Gora |
|
(30.11.2011 9:30:58) Docela by mě zajímalo jak je to jinde. Jestli zvete, když slavíte vy nebo vaše děti svátek nebo narozeniny nebo čekáte, až se k vám sami pozvou vaši příbuzní - hlavně sourozenci, švagři, švagrové.
|
michaELAela |
|
(30.11.2011 9:32:56) zveme je my
|
|
zuzini |
|
(30.11.2011 9:33:13) Až se sami pozvou? To je nějaké divné ne? Pokud pořádáme oslavu, zveme nejbližší rodinu, tj. sourozence, prarodiče, praprarodiče.
|
|
Archciba |
|
(30.11.2011 9:33:49) Zvu. Tedy bez nějakých ceremonií, ale oznámím jim, kdy a v kolik se ude slavit
|
|
Klarisanek |
|
(30.11.2011 9:34:04) No to bych asi byla nadsena z familie ktera by se ke me sama zvala . Samozrejme ze je zveme my na akce u kterych chceme aby byli. A kdyz slavime napr. svatek, tak je nezveme, protoze delame jen pidioslavicku.
|
|
Inka | •
|
(30.11.2011 9:35:18) Koho tam chci mít pozvu. Naprosto si neumím představit, že by se ke mně někdo pozval. Ani já bych nešla někam nezvaná.
|
|
LaDa_A (2 deti) |
|
(30.11.2011 9:41:08) Svatky (jmena) neslavime a narozeninove oslavy planujeme dostatecne dopredu se vsema ktere si prejeme aby u toho byli.
|
Zuuuza |
|
(30.11.2011 11:06:21) Máme to naprosto stejně.
|
|
|
kambala pláááckááá |
|
(30.11.2011 9:41:24) slavím s kamarády. s rodinou někam zajdu (po dvojicích, není nad rozvedenou rodinu, že)
|
|
samyce | •
|
(30.11.2011 9:43:01) My zveme,ale všimla jsem si zejména u prarodičů,že ti nezvou a ČEKAJÍ,že se stavíme.A kdyby ne,tak nám to dají sežrat.
|
Kudla2 |
|
(30.11.2011 9:57:34) Samyce, a jak můžou nezvat a čekat, že se stavíte?
Jak můžete čuchat, že mají oslavu?
Nebo je to myšleno jen jako "zaskočit a popřát"?
|
samyce | •
|
(30.11.2011 10:03:00) Prostě číhají,jeslti víme,že mají narozeniny.Je to jejich specialita.
|
Markéta s párkem | •
|
(30.11.2011 12:34:23) To nechápu. Pokud mě dotyčný nepozve, tak nepřijdu. Ale v daný den zavolám a popřeju, popř. pošlu blahopřání.
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(30.11.2011 9:43:27) pokud pořádáme oslavu, tak samozřejmě zveme my.
Neumím si to ani jinak moc představit.
Naproti tomu si umím představit, že někdo řekne "kdy bychom se mohli zastavit a předat dárek", aniž by čekal nějakou trachtaci.
|
|
Kalamity YANKA |
|
(30.11.2011 9:44:00) sourozence, svagry ani svagrove nemame, oba jsme jedinacci, ale mame babicky, dedecky, a nejaky tety ale oslavy tohohle druhu ma u nas v pacu moje maminka. Vetsinou ona naridi, ona zaridi, ona nakoupi (coz je prijemne), ona nachysta.. proste porad ma potrebu "byt nejdulezitejsi". Dopravam ji to. Me by osobne bylo milejsi, kdyz ma nekdo treba jen svatek, poslat smsku, zavolat, nebo jen potrast rukou,dat drobnost, poseet, dat kafe a pryc. U nas v rodine se bouhuzel na i svatek shazi miimalne sest lidi. Ma-li svatek nase osmdesatileta babicka, tak cela blizka rodina (15 lidi - takova akce me ceka ted v nedeli, babicka je JItka)
|
samyce | •
|
(30.11.2011 9:46:06) Moje babi takyyy :)
|
|
neznámá |
|
(30.11.2011 10:24:54) 15 lidí dáš, to ani neberu ani jako oslavu. Já i muž máme velkou rodinu, několikrát do roka děláme oslavy pro asi 100 lidí, to je jen nejbližší rodina - sourozenci s dětma a nastávajcíma + rodiče a pár dalších oblíbenců. Jedna taková oslava mě čeká na Silvestra.
To jejeden z důvodů proč se nechci vdávat, 100 lidí jsou ty nejbližší, neumím si představit kolik by se sešlo vzdálenějších příbuzných a kamarádů.
|
neznámá |
|
(30.11.2011 10:32:15) Není to až tak hrozný, pití řeší sudy a vína přímo od vinaře. Jídlo něco na rožni a upeču pár plechů sladkostí. Pár chlebíčku a jednohubek a několik bochníků syra. Každá rodina přinese ještě nějaké občerstvení dle možností. Nakonec to dojídáme několik dní. Průser je, když každý přinese flašku alkoholu.
|
Kalamity YANKA |
|
(30.11.2011 10:51:04) ale stejne, sto lidi, klobouk dolu
je mi jasny, ze jim vsem asi kafe po jednom nevaris, ale stejne, je to dav hele, ja musim pomoct vyrobit chlebicky pro tech 15 lidi, bude to tak z osmi vek, babicka dba na to aby "si kazdej vzal jeste domu"
u 100 lidi bych je poslal do lahudek
|
|
|
|
|
|
Gora |
|
(30.11.2011 9:52:00) Já mám ve zvyku, že taky zvu. S minimálně 14-ti denním předstihem (někdy i dříve) říkám, že tehdy a tehdy u nás bude oslava. Nevím proč, ale přijde mi to jako slušnost. Jenže teď slavila neteř svátek - byli u nás tcháni, a říkali, že jdou popřát ten a ten den. Švagrová se nám ale vůbec neozvala. Tak nevím, jestli je třeba někde zvykem se vnutit. Docela jste mě vašimi odezvami uklidnily. Děkuji
|
Jit+3 |
|
(30.11.2011 11:58:21) Marci já taky běžně zvu, kolikrát i měsíc dopředu (přecejen je nás dost a všichni se nevejdem).
Ale třeba zrovna naši sourozenci nás zásadně nezvou, čekají až se ozveme my, že chceme dětem popřát (na vlastní narozeniny už to neřeším, poté co zazdili moje 30). Před měsícem měl syn narozeniny, dcera týden předtím. Měli jsme domluvenou oslavu s mými rodiči a mým bratrem. Přijel i s rodinou, dceři dali nezabalený dárek a synkovi ani nepopřáli. Ještě jsem to nerozdýchala doteď.
|
Gora |
|
(30.11.2011 12:40:57) Tak to je teda síla.
|
|
|
|
štěpánkaa |
|
(30.11.2011 9:52:44) je nás tolik, že dlouho dopředu sjednotíme termín - většinou nejbližší víkend a samozřejmě zveme k tomu, u koho je nejvíce oslavenců. Např. v prosinci u nás v širší rodině slaví 5 lidí narozky, z toho 3 jsou moji synové a manžel, takže zvu já. V létě zve zase ségra
|
|
*Niki* |
|
(30.11.2011 9:55:35) Tak my svátek neslavíme vůbec, dětem jen dám nějakou maličkost. Na narozeniny dětí zvu jejich prarodiče. Moje a manželovy narozeniny si slavíme jen spolu
|
|
Xantipa. |
|
(30.11.2011 9:59:59) Nezvu nikoho, vlastně zveme prarodiče, tchýně přijde vždycky a naši nikdy - vím to už mnoho let, ale přijde mi blbý je nezvat, i když vím, že nepřijdou. Pak by řekli, že by přišli, kdybychom je pozvali, ale když nezveme, tak přijít nemůžou. Takhle je to hned jasný.
|
Gora |
|
(30.11.2011 10:03:19) To je docela drsné, že vaši nikdy na oslavu nepřijdou. Tcháni chodí vždy, za našima musíme jezdit, protože nemají auto, a cesta vlakem či autobusem je trochu komplikovanější. Takže jedem k nim, a tam s nimi máme druhou menší oslavu.
|
|
Xantipa. |
|
(30.11.2011 10:31:53) Naši bydlí tak kilometr od nás - na jiném sídlišti ve stejném městě. Tchýně je přece jen v letech a bydlí ještě dál, takže pro ni jezdíme, nabídla jsem našim, že vyzvednu i je a odvezu, stejně jako tchýni, ale prej ne - vždycky si najdou důvod - buď jsou unavení, nechce se jim, mají toho hodně.......... Jsou to jen výmluvy. Naši taky nic nepořádají, protože zas moje sestra k nim nepojede, chce, aby to naši dělali u nich, jenže tam zas nepojede můj manžel a tím pádem ani já s dětmi ne, a taktéž i přítelkyně mého bratra, tudíž ani on. Takže je to začarovaný kruh, já s rodinou i můj bratr s rodinou bychom přijeli k našim domů, ale tam zas odmítá přijet má sestra s rodinou. Takže se neslaví roky už nic.
|
|
|
|