arantxa |
|
(9.2.2011 22:17:35) Moje babička ( 85 let) je hrozně dobrý člověk, a proto za ní ráda a často chodím. Vždycky mi vykládala plno historek z mého dětství i z dětství mého tatínka. Poslední dobou mi vykládá stále častěji o druhé sv. válce, o tom, jak pracovala jako chůva v německé rodině,o tom jak šla fronta,o bombardování, o tom jak ty malé německé holčičky, co se o ně starala, šli na konci války polonahé pěšky po celém městě, lidi jim nadávali a ona jim nemohla dát ani kousek chleba, jak by je ráda viděla, že neví, co se s nimi stalo, neboť ji pošták řekl, že pokud jim pošle ještě jeden dopis, tak ji udá, atd. Nebráním se historii, ale na mě to působí hodně depresivně. Musím na to pak celý den myslet. Babička u těchto historek má sama slzy na krajíčka a já nemám to srdce ji říct, že jsem z toho pak doma smutná. Poradíte mi, prosím?
|
Tvoje horší já |
|
(9.2.2011 22:25:45) Poradím. Nahraj to, zapiš to. Prostě ty vzpomínky uchovej. Moc mě mrzí, že jsem to u svých babiček neudělala. Depresivní nebuď, možná, že když to takhle zpracujete, nebude mít babička potřebu se k tomu vracet.
|
Cimbur |
|
(10.2.2011 7:06:40) Nejsme sestry? Teď jsem to zakladatelce psala.
|
|
|
Madlén1 |
|
(9.2.2011 22:26:37) Ahoj,taky jsem měla takovou babičku a prababičku.Hrozně ráda jsem je poslouchala jak vyprávěly...Moje máma jednou vzala magnetofon a potom nahrávala,nahrávala,ještě jsme se jí smáli,že je úplná reportérka.Chodila tam s "magičem"často,ptala se na jejich dětství,na jejich prarodiče(narodili se v 18stol.),prostě zajímavé.Hodně vzpomínek z nich doslova "dolovala",ale vznikl úžasný soubor nahrávek.Dneska je moje babička mrtvá a já bych dala všechno,aby mi mohla zase vyprávět.Poslouchej jí,neříká to proto,aby ti bylo smutno.Jsou to vzpomínky na těžkej život.
|
Madlén1 |
|
(9.2.2011 22:29:07) Jejda,Buchlovanko,máme to stejně.
|
|
Cimbur |
|
(10.2.2011 7:07:09)
|
|
|
Siddhártha |
|
(9.2.2011 22:33:27) TAk to jí fakt neříkej. To by mohla být i pěkná podpásovka. Ona to narozdíl od Tebe zažila, takže jí to bolí víc a má potřebu se s tím svěřit. A je dobře, že o tom mluví. Jak pro ní, tak pro ostatí, aby se nezapomnělo, co to bylo za zkurvenou dobu.
|
albert1 |
|
(9.2.2011 22:54:07) Souhlas s Buchlovankou
Pameti prarodicu mame taky doma uchovane jak v pisemne podobe, tak i na magnet. paskach nebo CD, je to nesmirne zajimave, poucne a casto samozrejme velmi smutne. Jsem moc rada, ze jsem mela moznost je opakovane vyslechnout a v nekterych pripadech i pomoci v hledani, mam krasne vzpominky na cely zivot
|
|
|
sally |
|
(10.2.2011 2:28:17) a nešly by ty holčičky zkusit najít? Moje babička měla kamarádku Němku - za totáče to bylo složité, ale jakž takž ten kontakt udržely... vlastně až do smrti... a byly schopné si trošku vypomoc v těch chvílích, kdy jedna byla nahoře a druhá dole (což se za jejich života několikrát obrátilo).
|
|
bono |
|
(10.2.2011 6:47:13) asi jak stárne, tak ji čímdál víc deptá to špatný, co zažila. Přimlouvala bych se, aby se holky pokusila vyhledat.
|
|
Cimbur |
|
(10.2.2011 7:05:36) Ona to musí dostat ven. Ber to jako kus historie, kus jejího života, který je nsemírně cenný, můžeš to i natočit a ty vzpomínky sepsat. Zkus podniknout něco k nalezení těch holčiček/žen. Jinak - moje babička hodně a barvitě vzpomínala, když cítila, že už odchází. Chápu, že se můžeš cítit stísněně, ale já jsem svoje staré příbuzné vždycky vyposlechla, často mluvili prostě o smrti, jaký z ní mají pocit, jak chtějí být pohřbeni atd. - i to je život a oni to potřebují někomu říct.
|
dadlenka |
|
(10.2.2011 8:02:24) Ano přesně tak mluvila i moje babička, nějakou dobu než zemřela. Vzpomínala na to jak umřeli její rodiče, jak by nechtěla umírat, co by si naopak přála, mluvila i s mými dětmi o smrti( v té době jim umřel dědeček, můj táta) měly jsme spolu krásný vztah, byla to úžasná ženská, veselá, ale prostě se musela probrat svým životem, vyřešit resty, aby mohla klidně odejít a taky se tak stalo
|
|
|
2 sluníčka |
|
(10.2.2011 10:35:59) Já mužu říct jen: buď ráda. Moje babička už bohužel zemřela a já zrovna nějak poslední dobou vzpomínám, jak mi vyprávěla a jak jsem všechno ráda poslouchala, jak jsem se jí ptala na všechno možné i nemožné a ona vyprávěla. Nestihla jsem se jí zeptat na všechno, mám v v hlavě spousty dalších otázek, ale na ty už mi neodpoví.. Zkus babičku poprosit, ať vypráví o ... (vymysli si něco konkrétního). Ale ono se to nejspíš stejně stočí tam, kam nechceš, viď.. Holky tu mají bezva nápad, nahrávat vzpomínky
|
|
Ilca a kluci 6/06 |
|
(10.2.2011 11:06:07) Já jsem taková podnikavka, já bych zkusila ty holky v SRN najít.
Já už babičku nemám, bohužel a je mi z toho moc smutno.
|
|
Adina,kluk 08 | •
|
(10.2.2011 11:38:53) jé já ti závidím takovou babičku. to víš babička je již ve věku,kdy se jen vzpomíná a bohužel doba nebyla jednoduchá. je to velmi smutné,ale život není jen veselý.
|
|
Marie-Ellena |
|
(10.2.2011 12:06:39) Nechápu, co chce pisatelka poradit... Jak se s tím vyrovnat? Nijak, ta doby je pryč, je to historie. Jak se s tím pomoci vyrovat babičce? Totéž.
|
|
Pawlla |
|
(10.2.2011 12:14:02) Chápu Tě,dlouho jsem pracovala se starými lidmi a jejich vzpomínání mi dalo strašně moc.Už jsem to tady jednou psala,ale většina lidí to vůbec nechápala,jako co tak objevného může důchodce říctAle to co se dělo za války jsou věci,které my si už představit neumíme a já si ani neumím představit,že něco takového musím řešit.Vím,že to na Tebe doléhá a jsi z toho smutná,ale ona se potřebuje vypovídat a Tobě věří,takže se přimlouvám za to abys zůstala tou vrbou.
|
|
|