boží žena |
|
(28.4.2012 19:55:35) ježiš, dřív mobil nebyl poslal se jeden pohled z tábora co trval 4 týdny a nazdar
|
Jaana2 |
|
(28.4.2012 20:02:07) Boží ženo na tábor se většinou jezdilo "za humna" , když je syn na táboře, tak pohled pravidelně přijde po jeho návratu, to taky neřeším, vím, že kdyby něco, tak zavolají vedoucí. Ale v cizině je těch nebezpečí pro dítě, který se třeba ještě pořádně nedomluví daleko víc.
|
boží žena |
|
(28.4.2012 20:13:57) no tak kdyby něco tak zavolá učitelka no
|
|
Ropucha + 2 |
|
(28.4.2012 20:14:07) Jaano, ale nejezdilo se jenom za humna. Já jsem ve třetí třídě ZŠ byla kupříkladu na čtrnáctidenním táboře v NDR. Neuměla jsem německy ani slovo, no možná pozdravit a poděkovat. A zvládla jsem všechno, i jsem tam šla úplně sama do města nakupovat, vyzbrojena od učitelek lístečkem, kde mi napsaly, co chci koupit. Lísteček jsem odevzdala v obchodě a rodiče doma nestačili valit zrak, co jsem jim krásného přivezla Dneska by se každý pominul, ale mně to tehdy vůbec nepřišlo, netelefonovala jsem domů ani jednou, ani z žádné budky.
|
boží žena |
|
(28.4.2012 20:16:10) pravda v ndr sem byla taky, ale jako asi o 5 let starší než ty..
zato mezi první a druhou třídou na skoro měsíc na táboře na druhé straně republiky, bylo to prostě jinak
ted si děti bez dohledu ani neuprdnou, teda pardon, nemůžou bez mobilu ani na kroužek
|
boží žena |
|
(28.4.2012 20:17:28) to už teda ndr vlastne nebylo, tak stará nejsem
|
Ropucha + 2 |
|
(28.4.2012 20:24:21) boží, tak to já tam byla v roce 1981 NDR bylo ještě i když jsem tam byla jako středoškolačka na brigádě. Také bez mobilu A ztratila jsem se tam a jelikož už jsem německy uměla, zase jsem se našla
|
Anni&Annika |
|
(28.4.2012 20:45:06) tak snad nebude chodit po anglii sam, ne? kdyz me dite v necelych 15ti odcestovalo samo asi na 10 dni s kamaradkou do anglie, mam takovy pocit, ze mi poslalo jednu zpravu ze dorazilo a ze je ubytovano a druha zprava mi prisla, ze prijede dopoledne na stedry den v tolik a v tolik.... Jako dite jsem behala taky bez mobilu vsude mozne i po cizine a nikde jsem se neztratila. Co se tyce skolnich zajezdu do ciziny /NDR/, zvladli jsme v poklidu i vekomesta a kdyz si tak vzpominam, tak i madarsko a madarsky fakt neumin
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(28.4.2012 20:21:11) boží, je to tak, také jsem od 6ti let jezdila na tábory na druhý konec republiky. Na tři týdny. Byla jsem poučena, jak v případě nouze zavolat z pošty na účet volaného, ale nevyužila jsem to nikdy. Nebylo třeba. Mé děti si mobily na tábory také nevozí. Ono když by se něco dělo, vedoucí to vyřeší. A děti také mají hlavu, aby si uměly poradit.
|
ronniev |
|
(28.4.2012 20:54:04) No jasně, na tábory ne. Ale na školní výlet, kde jich je na dvě učitelky třeba třicet, je ten mobil dobrý. Nedělám si iluze, že by dítko posílalo domů zprávy, ale když nic, tak pro klid té učky je to dobré.
|
Ropucha + 2 |
|
(28.4.2012 21:04:55) ronniev, jistě, když už ty mobily jsou, tak se někdy hodí a je určitá jistota mít je na výletě u sebe, to je jasné. Spíš vidím problém v tom, že dřív jsme znali zpaměti telefonní čísla, takže jsme mohli zavolat odkudkoliv. A byly tištěné seznamy. Dneska by mohl být problém zavolat z budky, protože čísla si nikdo z hlavy nepamatuje. Bez mobilu jsme rázem i bez telefonního seznamu.
|
|
|
|
|
|
babi_ |
|
(28.4.2012 21:39:45) Většinou za humna, ale dál taky - třeba jsem vodácký oddíl vzala na dva týdny na Ukrajinu, nebo skupinu dětí do Moskvy tuším 10 dní, jarní prázdniny lyže na Ukrajině (to jsem byla jen řadová vedoucí)... Šlo to i bez mobilů. Obrovský rozdíl je ovšem v tom, na co jsme teĎ zvyklí. Na druhou stranu když vím, že mobil nechal doma, nervovat se nebudu. Horší to je, když ho má, signál by tam měl být, za úkol má se hlásit, a přesto žádné zprávy.
|
Ropucha + 2 |
|
(28.4.2012 21:48:13) Martino, tak zrovna to úkolování, aby se hlásil, mi připadá jako nesmyslné přidělávání stresu. Dítě v zápalu boje zapomene, rodič je vyklepaný, začne dítě nahánět a plašit ho někde uprostřed zábavy, nedej bože se nedovolá, protože dítě má mobil bůhví kde nebo vybitý ... Zbytečné, podle mě Beru to tak, že kdyby se náhodou něco opravdu vážného dělo, dozvím se to. A žádné zprávy, to jest dobré zprávy
|
|
|
|
|