| CPO |
 |
(23.8.2011 7:38:41)
Přemýšlela jsem o tom, že jsem možná zbytečně často "malicherná". Přece nad věcmi, kdy "nejde o život", by měl člověk častěji mávnout rukou, a život by byl o tolik snažší...a nebo NEMĚL?
Je třeba denně po celém bytě poházené zpocené a špinavé manželovo prádlo "roztomilé" (a přece není nic snažšího, než ho bez komentáře každý den sebrat a hodit v koupelně do koše na prádlo, případně nechat povalovat do doby, než si sám všimne, že už nemá v čem chodit) - a nebo je to mnou prohraná "bitva o pozice", kterou mi muž jasně dává najevo, KDO je v bytě (a v tomto vztahu) pánem, a já jsem tudíž v pozici toho, kdo pokud se "nebrání", tak vlastně "ustupuje" a dobrovolně vyklízí druhému pole pro stále větší rozmach?
Nebo jsem fakt absolutně netolerantní hysterka, když mi vadí manželovo důvěrné "přátelení se" s kamarádkami opačného pohlaví? (nemám já snad také takové přátele?) No a co když se později z jedné z nich rekrutuje nextka? Byla jsem "malicherná" nebo naopak v případné toleranci "naivní, slepá a blbá"?
Takže vlastně moje "malichernost" a "neschopnost" se nad spoustu "drobností" povznést (samozřejmě, navenek to v případě potřeby dokážu, ale uvnitř mě to přesto žere a třeba i uráží nebo trápí) je spíš mnohokrát učiněná životní zkušenost, že "za blbost se platí". A tou "blbostí" je míněna i důvěra, tolerance,...
Přesto se poslední dobou snažím I TAK se svými zbylými malichernými postoji bojovat - a možná čím víc jsem si natloukla, tím míň se dalšími potenciálními průšvihy hodlám zatěžovat předem i zadem... - nejčastěji 
Jak to řešíte vy? Díky za vaše zkušenosti a tipy 
|
| *Niki* | 
|
(23.8.2011 7:46:44)
Tak mezi poházenými fuseklemi a blízkými, ba až důvěrnými přítelkyněmi partnera vidím rozdíl. Fusekle tě nasere, ale muže neoblouzní, což se těm důvěrným přítelkyním někdy daří...
Jinak pro mě fusekle nejsou ani roztomilé, ani něco, co beze slova sbírám, ani boj o pozice. V tomto asi malicherná nejsem, pro mě je to prostě bordel a pokud uklízím, zvednu je, pokud se mi nechce, připomenu zvednutí dotyčnému.
Já jsem ale obecně ve většině věcí taková nějaká průměrná, takže ani malicherná, ani lhostejná či nad věcí, každopádně zrovna věci ohledně bordelu a domácnosti mě extra nevytáčejí...
|
| aachje |
|
(23.8.2011 9:57:52)
já si myslím, že obojí je neúcta k tobě, nemá tě rád a je mu jedno, co si myslíš.
jsi služka a posedět jde s jinýma.
co chceš slyšet?
v návaznosti na kudlí téma. nejapný ftípek hasičů a nevěstnina nafrnělost, byla malichernost.
ohrazení se proti praseti co pohazuje smradlavé zpocené věci po bytě a chodí za jinýma není malichernost.
|
| CPO |
|
(23.8.2011 10:07:04)
"co chceš slyšet?"
Aachje, nežiju s člověkem, který mě nemá rád a kašle na mě.
Jsem rozvedená a i expřítele jsem poslala do háje poté, co jsem zjistila, že já mu za to nestojím.
Nicméně, je mi 40+ a žiju sama - takže logicky uvažuju, zda to není tím, že jsem "příliš malicherná" 
Sama žít nechci, není to moje volba - ale samozřejmě kálet na hlavu si taky nehodlám nechat. Proto hledám tu správnou mez...
|
| Jaana2 | 
|
(23.8.2011 10:09:37)
- takže logicky uvažuju, zda to není tím, že jsem "příliš malicherná"
no jo, Breb, to máš asi ZA TO 
|
| CPO |
|
(23.8.2011 10:11:27)
Jaano, že to mám ZA TO, to je mi jasné - jediné, co furt nevím...CO S TÍM? (kromě kočky  )
|
|
|
|
|
|
| Inka+Viki | •
|
(23.8.2011 7:46:45)
Br, já tyto věci, souvísející s mírou toho, kolik dělat pro druhé, nepoměřuji podle druhých (ani podle manžela), ale podle sebe. V sobě mám mantinely, které chci anebo nechci dodržovat, abych byla vyvážená sama se sebou. Tvou příklad - rozházené manželovy věci: uklízela bych je, podle svého mínění, ne podle přání manžela.
A že za poskytnutou důvětu můžeš být za "blbou" a můžeš na to doplatit, je pravda. Ale mně by šlo o to, zda jsem za blblou před druhými, nebo před sebou. Pokud důvěřuju a druhý mě zradí, není to problém mé důvěry, ale jeho prohra.
|
| *Niki* |
|
(23.8.2011 7:54:25)
Inko, zvlášť s poslední větou souhlasím. Vnímám to stejně. POkud druhý poruší mou důvěru, ani by mě nenapadlo pokládat sebe za blbou či naivní.
To je jeho problém, ne můj.
Fusekle mě nedráždili nikdy a vztahový boj o pozice jsem taky nikdy nechápala. J8 jsem možná dominantnější, ale to je prostě dáno našimi povahami, není to výsledek žádného boje.
S partnerem, který by stále bojoval a vymezoval své pozice (tohle není moje fusekle, tu neuklidím... dnes jsem vařila já, zítra ty) bych asi nezvládla žít...
|
|
| CPO |
|
(23.8.2011 7:54:52)
Já vím, ty příklady jsou takové blbé 
Ale prostě třeba já, když přijdu domů, tak tam chci mít "hezky", nikoliv "sterilní pořádek", ale prostě když třeba náhodou potkám kámošku a chcem zajít pokecat, tak aby prostě se do toho bytu dalo vejít...a nejen kvůli "lidem", prostě chci se vracet do přiměřeného útulna. No a když ten druhý není ochoten dělat bordel jen na vyhrazeném místě (když už), tak mi tím svým způsobem dává najevo "nestojíš mi za to, abych pro tebe udělal něco, co vím, že by ti udělalo radost a nestálo by to ani zvláštní peníze ani úsilí". (Já taky přece před chlapem nechodím s okurkovou maskou na obličeji nebo před ním neprdím!) Jenže, podle chlapa je to malichernost. (To teď nemluvím o nějakém konkrétním chlapovi, ale obecném příkladu.) A možná opravdu JE. Z hlediska hladovějících dětí v Africe či být vdova s 5ti dětma URČITĚ JE. Ale přesto mě to trápí, a to z popsaného důvodu, že si tím "nechávám s..t na hlavu", když to hodně přeženu.
|
| *Niki* |
|
(23.8.2011 7:59:17)
Br, kdybych chtěla mít doma pořádek, jak ho vnímám JÁ, musela bych žít sama. Žiju s dalšími 4 lidmi, takže jde o kompromis. Proč by měl druhý vidět pořádek-nepořádek jako já?
Vůbec by mě nenapadlo to pokládat za neúctu k sobě - pokud teda jde o běžný binec, ne to, že povleču čistou postel a on tam vhupsne špinavý a v botech...
S okurkovou maskou bych chodila klidně.
|
|
| CPO |
|
(23.8.2011 8:00:45)
Já se snažím s malicherností bojovat tím, že si vědomě "přeznačkovávám" ty věci z negativního na pozitivnější vnímání - třeba: nechce si mě vzít za ženu, protože to dneska není moderní a vůbec, už jsme oba manželství zažili a jak jsme dopadli, stejně nás to před ničím neochránilo, takže jako žena moudrá a "nad věcí" na takové "malichernosti" netrvám. No a když si takhle ty kyselé hrozny pěkně na pár let osladím a najdu si na nich záměrně ta pozitiva, partner odejde jinam a tam pak nabízí svatbu sám od sebe, čímž se ukáže pravý důvod - já jsem jen prostě nebyla "ta pravá".
|
| *Niki* |
|
(23.8.2011 8:03:23)
POkud jsem se chtěla vdát a muž by nechtěl, ani bych s ním nežila, takže do situace slazení hroznů bych se nedostala. To jsou právě ty podstatné věci (pokud někomu na manželství záleží) a tam neustupuju.
Fusekle mě netrápí.
Běžně procházím dům, seberu vše co kde leží a hodím do pračky, to není práce navíc, sbírám tak i vlastní věci.
|
| *Niki* |
|
(23.8.2011 8:18:04)
Přijde mi totiž, že slazení kyselých hroznů situací, které skutečně podstatné jsou, jejich banalizace či racionalizace, pak vede k tomu, že člověk nepoměrně řeší právě ty banality a malichernosti. Jako by se bál tít do živého, zásadního, tak si vybírá oblasti, které jsou malicherné, neškodné.
Takže manželství bych nebagatelizovala, ani tzv. neškodné kamarádky vrby přiběhnoucí na zavolání. Ponožky a běžný binec naopak ano, to není hodno nějakých dalších úvah
|
| Kudla2 | 
|
(24.8.2011 9:00:48)
Niki,
bingo, hřebíček na hlavičku, trefa do černého!
Nedokázala bych to napsat líp s tou racionalizací a omlouváním věcí podstatných, které jsou špatně, a na druhé straně lpění na skutečných malichernostech, aby člověk nemusel tít do živého.
|
|
|
|
| CPO |
|
(23.8.2011 8:28:31)
Další příklad, zde na Rodině též obvyklý: partner si může vybrat, jestli stráví dovolenou (prostě může si vzít v létě tu dovolenou jenom v jediném termínu a má peníze jen na jednu dovolenou "někde" - třeba u moře) se mnou nebo se svou již téměř dospělou dcerou, kterou přes celý rok téměř nevidí, z objektivních technických důvodů vzdálenosti a času (ne, že by se vídat nechtěli). Jasně, že můžeme jet "všichni" (ale prostě je jasné, že se chtějí v klidu užít a dcera mě "nemusí" a ani já nehodlám jezdit na dovču "s křenem"), takže rovnou navrhnu, ať jedou tedy jen spolu, protože než aby bylo na dovolené dusno, to je lepší sedět v klidu doma. Je to MOJE rozhodnutí, takže z toho pak čerpám pocit, že se mnou nikdo "nemanipuluje". Malichernost by byla, kdybych mu to vyčítala nebo trvala na tom, že musí jet pak ještě někam se mnou (když už nebude čas a peníze), když "mě vidí přece celý rok". Chápu, že dcera tu byla dřív a je to "jeho" krev, takže má přednost a ani by se mi nelíbilo, kdyby se nestaral o vlastní dítě (já bych taky upřednostnila svoje dítě, kdybych se musela rozhodnout). Ale přesto mě to mrzí. Takže ve skutečnosti JSEM prostě malicherná,
|
| Ivuljenka | 
|
(23.8.2011 8:30:24)
malicherná,ale taky rozumná a zřejmě skvělá partnerka,jen jestli to ten partner taky vidí a dokáže to ocenit.
|
|
| *Niki* |
|
(23.8.2011 8:30:58)
Br, další vztahy prostě jsou vždy komplikovanější, než vztah první... je tam víc rizikových faktorů, víc lidí a tudíž i vztahů a víc třecích ploch. Já mám zatím vztah první, jeden muž a jen společné děti, takže situace méně komplikovaná.
|
|
| Zazi (1+1+1) | 
|
(23.8.2011 8:33:19)
Br, ten příklad dovolené - a vnímáš pak někde ocenění toho, že ses do určité míry zapřela a přizpůsobila se jiným? Nebo je to pro druou stranu samozřejmost?
|
| Z+2 | 
|
(23.8.2011 8:43:01)
No pokud to sama navrhla, tak jak má druhá strana poznat, že je to hodné ocenění? Málokterý z mužů je telepat.
|
| Grainne | 
|
(23.8.2011 8:45:30)
Na "ocenila bych", snad není třeba telepatii?
|
|
| CPO |
|
(23.8.2011 9:07:25)
"No pokud to sama navrhla, tak jak má druhá strana poznat, že je to hodné ocenění?"
No samozřejmě já VYSVĚTLÍM, proč a jak jsem ke svému rozhodnutí došla.
Dcera je mi vděčná (neopruzuju) a chlap mě považuje za "malichernou", protože "přece bychom si to tam všichni URČITĚ" nějak pěkně užili.
|
|
|
|
|
|
| pavla12345 |
|
(23.8.2011 8:03:42)
Br, nemám ráda srovnávání s dětma v Africe, to by jako prkotina vypadalo úplně všechno.
S tím útulnem tě chápu. Po 20ti letém soužití to můj muž pochopil a chová se podle toho. Ví, že když bude dělat zbytečný binec, budu nepříjemná. Trousit krámy kudy chodí jsem ho odnaučila tak, že jsem rozházené krámy neuklízela na správné místo, ale házela na jednu hromadu a leželo to tam tak dloho, dokud si to nepřebral
|
|
| x x |
|
(23.8.2011 8:58:02)
Chodíš prdět před barák, nebo to děláš potají?
To mi fakt přijde jako malichernost, zrovna to prdění, my jsme před sebou začali prdět už po pár měsících vztau.
|
| Grainne |
|
(23.8.2011 9:04:41)
Každý nemusí mít doma vílu, která nechodí na záchod a živí se rosou.
Já to tedy pokud možno nedělám, ale už nastaly situace, kdy jsem musela být i fyzicky velmi odporná a pak se ukáže, jak je pevný vztah.
|
|
|
| Roya | 
|
(23.8.2011 9:39:02)
"tak mi tím svým způsobem dává najevo "nestojíš mi za to, abych pro tebe udělal něco, co vím, že by ti udělalo radost a nestálo by to ani zvláštní peníze ani úsilí""
Br, tohle je pouze tvá osobní interpretace, která ti dělá ze života peklo. To znám z vlastní zkušenosti. Všechno je v naší hlavě. Jak to budeme brát a co s tím budeme dělat, záleží jen na nás. Takže já bych oddělila "jak to vnímám" a "co s tím udělám". Malichernost u mě je, když si nějakým faktem (rozházené ponožky, rozhovor s jinou ženou) rozdírám nitro, přemílám proč to ten druhý dělá, vztahuju si to na sebe, vyvozuju dalekosáhlé vztahové důsledky...(vše důvěrně znám ) Druhá věc je, že když mi ten fakt vadí (chci mít uklizeno), tak se rozhodnu, jak ho vyřeším - tedy nerezignuju, ani se neobviňuju z malichernosti; prostě si řeknu, čeho chci dosáhnout (uklizeno) a energii věnuju na řešení (buď uklidím sama, když chci, nebo o to požádám manžela, nebo si najmu uklízečku...), nikoli na psychologický rozbor. Neříkám, že to už úplně umím, ale i tak je to úleva!
|
| CPO |
|
(23.8.2011 9:42:41)
Royo, ano, právě tu "subjektivnost interpretace" si začínám v poslední době uvědomovat a proto se s tím snažím bojovat, už často i úspěšně.
Ale je fakt, že u některejch věcí (třeba když si někdo nechce vzít mě, protože je to "cár papíru", ale jinýmu ten cár papíru vnucuje sám) s tím ještě dosud bojuju silně
|
|
| JaninaH |
|
(23.8.2011 10:18:28)
Roya, tesat do kamene, co jsi napsala
Kdykoli tohle dokážu, bohatě se mi to vyplatí.
Nejdůležitější je ten první krok: ujasnit si to, že to opravdu CHCI a na tom trvat. Nejhůř to dopadá, když to vzdám předem a sama sobě namluvím, že kvůli takové malichernosti přece nebudu kalit vodu.
|
| Jaana2 |
|
(23.8.2011 10:22:50)
ujasnit si to, že to opravdu CHCI a na tom trvat.
jenže to má taky druhou stranu. protože když vím, co chci a neslevím, tak taky třeba budu sama , protože nenajdu ( ne že bych nechtěla, ale prostě nemám štěstí, což je dost důležitá veličina v tomhle) někoho, s kým by to bylo kompatabilní ( když tedy nechci slevovat "za hranici")
|
| JaninaH |
|
(23.8.2011 10:49:02)
Jaano,
přesně, proto člověk většinou sleví, aby nebyl sám. Proto píšu, že je důležité si poctivě a upřímně ujasnit, z čeho slevit můžu a z čeho už ne.
Čtu teď knížku Štěstí, na kterou jsem našla tip na vaší diskusi (šmírák ). Čtu to pomalinku, protože každou kapitolu, resp. každého toho chlapa musím chvíli rozdýchávat. Dokonce jsem to v jednu chvíli začala číst znova od začátku, protože jsem si řekla, že to není možný, že autorka musí být strašně vybíravá, a zkoušela jsem si představit ty muže, jestli by mně na nich vadilo to samé, co jí. Našla jsem jen jednu věc, která by mi nevadila, tam, myslím, dost přehání (jídlo). Ale jinak se s ní naprosto ztotožňuju.
|
| CPO |
|
(23.8.2011 10:51:46)
"že autorka musí být strašně vybíravá"
Janino, přečti si hlavně zdejší diskusi Vztah na inzerát
|
| JaninaH |
|
(23.8.2011 10:59:42)
Však já ji čtu. Ta knížka opravdu hodně koresponduje s tím, co tam píšete 
A klidně se přiznám, že o vás jsem si kolikrát taky pomyslela, že jste asi moc vybíravé. Ale jak jsou v té knížce nasázeni ti týpkové jeden za druhým, už si to nemyslím.
|
|
|
|
|
|
| CPO |
|
(23.8.2011 10:40:22)
"Druhá věc je, že když mi ten fakt vadí (chci mít uklizeno), tak se rozhodnu, jak ho vyřeším - tedy nerezignuju, ani se neobviňuju z malichernosti; prostě si řeknu, čeho chci dosáhnout (uklizeno) a energii věnuju na řešení (buď uklidím sama, když chci, nebo o to požádám manžela, nebo si najmu uklízečku...), nikoli na psychologický rozbor."
OK, tak konkrétní příklad.
Prostě si řeknu, čeho chci dosáhnout: mít doma chlapa, kterýmu bych stála za to, aby nepřemítal o jiných a aby byl ochoten se mnou komunikovat o věcech, které jsou pro mě důležité (a že jich není zas tolik!) proto, aby I MNĚ bylo ve vztahu dobře.
a energii věnuju na řešení: rozvedla/rozešla jsem se s nevhodnými partnery, prolustrovala okolí, známé, internet
teprve poté, co STÁLE jsem se těmito racionálními postupy nedobrala k tomu, čemu chci dosáhnout (viz výše), jsem se uchýlila opět k "psychologickému rozboru", zda nedělám chybu jinde, než ji vidím. 
|
|
|
|
|
|
".
dožít takovej velkej flák života už sama.
- přece přeje připraveným 
...takže chci být připravená 
. To se přiznám, že bych nevydýchala.
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)