Snoopik + Viky 9/2013 |
|
(12.5.2012 17:52:47) Zrovna dnes na moje narozeniny mi doktor v nemocnici potvrdil potrat. Byla jsem prý 6+2. Přesně to samé se mi stalo loni v lednu (pomohl kontryhel). Nevím, kde je chyba. Teď před druhým otěhotněním jsem brala Clostilbegyt a Utrogestan. Snažili jsme se přes rok, pak to konečně vyšlo, no ale krvácení všechno opět ukončilo.
Tak nějak propadám zoufalství, že nebudeme mít nikdy děti, že moje tělo není schopné těhotenství přijmout Do toho jsem zjistila, že mě zřejmě nepřijmou na dálkové studium VŠ, protože jsem dosáhla málo bodů. Připadám si na nic, nevím, co teď budu dělat, nejhorší je to prázdno a smutek, i když stejně už to nevrátím. Nějak nejsem schopná vidět lepší zítřky. Do toho jsem samozřejmě protivná na ostatní a ti netuší, co se mi stalo, nechtěla jsem to s nikým probírat kromě manžela.
Nějak se mi nechce do dalšího snažení, jak to hodit za hlavu a jít zase dál?
Ještě jedna technická - přijde normálně menstruace a pak můžu zase brát Clostilbegyt? Doktor dnes říkal, že sliznice je 15 mm, takže čekám, že by snad měla odejít až klesne Hcg na nulu?
|
bin prostě |
|
(12.5.2012 17:57:56) jak já ti rozumím piju už šestý den...abych to nějak přežila..jen co jsem se dostala z nejhoršího tak potratím..týden před velkým genetickým ultrazvukem,kdy už by nám řekli pohlaví..
bojím se to zkusit znovu..další potrat nepřežiju... je mi to moc líto. kurevksy to bolí... zvláštní..v dnešní době,kdy se lítá na měsíc a podobně...děti mámám pořád umírají a neví se proč.
|
daba+holčička |
|
(12.5.2012 18:05:38) Bin, lidské rozmnožování je tak šíleně složitý proces a tolik faktorů to může překazit, že je divný, že jsme ještě nevymřeli
|
|
Snoopik + Viky 9/2013 |
|
(12.5.2012 18:07:05) Právě, dlouho nic a pak se to sesype všechno najednou, nejradši bych se šla někam zahrabat a vylezla až se mi bude chtít A to je mi teprve 23, takže na snažení času dost, ale když to nevyjde dvakrát, tak bohužel nestačí říct Však času je dost, nikam to neuteče do toho dneska kamarádka porodila, no nálada na bodu mrazu.
|
bin prostě |
|
(12.5.2012 18:13:53) mě je 24 a taky slyším,že jsem ještě mladá a bude další no a co,že bude další...tady tohle mi zrovna umřelo prostě
|
|
|
Kahlan+5 |
|
(12.5.2012 18:24:37) Bin, videla jsem na jine diskusi tvuj dnesni prispevek, jak jsi psala, ze jsi mela termin na Mikulase. Ja shodou okolnosti take mela v roce 2008 termin na Mikulase, jen nas melo tehdy byt 5:-( V cervenci par dni pred mymi narozeninami jsem o miminko prisla (v 18tt). Proste na bezne kontrole se zjistilo, ze srdce netluce, a to po vsech detailnich UTZ a testech. Nemela jsme zadne bolesti, ani krvaceni, proste nic, bylo to jako rana z cisteho nebe a muj nejstrasnejsi moment v zivote. Dodnes si to vybavim, ta slova, a takovou bolest na miste, kde je srdce...pak jsem to volala manzelovi, prijel, jeli jsme do porodnice, vyvolali porod, ktery nastal druhy den rano, manzel stihl prijet, abychom byli spolu, pak revize, prvni setkani a zaroven posledni rozlouceni s miminkem a pak domu ke dvema detem, ktere se na brasku tak tesily. Pamatuju si ty pocity, ktere jsem tehdy mela, hlavne vim, ze jsem se chtela co nejdrive snazit o dalsi miminko. Z pocatku jsem hodne brecela, ale nejvic, kdyz jsem o tom nekomu rikala. Pak jsem zjistila, ze je pro mne nejlepsi se s tim vyporadat sama, kdyz jsem totiz o tom s nekym mluvila, strasne mne to rozlitostnovalo. Postupne behem tydnu to nejhorsi preslo, po 5 mesicich jsem opet otehotnela. Byl to strasny stres, nejradeji bych tehdy chodila na kontroly na UTZ denne, hrozne jsem se bala a hlavne si nemohla oddychnout po 12tt, ale vedela jsem, ze tohle mne muze potkat i pozdeji. Nakonec se maly narodila akutne cisarem ve 37tt. Na vine byla moje leidenska mutace, coz jsme zjistili az po cisari, kdyz jsem dostala trombozu zily. Teprve tehdy udelali testy. Beru to pozitivne, ze mam i pres tuhle poruchu 3 deti ze 4, beru to jako velike stesti a jsem za to vdecna. Nase deti jinak o braskovi vedi, pamatuji si ho a obcas si pohladi urnicku (to musi znit silene, ale neni
Nicmene k Tobe, znas se sama nejlip, mozna Ti pomuze o tom s nekym mluvit, mozna ne, ale 100% Ti pomuze cas, par tydnu udela divy, jen je treba je prezit. Zkus si to casem nepripominat, nerikat si treba ze kdyz myslis na neco jineho, nebo se necemu smejes (ano, i to prijde), ze bys nemela, ze bys mela porad byt smutna. Mas to opravdu ve vlastnich rukou, nebo spis ve vlastni hlave, nebojuj s tim (vyhrat nemuzes), nech to prejit jako vlnu. A pokud se tak oba rozhodnete, vrhnete se do dalsiho pokusu co nejdriv. To pomuze nejvic. Preju, at ta nejhorsi bolest pomine co nejdriv!
|
.ganesha. |
|
(12.5.2012 18:27:22) Přesně takhle jsem to měla taky. A momentálně jsem těhotná. Od pondělí si začnu píchat miniheparin. Doufám, že tentokrát to dáme. A kupodivu se fakt nebojím tolik, jak jsem si myslela, dokonce se ani nebojím tolik, jako jsem se bála v tom posledním těhotenství. Srdce přestalo tlouct v 19. týdnu. Příčina se nezjistila, do té doby vše v pořádku, i NT screening.
|
Kahlan+5 |
|
(12.5.2012 18:51:37) Gane, v kolikatem jsi tydnu, muzu se zeptat?
|
.ganesha. |
|
(12.5.2012 18:52:21) Mám teprve 3. den zpoždění, takže v pátém
|
Kahlan+5 |
|
(12.5.2012 18:57:59) takze dr rekl, ze musis zacit pichat hned od zacatku, od 6. tydne? Nekdo totiz rika, ze injekce staci az od 12tt...tak by mne zajimalo, jak to je.
|
.ganesha. |
|
(12.5.2012 20:06:11) Ne od 6. týdne, ale okamžitě po pozitivním těh. testu. I když ještě není na ultrazvuku nic potvrzeno.
|
jamall |
|
(12.5.2012 20:07:08) gratuluji. však se ještě všichni kdo o to stojíte dočkáte, nebojte.
|
.ganesha. |
|
(12.5.2012 20:12:20) Jak říkám, je to k nevíře, ale nebojím se Ne, že by se už nic nemohlo stát, ale mám pocit, že i kdyby se opakovala ta hrůza, co minule, tak že to zvládnu. Bylo to děsný, ale dala jsem to. Navíc jsem hodně zapracovala i na sobě co se týče věcí, které jsem v sobě potlačovala od dětství, že jsem vážně silnější a víc v pohodě.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
bin prostě |
|
(12.5.2012 18:30:01) moc díky za ta slova..vím,že čas pomůže...vím,že to musím přežít:( jen je to těžké no:(
|
|
|