme. Momentálně zabírá, že slibujeme tomu, kdo bude hnedka hezky spinkat, na ráno odměnu (ráno mají pak děti na stole připravených jednoho gumáka, nebo 3 lentilky, nebo tak, prostě drobnou sladkost nebo tak něco). Ona spí s bráchou v pokoji - jsou tam dva, on usíná většinou do 5-10 minut po přechodu do horiznotu, i když ona ječí ještě hodinu (naštěstí, on je fakt už dobrý spáč - tak od 4 let, vydrž!!!  ).
Oplatilo se nám dodržet to pravidlo neuspěchat ukládání, vše v klidu a povídat si o tom, jak to bude po uložení do postýlky (já si k tobě na CHVÍLI lehnu, pak ale budu muset jít pověsit ještě prádlo, dobře?). A když pak volá, tak jen přijít, vyřešit, rozloučit se a odejít, NEZŮSTÁVAT.
Někdy to je ale na mašli, i přes všechna opatření. Uklidňuje mě, že z toho vyroste, bo kluk z toho taky vyrostl (byl to samý v bleděmodrým, možná i horší, protože jeho jsme uspávali od mimina a on ještě navíc v noci moc nespal, dokud byl kojený), trpělivost se vyplatila.
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 23:18:00)
Bumbi, díky, to jsi mě opravdu uklidnila
Je ale fakt, že dneska často opakoval "mimi", vyhrnoval mi tričko a hladil a pusinkoval břicho  u něj naprosto nevídaný jev... jako by si začal uvědomovat, co to znamená?
Já si vůbec nejsem jistá, nakolik chápe, co to "mimi" opravdu znamená (ehm, brzy asi rychle zjistí ).
Takže Tvoje teorie o větším zlobení na konci těhotenství může mít něco do sebe.
A když už jsem u toho spaní - poslední dobou se taky stává, že jak se vzbudí po tom poledním spaní (je fakt, že často ho vzbudí vyjící pes), tak řve jako pominutý, nikoho nechce (pochovat, pohladit...), nic nechce (vyndat z fusaku, svléknout, dát napít či najíst, sundat plínu...). Někdy to přejde během 10ti minut, tuhle ho ale hysterák držel půl hodiny.
|
| Sengam |
|
(30.1.2011 23:20:21)
Teri, protože je špatně vzbuzený:-(
To dělá i mně Matyášek.
Když se blbě vzbudí,tak je protivný taky i půl hodiny.
Ale už jsem se naučila ho položit na sedačku,přikrýt, dám mu napít, pustím nějakou pohádku nebo mu čtu, pokud chce a on pak sám přijde, že už je VYPINKANÝ.
I dospělý je často protivný,když ho někdo vzbudí.
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 23:25:03)
Ano, to si taky myslím, že je to tím. Jen nevím, jak reagovat, pokud ho nechám jen tak ležet, tak se za chvilku uvaří, jakmile na něj šáhnu, tak je ještě protivnější. Leda s ním ještě počkat venku, než se uklidní (což ale zase nehrozí, protože samozřejmě chce zároveň z kočáru ven, když nespí).
|
| TeriRez+3 |
|
(30.1.2011 23:30:16)
Já si řikám, proč už na to nevidim a ono je půl 12 
Zítra hned pořeším s manželem, děkuju všem za rady!!
|
| Bal+♂ | 
|
(30.1.2011 23:46:00)
Nečetla jsem příspěvky takže pokud jsem mimo omlouvám se..jen mám doma taky takové vrtidlo :) mě se moc osvětčilo mu nedávat moc sladkého(hlavně čokoládu a sladké nápoje) má potom moc energie a neumí si sní poradit a to se i odráželo na jeho spaní(spíš nespaní)
Takže radím vyzkoušet pokud dostává sladkosti,pokud ne tak neporadím :)))
|
|
| Hudba Ainur | 
|
(31.1.2011 5:03:11)
Teri, já taky Damíka uspat neumím, i když si k němu lehnu a dělám že spím, tak na mě nábožně kouká a neusne
Kdežto s J. usne dost rychle, anžto ten se s tím nepáře, přitulí si ho do kleští a sám okamžitě usne.
Často mi pomůže vysvětlení, že musím jít ještě udělat konkrétní věc - vyndat prádlo z pračky, ze sušičky, uklidit nádobí atd - a pak to jdu opravdu dělat, a nebráním se zvukům, které to vydává - cinkání nádobí apod. Děti vědí, že jsem pořád tady, ale mám práci, a nemůžu u nich sedět. Jakmile bych zasedla k televizi nebo k PC, tak je to signál že nemám co dělat a mám se jim věnovat
Jinak holt nezbývá než být tvrdá a trvat na svém - uspávací rituál už jsme udělali, a teď se spí. A asi to bude na tobě, Jarda je na tohle moc hodnej a navíc když člověk sotva leze, nemá většinou sílu trvat na dodržení pravidel.
Teď taky s usínáním Damíka bojujeme, ale ze zkušenosti vím, že z toho vyroste Vydržať
|
|
|
| IveIve |
|
(30.1.2011 23:41:47)
Jo to přesně mi Leontýnka dělá taky. Do včerejška jsem ji uspala venku v kočárku a pak spala v pokojíčku u otevřeného okna. Většinou se teď v posledních dnech probudila s pláčem, tak jsem ji řvoucí vyndala, pomazlila a jako Dena nechala probudit se na gauči u pohádky, ležela jsem vedle ní a ona za kratší či delší dobu procitla s dobrou náladou a já měla ještě chvíli čas na odpočinek.
Ode dneška spí přes den v postýlce, i kdyby se na hlavu stavěla. Mně nevadilo ji chodit uspat ven, já se provětrala, případně nakoupila, obě jsme byly spokojené. Ale poslední dobou si vymýšlí nějak moc a tak prostě jí chci dát jasné hranice. Počítám s tím, že to teď nějakou dobu může být náročn, ale věřím, že pak budeme spokojenější, všichni.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Simeona+3 | 
|
(31.1.2011 7:06:24)
TeriREz, to je teda situace-taky mám doma čertici, která nerada chodí spát (22m), ale učili jsme ji usínat samotnou už od porodnice-nicméně prvních cca 8měsíců byla makačka, stála jsem vedle postýlky a tvářila se, že tam nejsem . Jakmile jsem totiž dala najevo že nespím (vestoje), byla hned úplně probraná. Postupně jsem se blížiula ke dveřím, až jsem po nakojení a písničce začala odcházet.
Nicméně ani teď neusíná vždy hladce, někdy stojí ještě hodinu v postýlce a vykládá si, poslední dobou se jí nechce jít nahoru spát, musím ji tu honit.
Ale je fakt že jsem nekompromisní, prostě v 18:30 se jde do vany a v 7 je malá v postýlce. Musím to tak mít, potom asistuju ještě u sprchování synka a ten chodí spát v 8, je za den hodně unavený a vstává do školky.
Navíc kdybych nechala malou vzhůru dýl, ničemu nepomůžu, jen se rozdovádí, ona potřebuje čas na uklidnění.
I z tohoto důvodu ji necháváme v malé postýlce a radši kupujeme z druhé ruky další (jsem ve 29.tt), nechci, aby vylézala ven
Jediný co snad poradím je udělat nějaký opravdu každý den stejný rituál-u nás vana, mlíčko, vyčištění zoubků, písnička a panenka do náruče a vracet do postýlky. Bez řečí, nanejvýš říct že už je večer a spí se.
|
|
| adelaide k. | 
|
(31.1.2011 8:34:34)
Teri, myslím si (ze zkušenosti ;-)) že jeden z nejhorších faktorů je ten že "potřebuješ aby se to naučil", na to děti reagujou spolehlivě
Dcera si nás takhle vychutnávala až do narození staršího (to měla 2r) a pak dnem, kdy jsme přijeli z porodnice začala usínat sama a spát celou noc 
Ale prakticky
a) zkusila bych posunout večerku. Né nechat ho řádit do devíti, ale např. udělat mezi sedmou a osmou klidový režim a pak teprve "jít spát"
b) my jsme se zbavili "osobního" uspávání pohádkou z rádia a přítomností jednoho rodiče, který se ale nevěnoval přímo dceři (třeba jsem skládala prádlo, nebo šila, atd...)
c) zaměřila bych se na režim, né v přesném čase chození spát, ale v rituálu který tomu předchází, to pomáhá hodně.
d) jediné co nám zafungovalo na vylejzání z postele bylo vracení, vracení, vracení, bez rozčilování. prostě z toho neudělat boj kdo s koho, ten byschom určitě nevyhráli
|
|
| Hilly. |
|
(31.1.2011 10:29:25)
U nás zabírá ji pevně obejmout a držet, dokud neusne.Nemluvit na ni, nezpívat, jen být ticho.
|
| Binturongg | 
|
(1.2.2011 21:03:46)
Hilly - no, tak to bych se probrala až ráno
|
|
|
| Liškodlak | 
|
(31.1.2011 13:17:52)
U nás je to něco podobnýho, jediný co zlepší situaci, je dát malou spát později, nebo zrušit polední spaní, to pak zaklapne během chviličky. To asi u vás nefunguje, že jo.
|
|
|
V její náručí
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)