Noja |
|
(6.6.2012 14:05:29) Ahojky všem,
synek dostal před rokem a půl anduláka, který byl naprosto bezkonkurenční, prakticky okamžitě šel na ruku, nebál se, vletěl i cizím lidem na rameno. Během 3 měsíců se naučil krásně mluvit, miloval naši společnost, když jsme došli z venku, tak po nás lezl a dával pusinky, no prostě miláček. Bohužel jak byl zvyklý být pořád venku, syn ho loni v zimě přehlídl na koberci a při běhu ho zašlápl
Takže jsme čekali teď do jara a pořídili si nového, leč jsme dost zklamaní. Ačkoliv je ptáček od stejné chovatelky a relativně čerstvě vylítlej z budky, není to ono. Sice na prst jde, ale musíme mu ho vyloženě nacpat pod břicho, obvyklý scénář je, že ho pustíme z klece, on vyletí na nějaký dost vysoký bod (lustr, garnyž) a tam vydrží sedět třeba 4 hodiny bez hnutí. Případně ještě slítne na stůl, aby něco ochutnal, ale na ten kontakt s náma celkem dlabe. Párkrát se stalo, že nám přistál na hlavě, ale to byla spíš náhoda než záměr. Přitom se mu fakt snažíme věnovat, několikrát denně si ho na pár minut na tu ruku dám, chvilku mu něco vykládám, ale on stejně tak do 2 minut odfrčí pryč. Máme ho teď 3 týdny. Je mi jasný, že co zvíře, to jiná povaha, ale děsně mě to štve. Kdo máte zkušenosti - za jak dlouho se vám podařilo ochočit andulku? Případně stalo se i to, že se moc nedala ochočit, přestože to bylo mládě? Jinak sameček to je určitě. Díky za odpovědi.
|
Veverka16 |
|
(6.6.2012 14:07:39) určitě ručně dokrmenou...jinak to jde,ale pomalu
|
|
Bianca + 1 |
|
(6.6.2012 14:12:13) Mám stejnou zkušenost. Jako cca 10letá jsem si koupila andulku (samce), byl skvělej - dělal všechno možné, přítulný, ochočený, učenlivý. Bohužel ale děda jednou otevřel na balkon, když byl pták venku z klece, a bylo po andulce. Tak jsem koupila novou, taky přímo od chovatele, o to dražší. A smůla. Byl fajn, zdravý a neagresivní, ale to, co jeho předchůdce, se už nikdy nenaučil. Možná by to šlo, kdybych mu věnovala výrazně víc času a tréninku, ale mě se nechtělo, byla jsem zvyklá na snadné ochočení a zklamaná. Je to holt tak - co pták, to povaha.
|
|
Třeba já | •
|
(6.6.2012 14:18:11) měla jsem andulku cca od 12 do 15 let a snadné to s ním teda nebylo, v podstatě dělal i po delší době maximálně zhruba to, co dělá ten váš nový po třech týdnech... občas na prst, zobnout z ruky jó, ale pak zase ulítnul na garnýž a tam seděl a nadával. na rameno lítal jenom občas, třeba když jsem přijela z tábora a asi byl rád, že mě vidí ale teda vyloženě jsem ho necvičila, na to jsem neměla nervy, a ani nechci, aby mi papouch dával pusinky a lezl po stole do mého jídla, jak jsem občas viděla jinde.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(6.6.2012 15:05:01) obávám se, že to je o povaze... naše současná andulka (od chovatelky) zase akceptuje a respektuje pouze mě. na ostatní "vrčí" a klove je, na mě si trofne málokdy,spíš se lísá, pusinkuje. když něco vyvádí, zasyčím na ni a dá pokoj. děti jsou pochopitelně namrzelý, že k nim nechce, ale nic se mi s tím nepodařilo udělat. předchozí dvě anduly (koupili jsme je zároveň) byly děsně vystresovaný, koupený ve zverimexu, nikdy se nic nenaučily, furt se klepaly, nikdy neuletěly, protože se bály z klece...
|
|
|