*Niki* |
|
(20.1.2012 21:12:55) Můj manžel JE biologickým otcem našich dětí, zda to je či není důležité jsem nikdy nepřemýšlela. Prostě je. Žádné z dětí na něj není ani trochu podobné - fyzicky.
Naopak se mi to těžko představuje, není žádných pochyb, že moje děti jsou moje děti, ale... vzpomněla jsem si na kauzu vyměněných dětí, a pravda je, že bych dítě, které miluju, vychovávám, kojím, jsem s ním 24 hodin denně, kdy city se prohlubují úměrně společně strávenému času... prostě nedala. Tyhle děti, co máme, jsou naše. Ať už jsou kohokoliv
|
Aneka_ |
|
(20.1.2012 21:14:53) Niki - a kdyby si měla důvod-pádný důvod- pochybovat, chtěla by si mít jistotu? Nebo bys raději jen pochybovala.
|
*Niki* |
|
(20.1.2012 21:26:48) Aneko, já dávám přednost pravdě, takže bych nepochybovala, a pravdu zistila. Mě přijde v pořádku, že v případě podezření chtějí mít lidé jistotu. Nepřijde mi v pořádku, aby se změnil vztah k dítěti jen z důvodu, že zjistím, že nemá moje geny... co to pak bylo za lásku?
|
Ecim |
|
(20.1.2012 21:28:27) Niki
|
|
Aneka_ |
|
(20.1.2012 21:29:19) Niki - o tom nemluvím, "když miluješ, není co řešit" ale vědět či ověřit, pakliže k tomu má důvod, to je logické jednání.
|
|
Ecim |
|
(20.1.2012 21:30:48) "Mě přijde v pořádku, že v případě podezření chtějí mít lidé jistotu. Nepřijde mi v pořádku, aby se změnil vztah k dítěti jen z důvodu, že zjistím, že nemá moje geny... co to pak bylo za lásku?"
Mě nedávno manžel dojal, když mi řekl, že i kdyby zjistil, že některý z chlapečků nebo dokonce ani jeden z nich není jeho, tak že by z toho byl sice vedle, ale měl by je pořád rád a staral se o ně.
|
Aneka_ |
|
(20.1.2012 21:32:35) Ectim - co ho vedlo k takovým úvahám
|
Ecim |
|
(20.1.2012 21:35:05) Aneko, vedlo ho k tomu to, že si vzpomněl na výrok jednoho z mých lékařů: "Proč máte v průkazce proboha krevní skupinu manžela, když otec je vždy nejistý?" Ale podle mého názoru může být úplně v klidu, protože starší syn je manželova kopie (porovnáme-li fotky obou z doby, kdy jim oběma bylo 5) a mladší syn teď jde podobou hodně do manželovy maminky.
|
Aneka_ |
|
(20.1.2012 21:37:31) u nás by měl také smůlu, po mně nemají nic, lutr nic. jako miminka jsou celý manžel, čím jsou starší, tím více tchýňovatí....
|
Ecim |
|
(20.1.2012 21:38:06) U nás se ty podoby dost střídají.
|
Aneka_ |
|
(20.1.2012 21:39:11)
|
|
|
Ecim |
|
(20.1.2012 21:38:59) Zažila jsem i situaci, kdy kdosi vyslovil názor, že to dítě není moje a že bych měla jít na genetické testy.
|
|
|
|
|
*Niki* |
|
(20.1.2012 21:35:18) Ecim
To můj muž taky. Prostě jsou to jeho děti a tečka. A že by mohl pochybovat, soudě jen dle vizáže, naše děti jsou prostě mojí kopií. Ale nemá důvod a já bych mu nelhala, kdyby něco, nejspíš se prásknu.
|
Ecim |
|
(20.1.2012 21:37:18) Niki, když jsem jako dítě viděla film Otec a otec (nebo jak se to jmenovalo), tak jsem z toho měla depku, jací jsou ti chlapi někdy chudáci, protože se třeba nikdy nedozvědí o tom, že mají dítě. Bylo mi jich upřímně líto.
|
|
|
|
|
|
|