Elíláma |
|
(11.7.2012 10:49:04) "Byla jsem u psycholožky, která to považuje za blbosti"
to ti řekla jak? Nic nejsou blbosti, pokud je klient nešťastný!
Jinak ty jeho moudra o tom, žes mu nedala šanci mít tě rád atd jsou kecy v kleci, pindy srajdy. A že se nechce rozvést, protože nemá kam jít, no promiň... to je dost zoufalý...
|
Emília Fernandéz |
|
(11.7.2012 10:55:45) Hlavně mi přijde, že se ani rozvádět nechce. Jemu to takhle vyhovuje, navíc má uvařeno, vypráno, uklizeno, manželka mu donese výplatu, on jí pak milostivě něco dovolí utratit, když si chce ulevit, tak si zchladí žáhu na ní. Blbec je to
|
|
Gudrun |
|
(11.7.2012 11:16:56) Řekla, že pokud to není alkoholismus, drogy, dom. násilí, ulévání peněz, nejde o nic, nemáme starosti, řešíme blbosti, jeho řeči prý nemám brát vážně, mám být ráda, že něco dělá na baráku, nechodí za babama, neulévá peníze, prý div, že v jeho zaměstnání není alkoholikem, jeho řeči o tom, že by odešel prý nebrat vážně, protože kdyby chtěl, vždy se najde nějaká např. se 4 dětmi, která ho ráda přijme a bude ráda, bude-li jí např. dělat na baráku. Měla jsem pocit, že paní Dr. zdržuju. Manžel je samozřejmě rád, že má servis, bere to jako samozřejmost a ještě si utrousí posměšek, že musím mít všude bez drobečku, vše na svém místě. Mám sama ráda pořádek, dělám to kvůli sobě, ne kvůli jemu, jeho hadry házím na hromadu, ať si je zklidí sám, rozvěšuje je po všech židlích.
|
JaninaH |
|
(11.7.2012 11:23:36) To asi není dobrá psycholožka Podle mě je takovéhle léčení si mindráků na partnerovi jeden z druhů domácího násilí, psychické týrání. J.
|
|
Emília Fernandéz |
|
(11.7.2012 11:23:43) Mariko a psychické týrání jí nic neříká
|
|
zvídavá |
|
(11.7.2012 11:24:00) Píšeš paní Dr. - opravdu to byla psycholožka? Nebyla jsi u psychiatričky? Každopádně teda reagovala velmi neprofesionálně a hloupě Doporučuju zkusit jinou, není pravděpodobné, že by v okolí byl ještě někdo takto neprofesionální.
|
Gudrun |
|
(11.7.2012 11:39:47) Dokonce jsou na tu psycholožku dobrá hodnocení na www.znamylekar.cz. Už se mi nikam nechce jít rozebírat, řekla jsem manželovi, že když se cítí tak nešťastný v manželství, ať jde někam sám, ať vyjmenuje, jak mu všechno vadí, a vyslechne si. On nikdy s žádnou ženskou nežil, vybájil si nějaké extramanželství a tady si vyskakuje. Nejlepší odpovědí od něj je, že v žádném případě není vina v něm, že se on nepotřebuje změnit, já se mám polepšít, jen na mně závisí, jak bude manželství vypadat, jeho expřítelkyně prý byly přítulné jako koťata, přilezly, asi se mu omluvily i za to, co neudělaly, já se bráním, hájím, ale možná bude lepší na všechny jeho kraviny kývat a vůbec se s ním nebavit. Možná má i vypitý mozek, když tak překrucuje skutečnosti, protože každý den si pivečko dá, někdy i víc. Když matince před lety oznámil, že se bude v 41 ženit, měla z toho asi málem záchvat a prý pronesla: Tak tě uhnala.
|
Lena | •
|
(11.7.2012 11:58:53) Vis, ono to je uplne jinak, kdyz clovek v te situaci sam neni. Ja taky mela dobre rady pro kazdeho, co ma a co nema delat, "to ja bych nikdy". Ted se za ne stydim. Kdyz se v tom clovek sam placa, tak hleda pozitivni stranky, vzdyt jini to maji horsi, ja zas na tom nejsem tak spatne, tenhle pije, tenhle chodi za zenskyma, tamten zas tohle, a ten muj jenom.... A jak jde cas, tak je to tezsi to rozseknout. To mas jako tu rakouskou Nataschu - ta taky mela prilezitost parkrat od toho unosce utect, ale neudelala to. Ono je to jako ten vrabec v hrsti a holub na strese.
|
|
|
Gudrun |
|
(11.7.2012 12:01:15) Mám s ním jen jednoho kluka, ten druhý skoro 18 letý je z předchozího manželství a samozřejmě ho manžel nepovažuje ani trošku za svého, dokonce mi vyčetl, že jeho máma mu dává k narozeninám peníze, třebaže není její. To se mě dost dotklo, když jsem reagovala tak, ať mu tedy nic nedává, vznikla hádka. V9m, že jsou rodiny, kde babka přijme vnouče skoro za své, ale u jeho matky to tedy není, jednou tady tchyně vyčíslovala, kolik má vnoučat, kolik připravuje balíčků k Velikonocům, on do toho zahrnutý neby.
|
Gudrun |
|
(11.7.2012 12:09:18) Synovi bude 18 a odsuzuje ho, pronesl, že mu celé dětství vadilo, že neměl tátu, ale lituje mladšího bratra, že má takového tátu.
|
Monty |
|
(11.7.2012 12:10:57) Mariko, to je vskutku hezký "vysvědčení".
|
|
Mrej |
|
(11.7.2012 19:14:40) to, že ho odsuzuje, neznamená, že to v podvědomí nemá. Ožení se, manželka zůstane na MD, stane se ekon.závislou ve vztahu a on to začne dělat, ani si to neuvědomí. To, co se děje, je JED budoucích vztahů tvých dětí.
|
|
|
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 12:41:01) "...mi vyčetl, že jeho máma mu dává k narozeninám peníze, třebaže není její. To se mě dost dotklo, když jsem reagovala tak, ať mu tedy nic nedává, vznikla hádka."
Na tomhle úryvku mne zaujalo, že možná nemáte jasno v odpovědnostech. 1/ Komu dá osoba X.Y. své peníze je její svobodná volba a odpovědnost a vyčítat to lze tak maximálně té osobě, ale se svými penězi si holt oprávněně dělá co uzná za vhodné. 2/ Kdy zareaguješ dotčením a kdy ne je tvoje volba a tvoje zodpovědnost. 3/ Hádají se nejméně dva, kdokoli může na hádání nepřistoupit.
Čili já bych ti doporučil zapracovat a/ na tvých komunikačních dovednostech. Třeba takové "otevřené dveře" z asertivity v hádkách pomáhají, vlastně se pak není hádat o čem. b/ na ujasnění svých práv a odpovědností. Na kursu asertivity je procvičíš, dozvědět se o nich můžeš třeba na http://cs.wikibooks.org/wiki/Asertivita/Asertivní_práva
Tyhle dovednosti se ti budou hodit, ať už se rozejdete nebo ne.
|
Lena | •
|
(11.7.2012 12:49:10) No, on to clovek vidi jinak, jak uz jsem tu napsala, kdyz v te situaci je. Samozrejme ma kazdy pravo si se svymi penezi nakladat, jak uzna za vhodne. Ovsem zrovna tak matka ma pravo na to prihlizet k tomu, aby s jejim vlastnimi detmi bylo jednano stejne. A jak to vyresit v rodine, kdy sice deti jsou matciny vlastni, ale ne manzela /manzelovy matky? Bud jsou dospeli soudni a jednaji se VSEMI detmi stejne, a ne jako v pohadkach o Popelce nebo Snehurce, nebo ma matka pravo na to se ohradit.
Take ruzne vypraveni o asertivite pomaha vetsinou jinde, nez ve vlastni rodine, kdy se jedna o zajmy dalsich jedincu nez jen o zajmy tech, kteri zrovna neco resi. Oni ti dalsi jedinci, obzlvast nezletile deti, jsou totiz na vysledku zavisli, ackoli nemaji zadnou moznost ho ovlivnit. Takze matka techto jedincu obvykle ustoupi, i kdyz se to v ni vari. To zas ja chapu. Na pracovisti ruzne problemy resim jinak, nez v rodine. Pracoviste muzu zmenit, rodinu proste mam. V rodine take neni mozne si v klidu sednout a doresit - deti proste chteji sve a "rusi" pri reseni.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 13:01:07) "ma matka pravo na to se ohradit" Může říct svůj názor a co preferuje, ale je otázka, zda je schopná svoje preference prosadit. A další věc je, zda eskalování (hádka) něco vyřeší.
Asertivita právě pomáhá, aby to v člověku nevařilo (vlastní zkušenost). "v klidu sednout a doresit" lze tehdy, když děti spí. Často je vhodné konfliktní rozhovor odložit a problém si trochu rozmyslet.
|
Gudrun |
|
(11.7.2012 13:09:34) Myslíš, že neřešíme, když děti spí? To se nejvíc řeší a on si mele pořád dokola to své, jak jsem hrozná a jak v naší rodině trpí, jak se tady pořád něco dělá, jak nemůže jezdit na ryby a chodit ke kámošovi jako za svobodna, že se na to blbě dívám. O asertivitě se dobře teoreticky mluví, ale v praxi u chlapa, který jediný jedině a vždy má pravdu, je dokonalý, nemá žádné chyby, on se nepotřebuje měnit, to já bych se měla polepšit atd. atd. s tím neuspěješ.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 13:14:46) A co to znamená "uspět"?
|
Lena | •
|
(11.7.2012 13:46:37) Treba se domluvit na necem spolecnem?
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 13:52:13) Tomu asertivita pomůže, ale nezaručí. Pokud ti dva kompromis nenajdou, tak holt nebude. Asertivita pomůže tomu, že si ve větším klidu a rychleji ujasní, že se nejsou schopni dohodnout.
|
Lena | •
|
(11.7.2012 13:57:51) No, s tim zakladatelka (ani ja) ocividne nemame zadne problemy.
Ujasneno mame. A ted uz jen ten kazdodenni zivot. Takze bud porad ustupovat - nebo odejit.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 14:04:22) A nebo neustupovat a vydržet "zle a dusno".
|
Lena | •
|
(11.7.2012 14:20:52) JSou v tom i deti. Jedna vec je, kdyz je clovek novacek v partnerstvi a ustupuje z lasky, protoze chce toho druheho potesit. Jina vec je, kdyz ten druhy to bere jako samozrejmost anijak se nesnazi. A kdyz uz jsou v tom deti, tak uz se jedna o neco uplne jineho. MATKA vetsinou ustupuje proto, aby deti netrpely. Ze tim ale deti muzou trpet si uvedomi, az kdyz uz hleda nejake vychodisko, co s tim.
|
|
|
|
|
|
Gudrun |
|
(11.7.2012 14:55:27) Uspět - že si něco nechá vysvětlit a nemele pořád o své dokonalosti, že pochopí druhého.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 16:05:07) Napadá mě nechat jej vymluvit, zopakovat mu, co jsi z jeho řeči zjistila o jeho názorech a pocitech (i když s nimi nemusíš souhlasit) a když je spokojen, říct zase jemu, aby vyslechl tebe a zopakoval tvoje názory a pocity.
V google to najdeš pod indian talking stick (indiánská mluvící hůlka), v češtině jsem vygooglil tohle: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/blogy/160078-jak-nam-indiani-mohou-pomoci-zefektivnit-porady/
|
Grainne |
|
(11.7.2012 18:27:45) To chci vidět - leda tak kladivem do hlavy mu to natlouct. Tohle se dá zvládnout v případě inteligentního člověka, který má úroveň, kterou ovšem neodkládá za dveřmi bytu s botami.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 18:35:11) Může a nemusí to vyjít, ale za pokus nic nedá a bude mít zkušenost.
|
Grainne |
|
(11.7.2012 18:53:01) Spíš to posílí ten pocit neschopnosti a méněcennosti, co se jí mužíček tak usilovně snaží aplikovat a navíc to nekoresponduje s potřebou a snahou se oddělit.
Buď mi ten muž stojí za to, takhle se s ním crcat, nebo je už výsledek jasný a jenom se zbytečně bude odchylovat od vytyčené dráhy a vysilovat se zbytečnostmi. Navíc mám obavu a dokonce se obávám, že oprávněnou, že on to bude považovat za "dolejzání" a vymáhání smíru.
Já bych ho poslala na ty ryby a promyslela si strategii "odloučení od stolu a lože".
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 19:11:27) Může to taky posílit pocit "dokážu se ovládnout a postupovat racionálně, tudíž jsem fajn ženská". Interpretovat lze jakýkoli výsledek jakkoli.
"navíc to nekoresponduje s potřebou a snahou se oddělit." Zakladatelka tuto snahu nemá, píše "Spíš bych potřebovala poradit, jak se obrnět, aby to šlo vydržet."
Naučit se a vyzkoušet novou dovednost nepovažuji za zbytečné a jak to bude hodnotit partner není až tak podstatné.
Nabídka aby si šel odpočinout na ryby je O.K., sám si to přál.
|
Grainne |
|
(11.7.2012 19:43:46) Mirku, ve stavu, kdy už má podkopané sebevědomí, to prostě nedá. Pokud nacvičovat, tak s někým jiným, tohle je typ, vhodný k tréningu stejného typu ososbnosti.
Oddělit se, nemusí nutně znamenta rozvod, já s ex žila několik let jako s neškodným spolubydlícím, když jsme si to jasně řekli, nastal klid zbraní, nebylo oč bojovat. Rozváděla jsem se, když jsem našla muže, který za tu anabázi likvidace zbytečného papíru stál.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 20:00:29) K nacvičování jsem jí doporučil kurs asertivity.
Jo, to "oddělení" jsem chápal jako fyzické, jeho odstěhování (se). O emocionálním oddělení píšu pořád, to bych právě očekával od kursu asertivity, že zvedne sebevědomí zakladatelce tím jak pozná a procvičí svá práva, dovednost nenechat se zatahovat do hádek atd.
|
Grainne |
|
(11.7.2012 20:18:50) Asertivita je pro takové týpky, obávám se, výborným cvičištěm, ale možná by to bylo dobré pro naučení se vymezování prostoru bez zbytečných řečí a pocitů viny.
|
|
Lena | •
|
(11.7.2012 21:14:48) Samozrejme, clovek musi vzdycky zacinat sam u sebe. Ovsem to matky obvykle delaji, aniz to na nich nekdo vyzaduje. Asertivita funguje, kdyz OBA ucinkujici jsou nastaveni na stejnou vlnu a skutecne maji zajem neco vyresit. To bohuzel neni zakladatelcin pripad - kdyby to totiz tak bylo v realite, nepsala by sem a netravila cely den diskuzi. Mirku, oni totiz nekteri lide nemaji zajem neco resit, a to proto, ze jsou presvedceni, ze chyba absolutne neni na jejich strane, ale vinu maji vsichni ostatni. To se potom tezko neco resi, kdyz druhy nechce.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 23:06:49) Asertivní chování dá člověku dobrý pocit ze sebe, i když svého nedosáhne. I když se s druhým nedohodne. Ale aspoň to zkusil a nedal se zmanipulovat, zatáhnout do hádky, psychicky rozhodit. Pokud se člověk zatvrdí a nechce spolupracovat a je dost silný, tak z něj spolupráci nevymlátí ani tři gestapáci. Očekávat to donucení ke spolupráci od asertivity je tudíž přehnané a když to nedokáže, není to ještě její nefungování.
Všimnul jsem si, že tu často generalizuješ. „Ovsem to matky obvykle delaji“, „Proto to vidi z te zenske stranky“, „MATKA vetsinou ustupuje“. Mám z toho pocit, že mluvíš hodně o sobě ale protože si neumíš přiznat právo být jedinečná a v pořádku taková jaká jsi, schováváš se za obecnější formulace. Ale můžu se mýlit, je to jen dojem.
|
Grainne |
|
(11.7.2012 23:44:09) Zásadní je to "nenechat se psychicky rozhodit", jak se k tomu kdo dostane, je velice individuální a mělo by to vycházet z vnitřního nastavení. Já raději preventivně a rázně utínám první pokus a dokonce i tehdy, kdy to ten druhý "tak nemyslí", co kdyby náhodou myslel. To se raději pohádám hned, ono taky co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek (kromě práce, ta počká).
Tedy u lidí, se kterými budu mít pravděpodobně co do činění častěji, u cizích mě to nechává v klidu, ať si kecá, protože lidi nakecají blbostí................na to neplýtvám energií. Docela užitečné, ale ne ve vztazích, tam, když ne vždycky, tak skoro vždycky máme tendence obsazovat cizí území.
|
|
Lena | •
|
(12.7.2012 8:33:50) mas pocit a muzes se mylit. Generalizovani neni vzdy generalizovani, ale nekdy to proste funguje pro urcitou skupinu jinak, nez pro jinou, sestavajici z jinych individualit nebo gender. (To v te literature take najdeme). Muze to byt tim, ze nekdo se umi vzit do situace a nekdo opet ma vyctenou teorii. Znat neco z vlastni zkusenosti nebo delsi dobu pracovat s lidmi, kteri maji urcite problemy, obvykle pomaha psychologum resit problemy jinym zpusobem. Ovsem ani to nezarucuje, ze jsou schopni resit problemy vlastni.
|
|
Lena | •
|
(12.7.2012 8:40:51) a ten dobry pocit ze sebe take jeste neresi situaci v rodine. Ony ty vztahy mezi partnery predpokladaji nejake citove vazby. Dobry pocit ze sebe nijak nezarucuje, ze k partnerovi citim to, co se v manzelstvi predpoklada, ale jen prehlizim jeho nedostatky (a to nekdy dost svrchu, coz partner opet vyciti a reaguje jeste negativneji). Nekomu to tak vyhovuje, nekomu "neco" chybi. A potom to proste v rodine funguje jeste vice problematicky.
|
|
|
|
|
|
Grainne |
|
(11.7.2012 19:46:02) Jo a "ovládat se a být fajn ženská" s tímhle týpkem? Ne, on potřebuje ranařku, která mu odpoví stejným. Někteří jsou potom schopní i jakž takž fungovat, ale je třeba je vzít řádně "u huby", na což ovšem má podobný typ zase přesný radar a takové ženě se obloukem vyhne.
|
|
Lena | •
|
(11.7.2012 21:09:25) Absolutne. A zakladatelka zatim muze prat, uklizet, navarit a prevleknout postele.
Pokud mozno v ruznych pokojich, aby mu to vyhovovalo, az s tema rybama prijde domu.
|
Grainne |
|
(11.7.2012 21:38:00) Leno, tady jde o to, aby uvolnil prostor a někam, kam on nebude chtít, prostě nepůjde, z toho vycházím. Kdyby zakladatelka byla schopná nakopnout ho do zadnice, aby vystřelil, nemusí tu zakládat tohle téma, protože on by si nic takového nedovolil.
Ze všeho nejdřív si musí uvolnit prostor, vydechnout a v klidu přemýšlet. S prudivým otrapou za zadnicí se to dělá špatně a tohle není člověk, který by se na požádání stáhl do ústraní a nechal ji v klidu. O ten klid jde především a navíc, pokud chce žít nezávisle vedle něj, bude si muset zvyknout i na to, že on si bude chodit, kam se mu bude chtít a ona se musí naučit dělat totéž, jinak to fungovat nemůže.
|
Lena | •
|
(11.7.2012 22:55:51) Tak ja to myslela ironicky.
Ovsem on si bude chodit, kam a kdy chce, a ona bude doma, protoze deti ji potrebujou a ona nema to svedomi.
|
Grainne |
|
(11.7.2012 23:37:44) Leno, v životě to tak chodí, z toho nejhoršího vytřískat maximum možného. Mnohdy se víc získat nedá a je lepší se s tím smířit. Pro matku pořízení dětí občas znamená, že je uvázaná, jako pes u boudy, ale když on odejde, bude to lepší? Jenomže děti péči potřebují a mají na ni všechna práva, nejen ta ze zákona, ale proč se ještě navrch zatěžovat s nějakým otrapou?
Potíž bude v tom, stanovit hranice soužití a pak je striktně dodržovat, což znamená žádné omezování, ale zásadně a důsledně také žádný servis. Pokud to dodrží, panáček zřejmě stejně odkráčí, protože o to mu v první řadě jde - aby ho někdo opečovával.
|
|
|
|
|
Lena | •
|
(11.7.2012 21:22:54) Zakladatelka se nejspis nachazi v te fazi, kdyz uz ji ta snaha byt fajn zenska davno presla, protoze v kazdodennim zivote je ji neustale dokazovano, ze je prakticky jedno, jak se ovlada nebo neovlada, co dela nebo nedela. To sama pise.
Ja napr. po tech letech nechapu, ze muz (jakykoli) predpoklada, ze zena ma byt bajecnou pritelkyni, jeste bajecnejsi matkou, fantastickou milenkou, jeste fantastictejsi kucharkou, uklizeckou, pradlenou, k tomu chodit do prace a vydelat si na svoje potreby a domacnost a deti, a on ma pravo ocekavat, ze bez reci bude tohle vse rok po roce vyuzivat a kdyz nebude, tak ma pravo ocekavat, ze se partnerka bude snazit to dohonit, jen a jen pro jeho spokojenost Chapu, ze tema nahodila zena. Proto to vidi z te zenske stranky, ktera tobe unika. Muj nazor je, ze zena pravo ocekavat totez, co muz ocekava od ni.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 23:14:38) " je prakticky jedno, jak se ovlada nebo neovlada"
Já když se ovládám, mám ze sebe dobrý pocit. A je mi jedno, zda to okolí ocení či ne.
|
Lena | •
|
(12.7.2012 9:24:03) Jenze tady nejde jen o ovladani a dobre pocity, ale o to, aby okoli fungovalo, a to preferovane se mnou vcetne. Clovek tam nemuze stat jako ten narkoman v Pelickach a okoli se ho netyka, kdyz za funkci okoli ma vlastne zodpovednost.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Lena | •
|
(11.7.2012 13:30:08) Zakladatelka ti na to odpovedela a ja s jejim nazorem souhlasim. Na to, aby se neco resilo, musje DVA/ci vice resit chtit. Kdyz jeden nechce, jak to uplne jasne vyplyva z jejiho textu, tak toho moc nevyresis. Takove jednoduche reseni se najde v serialech Dr.Phil, ktery vzdy vse dobre vyresi svymi dobrymi radami a jeho vlastni manzelka ma nastudovanou roli partnerky resitelky.
Bohuzel, v obycejnem zivote to nekdy funguje a vetsinou ne. Obzvlast, kdyz uz v partnerskem vztahu kazdy svou roli ma a z pohodlnosti ani nemusi menit (=myslim tim zakladatelcina partnera). Nekdy se proste dojde tak daleko, ze jedine reseni je odejit. Jak to vidim ja, zakladatelka jaksi na vlastni kuzu krasne zvladne se ridit pravidly z linku, ale jeji manzel uz tezko.
|
|
Lena | •
|
(11.7.2012 13:40:24) Ale to ja chapu - ja takovou literaturu mam taky nastudovanou. Ale aby to fungovalo, musi scenka probihat dle teorie v literature. A kdyz neprobiha, tak bud ten, kdo se snazi, ustupuje, nebo je hadka - nebot partnera tezko donutis hrat dle nejakych pravidel. A tohle si dovede predstavit ten, ktery takove scenky proziva. Ja se dovedu ovladat podle pravidel. A dopadne to tak, ze partner si udela, co chce, a ja udelam, co on chce. Protoze jinak to nikam nevede - on proste neustoupi a jde si za svym.
Napr. muj ex se par mesicu pred odchodem rozhodl, ze se vypravi s horolezci na slezeni Mt.Blanc. A to netrenovany 60 lety. Nejaka diskuze o cemkoli, tykajiciho se napadu, sla uplne mimo. Dal za tu tydenni "dovolenou" pul rocniho platu (ze spolecnych penez), skupine, ktera byla na ten tyden prihlasena, pokazil jejich zazitky, a nejaka diskuze o veku, fyzickem stavu, a pod sla uplne mimo. On se proste rozhodl. A potom rodine opakovane jeste dnes tvrdi, ze lzu. I kdyz doklady o placeni existuji a jeho vek se nijak odiskutovat neda. On to proste vidi uplne jinak.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 13:56:11) Tak sis odebrala ze společných pěněz taky půlroční výplaty a dále jste spořili odděleně?
|
Lena | •
|
(11.7.2012 13:58:25) Nebylo z ceho. A pak se odstehoval.
|
MrakovaK |
|
(11.7.2012 19:29:48) tak to měl tedy dobře vymyšlené
|
|
|
|
|
|
|
Lena | •
|
(11.7.2012 12:51:45) 3/ Hádají se nejméně dva, kdokoli může na hádání nepřistoupit.
Tak tak, a to prave zakladatelka zcela jasne dela. Ono hadani neni jenom jeceni jeden na druheho. Hadani nic moc neresi, ale nehadani taky ne - jeji partner zcela jasne vyuziva situace, kdy vi, ze se hadat nebude a necha ho manipulovat, cili krok za krokem ustupuje.
|
Markéta s párkem | •
|
(11.7.2012 13:00:59) A co zkusit obrácený přístup, pokud zakladatelka neumí být "tvrdá". Jak jí začne něco vyčítat, hned mu to odkývat. "Teda tady je dneska binec." "Jo, máš pravdu, je tu binec." "Kdy to uklidíš?" "Nevím." "Jak, nevím.V tomhle se nedá žít.Koukej s tím něco udělat. Jsi úplně nemožná." "jo, jo, máš pravdu" "Tak slyšela jsi mě, kdy to uklidíš?" "Slyšela. Nevím." "Tak ty na mě budeš ještě drzá!No maminka říkala, ať si tě neberu." "jojo, máš pravdu." Ovšem je potřeba být při tom klidná, mírně se usmívat, se vším souhlasit, ale přitom si dělat svoje. To toho druhýho děsně vytočí.
|
Mirek_ |
|
(11.7.2012 13:06:54) To je právě ta metoda "otevřené dveře", skvostně předvedená. Ale cílem není vytáčet druhého. Pak může třeba nasadit "přijatelný kompromis". "Co kdybys umyl vanu a já pak vytřela v koupelně?"
|
Lena | •
|
(11.7.2012 13:45:52) ... a partner si jde myt auto. Neco prece dela, tak co na nem mas. I takovi existujou - takovi, kteri delaji jen to, co SAMI rozhodnou.
|
|
Gudrun |
|
(11.7.2012 15:00:11) Cha, cha, cha..... abych po něm chtěla, aby něco udělal v domácnosti? Vždyť přece maká na mém baráku, tak doma ať makám já (jeho slova). ALe já bych to po něm nechtěla, protože domácnost se dá lehce zvládnout.
|
|
|
Dobra1 |
|
(11.7.2012 13:15:50) bojím se , že tohle se dalo dělat dřív, ale teď už moc ne. Resp. tenhle rozhovor povede k tomu, že i kdyby se dokázala takhle postavit, tak jeho poznámky v ní zůstanou hlodat. Tohle se dá dělat, když máš v pořádku sebevědomí, ne když už jedeš dolů. Teda pokud nemáš nikoho, kdo by tě současně táhl nahoru, a i tak s velkými obtížemi.
|
|
|
|
|
|
|
|