maaf |
|
(11.1.2012 18:07:59) Dnes jsem měla utkvělou představu, že zítra jdu na schůzku s klientem v 10:00, klient mi volá a díky bohu ověřuje čas. Všude je napsáno v 9:00 (v papírech, v emailu, nikdy to nebylo jinak, termín se neměnil, znám ho už asi dva týdny). Kde jsem na tu 10tou přišla? Je to čím dál častější. Přečtu částku třeba, že se má zaplatit 1000Kč a dál už všem sděluju, že to je 2000Kč. Prostě můj mozek nějak automaticky realitu ignoruje. Mám to jen s číslama a už jsem na tom tak špatně, že si všechno musím ověřit, jestli jsem si to náhodou nevymyslela. Jde to zahrnout pod nějakou poruchu? Dcera má podobnou úchylku. Třeba přečte větu a poslední slovo si nahradí takovým, které jí v té větě smyslově sedí a prostě si ho ani nepřečte. Pak je skálopevně přesvědčená, že to četla a hrozně se diví, že tam je napsaný něco jinýho. Jinak má narozdíl ode mě pamět úplně geniální a je schopna na první poslech zopakovat krátkou básničku, písničku apod. Dnes si díky své nepozornosti nebo co to je připadám jako debil, protože samozřejmě obratem ztratím důvěru (v pracovních vztazích).Máte taky nějaké takové úchylky při vnímání textu nebo čísel?
|
anemon |
|
(11.1.2012 18:14:43) Pilar - 2.1. jsem s dcerou letěla (nevyspalá, po noční) na logopedii, měla jsem v mobilu upomínku, 2.1. 15:30, měly jsme tam být ve 14h, nevadí, přeobjednala nás, dnes na 15h, sedíme, logopedíme a v 15:30 mi houká upomínka, že logo začíná
|
foxyna |
|
(11.1.2012 18:17:50)
Aspoň držíš den, já už třikrát!! (teda ne po sobě, ale stejně ...) popletla dny, samozřejmě vždycky tak, že jsme to prošvihli. Naštěstí R se naučil nakonec sám
|
|
maaf |
|
(11.1.2012 18:21:47) Anemon, jo přesně o tom mluvím. Díky, že v tom nejsem sama.
|
|
|
nekázanka |
|
(11.1.2012 18:35:32) V tomhle byla expertka moje kamarádka. Říkala, že už se na ni u dětské doktorky, kam dorazila pravidelně o týden dříve či později, mračila, a že si dala předsevzetí, že si už na to dá vážně bacha. Na další očkování přišla ve správný den a ve správnou hodinu, ale s úplně jiným dítětem (má jich pět).
|
maaf |
|
(11.1.2012 18:39:16)
|
|
Hadice a hadi |
|
(11.1.2012 18:45:23) Kdybych měla pět dětí, myslela bych, že píšeš o mě. Když jsem čekala druhé dítě, sestra se u dr. ptá: kolik vážil a měřil ten váš první bobánek? Já okno, fakt, nemohla jsem si vzpomenout, kolik po porodu vážilo naše jediné dítě. Jediný co jsem věděla, že měl tam byla trojka - takže tři kila a něco.
|
nekázanka |
|
(11.1.2012 18:51:51) Mně moje dcery "nadávají", že se nemůžu trefit do jejich jména. Největší krize byla, když jsem manžela oslovila jménem naší želvy (jmenuje se Tonda)
|
maaf |
|
(11.1.2012 18:57:47) Tethalko, tak to mám taky. Nejvíc se nesnáším na jednání, když je tam víc lidí a do vteřiny zapomenu, kdo je kdo. To pak hovořím jako mentál ve stylu, je to tak,jak říkal tento pán. Tak se vrátíme k poznámce paní. Děs běs. Když se fakt rozjedu, tak jim milostivě přidělím nějaké pozměněné jméno, což je ještě horší.
|
|
|
|
|
Hadice a hadi |
|
(11.1.2012 18:35:42) Na to jsem specialista . Ještě mám takové milé stavy, že dělám nějakou činnost, bleskne mi hlavou myšlenka a než ji stihnu zachytit, uteče mi. Takže vím, že jsem si na něco vzpomněla, ale nevím na co
|
maaf |
|
(11.1.2012 18:40:56) Nindulo, to mám taky. Já jsem takový Pierre Richard (Velký blondýn s černou botou) a lidi často bavím, ale v práci se mi to moc nehodí.
|
Hadice a hadi |
|
(11.1.2012 18:43:33) strašně to obtěžuje, co? Což o to, teď to ještě může být i roztomilé, ale padesáti či šedesátiletá dáma takhle zmatkující.... to sou vyhlídky...
|
|
|
|
Winky | •
|
(11.1.2012 18:51:34) přidávám se do klubu. Mám problém s čísly obecně, často je zaměňuju. Takže mě říct, že se něco koná ve čtvrtek ve dvě, rozhodně se dá očekávat že "čt" mi evokuje čtyři hodiny, pokud si pamatuju i ty "dvě", považuju to za nesmysl a řídím se slovem čtyři. Pokud se trefím do čtvrtka, je to dobrý, varianta že nahradím čtvrtek úterým (druhý den v týdnu) je hodně pravděpodobná. Pokud mám přijít patnáctého ve dvanáct třicet, musím se hodně soustředit a ověřovat si to, abych nedorazila dvanáctého v patnáct třicet..... a podobně. Vím to o sobě, dávám si na to bacha, fakt se snažím, ale někdy to nevyjde. Jo a ještě mi dělá potíže časoprostorová představivost - třeba mám někde být v půl druhé a dá mi dost práce a přemýšlení v kolik musím vyrazit abych tam byla na čas - vím že třeba cesta autem tam trvá 20 minut, ale často nezapočítám minuty navíc jako je odchod z domu a dojití z parkoviště na požadované místo atd. a pak si toho nakumulím moc a nemůžu to reálně stihnout, no a pak když se k tomu připlete nepřízeň počasí a musím třeba škrabat auto..... i když by mi to mohlo docvaknout, nestane se to. A mám blok chodit někde hodně napřed (třeba o celých 10! minut to mi přijde jako nehorázná ztráta času radši hrotím každou minutku .....
|
maaf |
|
(11.1.2012 18:55:46) Winky. Já myslela, že jsem jediná. Teď se mi tak ulevilo.
|
|
|
Moncaka |
|
(11.1.2012 19:18:03) Tak já u čísel neprosto pletu řády, miliony s tisícem, stovky s tisíci, atd. Mám to jen u mluvené řeči v hlavě to vidím dobře a když píšu tak taky. Takže říkám, že to a to je 600 místo 6000. Trochu problém je, že se živím čísly.
|
popleta_it | •
|
(11.1.2012 19:36:57) A já dělám na informatice a pletu si MB s GB. Vypadám vždycky jako blb.
|
|
|
Abigail* |
|
(11.1.2012 19:48:07) Nedávno se mi stalo, že celá udýchaná dorazím se synem k neurologovi a sestra se mě divně ptá, kdo jsme... když jsem jí řekla jméno, tak mi říká: "Ale vy jste objednaní až na zítra." V ten den jsem ale měla jít s dcerou k ortopedovi, naštěstí byla objednaná až odpoledne, tak jsme to stihli. Jinak se mi běžně stává, že se mi někdo představí a já během pár vteřin zapomenu jeho jméno. No je to někdy pěknej trapas, hlavně v práci.
|
|
Suza007 |
|
(12.1.2012 8:14:38) Přečetla jsem si diskuzi a dobře jsem se pobavila Jinak já si pletu nejenom čísla, ale i barvy. Pak se má chudák dítě naučit barvy, když mu maminka říká "podej mi ten zelený balonek" a on je přitom modrý...
|
|
|