| Hudba Ainur | 
 |
(15.8.2012 20:37:00)
Možná je to blbě nazvané, ale nic lepšího mě nenapadlo.
Jsem teď s dětmi na dovolené, kde jsou dvě trampolíny, a děti klidně skáčou hodinu v kuse a jsou šťastné jak blechy. Nedalo mi to, a také jsem si to vyzkoušela. Po třech opatrných výskocích se mi udělalo šoufl, a rozhodně jsem neměla odvahu skákat tak vysoko jako oni. Stejně tak na houpačkách - jako dítě jsem je milovala, teď se jednou zhoupnu a je mi na zvracení. Matějská pouť a její atrakce - ani omylem.
Přivedlo mě to na myšlenku, že vlastně nevím, kdy se to u mě zlomilo, a z oblíbené aktivity se stala "noční můra na blití". Vypozoroval jste to někdo, kdo to máte stejné? Po porodu dětí? Nebo jsme si prostě odvykli?
|
| Líza | 
|
(15.8.2012 20:45:39)
Já jsem určitě jenom odvykla...
|
|
| babiki | 
|
(15.8.2012 20:50:47)
ja zatim skacu v pohode (33let) ale mamka to zkousela (63) a bylo ji jak tobe, byla dost nastvana  . Ja jsem typ co by v pohode skakal z padaku atd, ale minule me dostalo,ze kdyz jsem vlezla na obr kolotoc typu hlavou dolu, coz jsem vzdy milovala, tak jsem se malem p...., byla jsem tak hotova, ze jsem nebyla schopna ani kricet  , takze pro me bohuzel skoncily kolotoce. Houpacky me nastesti porad privadi do dobreho rozmaru. Znam kamaradku, co prestala po porodech lezt po skalach (a to lezla po celem svete), zacala mit najeednou strach a vykaslala se na to uplne.
|
| lipoo | 
|
(16.8.2012 0:51:54)
tak při skoku s padákem se moc nehoupeš-jedině snad ty zatáčky 
|
|
|
| Petra+3 | 
|
(15.8.2012 21:17:22)
Mám to tak od pôrodu.
|
|
| Simeona+3 | 
|
(15.8.2012 21:21:32)
Já myslím že jsme odvykli. Houpu se pravidelně a ráda doteď, trampolínu jsem zkusila jen jednoiu dost krátce po porodu a měla jsem pocit že neudržím dělohu uvnitř (pardon), takže jsem rychle zase přestala.
|
| Žžena |
|
(15.8.2012 21:25:57)
Já myslím, že odvyknutím to není, protože třeba autobusem jsem dojížděla denně do školy. A od určité doby mi při jízdě pozadu prostě bylo blbě. Nebyla tam žádná mezera, ve které bych odvykla jezdit.
Jinak si myslím, že různý věci se prostě mění. S nástupem puberty, těhotenstvím, porodem. U mně se s těhotenstvím radikálně změnila chuť, nesnesu papriky a většinu ovoce.
|
| Simeona+3 |
|
(15.8.2012 23:25:58)
Teda to by mě naštvalo, kdyby mi přestalo chutnat ovoce !!!
Ale určitě se porodama mění ledacos, já po druhém porodu začala mít migrény (předtím naposledy v cca 13 letech). Naštěstí se to třetím porodem zase spravilo
|
|
|
|
| Tussi + 3 | 
|
(15.8.2012 21:53:24)
Ja to nesnasela nikdy...
|
|
| Markéta+Kiki04/04 a Niki07/08 | 
|
(15.8.2012 22:01:22)
Tak mě to do dnes nepřešlo - Matějskou a kolotoče miluji, na trampolíny chodím cvičit, jízda proti směru jízdy se mnou ani nehne.... Holky to mají zatím po mně. Manželovi se dělá blbě pomalu i na kruhovém objezdu
|
| Anni&Annika | 
|
(15.8.2012 23:01:03)
nevim, u me se nic nemeni...na houpacce bliju odjakziva a na trampoline skacu rada odjakziva ....to same se tyka vsech ostatnich aktivit. Dokonce se nezmenily an ty sportovni kvuli treba horsi telesne kondici....most udelam ze stoje stale jako kdysi, vstanu z nej uplne stejne a kdyz sedim, dam si obe nohy za hlavu jako kdyz mi bylo 10
|
| Markéta+Kiki04/04 a Niki07/08 |
|
(15.8.2012 23:55:05)
Tak nohu za hlavu jsem si dala jen jednou a pak jsem s bolestma a slzama v očích řvala na manžela, ať mi ji jde dát zpět do původní polohy - se tam nějak zasekla, mrcha 
|
|
|
|
| Dolores | •
|
(15.8.2012 22:05:29)
Mám to přesně naopak. Jako dítě jsem nesnášela kolotoče a houpačky, kolem 20. roku se to změnilo a snesu i tobogán.
|
|
| destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(15.8.2012 22:25:12)
Jsem myslela, že půjde o diskuzi o sexu, ještě jsem si říkala, takový roztomilý eufemismus
Mně se to změnilo zhruba po porodu. Tedy od té doby mám závrať, bojím se na lanovce, hrozně. Některých výšek. Ale tendence jsem k tomu měla vždy. S tou houpačkou jsem na to přišla letos, že mi to vadí, tak to nevím. Jízda v autě ok, ale bojím se rychlosti, to je ale možná nezvyk.
|
|
| Jachtarka | 
|
(15.8.2012 22:40:31)
Ve 39. Předtím puberta, porody, nic se nezměnilo, akorát z trampolíny mě bolelo tělo, ale z houpáním jako takovým to nemělo nic, to spíš asi nárazy.
Mi na pouti zbývají jenom autíčka :-(
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(15.8.2012 23:21:57)
Mně se to změnilo po porodu.
Do té doby jsem byla milovník kolotočů, houpaček, horských drah a trampolín.
Báby, co jim bylo špatně už od pohledu zdola, mi připadaly směšné.
Pak najednou jak když to na mě hodí - a bylo mi špatně už od pohledu zdola. Snažila jsem se to překonat, ale při houpání mi začlo být hrozně zle.
Bylo mi teprve 19 let a strašně jsem to obrečela. I teď je mi líto, že je tolik krásných atrakcí, které nebyly, když jsem byla malá - a mě už není 14. 
|
|
| amanvireja | 
|
(16.8.2012 8:27:08)
Já vím kdy se to ve mě zlomilo ,bylo to v 31 letech .Nevím proč ,ale do té doby jsem mohla na kolotoče ,trampolíny , skákadlo na gumě kolem pasu -to jsem dělala i kotrmelce a jednoho krásného dne jako ,když utne a nemohla jsem kolotoč ani vidět natož na něj jít............
Já bych spíše chtěla vědět jak ,že se to zvrtne ,čím to je?
|
| Winky | •
|
(16.8.2012 10:44:04)
Nevím přesně kdy (cca tak po 20-24ti), nevím proč (asi stárnu a zkušenostmi vím jak co bolí aniž bych to zkusila), ale rozhodně už nedělám spoustu věcí jako dřív. Houpačky a trampolíny fakt ne, je mi ouvej jak se tu píše už jen od pohledu. Rychlá jízda se zatáčkami to samé. Jako holka jsem jezdila na koni, tenkrát jsem vylezla na cokoli co mělo aspoň tři nohy a dalo se tomu říkat kůň , drandili jsme kde nás napadlo jak nás napadlo, kopcem, lesem, tryskem, helmu jsem měla jen jako doplňek. Dneska taky ráda jezdím, ale - musím vědět, že to zvíře není magor a plašan (zvládnu dost, ale nelezu programově do průseru), jezdím ve vestě a v pořádné helmě, když je namrzlo nebo tvrdo nebo bahno nebo vedro, koně max. šetřím a jedu na pohodu a abychom se ve zdraví oba dostali zase zpátky do stáje, snažím se předvídat procházející pejskaře, houbaře apod. a úsek který si chci procválat si nejdřív projdu krokem abych věděla co tam je.
Jako dítě jsem třeba milovala dělat ze žvýkačky bubliny, tuhle po mě moje děti chtěly ukázat jak se to dělá, a já tu rádobyovocnou navoněnou "plastelínu" prostě nebyla ochotná dát do pusy, natož si nechat bublinu rozplesknout po obličeji - ještě že tam byla kamarádka co jí to nevadí, děti pištěly radostí a zábava jim vydržela na hodinu. Taky jako dítě jsem milovala vodní radovánky - všelijaké padání, skákání, potápění - výšky hloubky nic mi nevadilo. Dneska bych dala hlavu pod vodu jen kdybych musela lovit své topící se dítě, jinak asi ne (dětem tvrdím, že se nepotápím kvůli dioptrickým brýlím, ale fakt nemám chuť do té bazénové "polévky" strkat obličej), dřív pro mě byla jakákoli voda ok (řeka, rybník), dneska tak max. na lodičce a smočím se jen v křišťálově průhledné vodě.... Jsem asi nějak zfajnověla nebo co :-D
|
|
|
| Bouřka | 
|
(16.8.2012 11:31:51)
U mě to bylo v pubertě. A s postupujícím věkem je hůř, pozoruju to teda na jízdě v dopr. prostředcích, do jiných aktivit už se raději nepouštím.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)