Alice (Kuba 8/98,Adélka a Anetka 2/07) | •
|
(3.1.2012 8:39:44) Simiki, je to velmi těžké a jistě ještě dlouho bude. :-( Chci Ti jen poradit, abys od sebe neodháněla lidi, kteří ti chtějí pomoci a bude-li potřeba, začni chodit k psychologovi. Není se zač stydět. Já jsem jej poprvé navštívila v lednu 2011. Mám za sebou stejnou zkušenost, mně maminka zemřela 16.5.2009, bylo jí 57 let. Od poloviny března jsem věděla, že má před sebou max. 3 měsíce života, s taťkou jsme s ní byli taky do poslední chvíle, taky byla v bezvědomí - utlumená morfiem proti bolesti...ale NĚCO určitě existuje, protože pár minut před jejím odchodem na druhý břeh jí z očí vytekly dvě slzy...jedna pro mě, druhá pro tátu. Pokaždé, když to vidím před očima, tak pláču, nyní právě tak. Kamarádka mi říkala, že vyrovnat se se smrtí maminky trvá přibližně 10 let a etapy jsou občas úsměvné, občas plačtivé. Přeji Ti, abys to vše zvládla! Teď je období různých zařizování, takže na smutek není čas, ale až shon a starosti spojených se smrtí blízkého opadnou, pak to teprve všechno dolehne. :-((
|
Adina,kluk 08 | •
|
(3.1.2012 8:56:29) upřímnou soustrast... to si nedokáži vůbec představit a je pravda,že čím je člověk starší,tak tím si víc uvědomuji,že mámu člověk potřebuje ... je to moc smutné !!! drž se.
|
|
avokádo |
|
(3.1.2012 9:02:45) Simiki
Upřímnou soustrast
Vím jak se cítíš, ale jednu radu, vyplač se co to dá, třeba i vykřič tu nespravedlnost. Víš mně před 9 léty během půl roku zemřeli oba rodiče a bratr a já se ocitla u psychiatra. Moc mi pomohl dal mi tu radu kterou jsem ti napsala. Ještě mi řekl, až nebudete moci ani plakat ani křičet tak si sedněte udělejte tlustou čáru a od toho okamžiku už vzpomínejte jen na veselé věci které jste spolu zažili. Cokoliv co bylo veselé znova si to připomenout a zasmát se tomu. Ono to opravdu zabralo, nebylo to hned, ale nastalo takové období smíření.
|
|
|