| Ermosa |
 |
(31.8.2012 13:59:45)
Už v minulosti jsem slýchávala děsivé příběhy o biologických rodičích, kteří nejen, že týrali svoje děti, ale když už se jejich děti složitou cestou dostaly konečně do náhradní péče nové rodiny, dělali této náhradní rodině naschvály, děsili je k smrti, manipulovali s dětmi atd… asi to nemusím rozebírat.
Naše zkušenost s biologickou rodinou je trochu jiná. A ráda bych se o to podělila.
Moje první setkání nebylo zrovna moc příjemný. Vlastně to ani nebyl můj nápad, ale nápad tety z dětského domova. Při prvním setkání jsem se od matky dozvěděla jen to, že si podá žádost k soudu o svěření Aničky do své péče. Což taky za nějakou dobu udělala. Působila na mě odtažitě, uzavřeně a nervozně. I já jsem byla hodně nervozní... Asi bych na tomto místě měla napsat, že matka Aničku v DD navštěvovala, nejpozději 1 x za 3 týdny. Malá tak byla zvyklá, že se máma vždycky objeví a pak zase na nějakou dobu zmizí. Bylo jasný, že Anička tím hrozně trpí. Když k nám přišla na stálo, byla hodně uzavřená, o svojí matce téměř nemluvila a bála se, že kvůli nám o matku přijde. Nevěděla jsem co je v tu chvíli správný a tak jsem dala na svoji intuici. Matka se jevila jako nevyzrálá osobnost, ale nikdy malou netýrala. Myslím, že v mnoha situacích zřejmě ani nevěděla jak má jednat a co by bylo správný.
Bylo to těžký, Anička plakala a bála se, ze začátku nebylo jasný proč, později nám to řekla. Bála se, že ji matka přestane u nás navštěvovat. Co s tím ? Co je správný, co bych měla dělat? Nakonec jsem postupem času zvolila trochu jinou a možná trochu odvážnou strategii… podpořit jejich vzájemný vztah, dát oběma důvěru, že stále tady budou pro sebe a hlavně respektovat její matku takovou jaká je. Dnes jsem přesvědčená, že tohle rozhodnutí ovlivnilo celou naší péči.
Každý den jsme udělaly nepatrný krůček, čím víc jsem mluvila o její matce a nechávala ji mluvit i o její širší rodině, tím víc byla otevřenější a vyrovnanější. Zašla jsem si s matkou na kafe a pak si povídala s Aničkou jak její matka vzpomínala na to, když byla ještě miminko. Nezapomenu na ty rozzářený oči a touhu zjistit co nejvíc :o) Pokaždý, když jsme se s matkou viděly , jsme se na sebe usmály a Anička to od nás převzala .
Jak je zvykem u těhle dětí, měla snad jednu jedinou fotku jako miminko, ale neměla ji u sebe. Vlastně neměla u sebe jedinou fotku rodiny a tak jsem při jedné příležitosti udělala nejen jejich společnou fotku jí a bio matky, ale i její mamky samotné. Anička s ní pak spávala v posteli a dávala ji pusu na dobrou noc. Uvědomovala jsem si, že i když o tom ze začátku nemluvila, každý den na ní myslela a trápila se. Muselo to pro ní být tak těžký !
Podporovala jsem jejich vztah, jak jsem jen uměla a myslím, že se jejich vztah upevnil a vím, že i ten náš. Na oplátku za tohle všechno jsem měla Aničky důvěru a krásné obrázky se srdíčky, kde mi napsala, že mě má ráda :o)
Jak jsem psala na začátku, tohle rozhodnutí ovlivnilo celou péči. Z uplakané a uzavřené holčičky se stala krásná, usměvavá a myslím, že i vyrovnaná slečna, která miluje tanec. Hodněkrát jsem ji viděla s mojí dcerou tancovat jen tak pro radost. Zpívala si v koupelně, dováděla s dětmi, hrála si se zvířátky a já měla pocit, že konečně začala prožívat svoje dětství ve všech barvách života :o)
Nedávno jsem byla s její bio matkou na kávě, vyprávěly jsme si o tom, jak se malá adaptuje v bio rodině. Říkala, že jednou vzala Anička svoji malou sestřičku a snažila se s ní tancovat jen tak … pro radost :o) Každý ráno mají mazlící rituál a opravdu se matka snaží, aby Anička byla v pořádku. Řekla : „ Anička by vás ráda viděla“… a já v tu chvíli věděla, že nám oplácí to, co jsme jim dali. Podporuje , abychom se s Aničkou vídali, aby náš vztah nezanikl :o)
Jsem pyšná , že jsme to jako rodina ustáli, že jsme drželi při sobě a vrátili jedný smutný a uzavřený holčičce úsměv a radost do života. Už se moc těšíme na setkání s Tebou, Aničko :o)
|
| Lassie66 | •
|
(31.8.2012 14:13:19)
 
|
|
| KoproFka | 
|
(31.8.2012 14:21:50)
Ermosko, mám slzy v očích
|
|
| Martule, 2děti | 
|
(31.8.2012 14:50:14)
TO JE KRÁSNÝ, JSI SKVĚLÁ MÁMA.  
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(31.8.2012 14:56:39)
Mám tomu rozumět tak, žes měla Aničku po určitou dobu u sebe a ona se pak vrátila k biomatce? Tedy, to jsi fakt silná osobnost. Já bych to asi neustála - zamilovat si dítě a pak ho předat někomu, kdo o něj zprvu nestál, i když bych viděla, že už to třeba bude OK a že je to ku prospěchu dítěte. Máš můj obdiv.
|
|
| wer | •
|
(31.8.2012 16:00:38)
nááádhera
|
|
| Termix | 
|
(31.8.2012 16:11:39)
Moc dojemný příběh. Mám husí kůži. Moc tě obdivuju.
|
|
| janule81 | 
|
(31.8.2012 16:41:54)
Jedním dechem jsem přečetla Váš příběh. Mám v pěstounské péči tři holčičky a mojí noční můrou je to, že by se mohli někdy vrátit k biologickým rodičům. Nevím jestli bych to dokázala takhle ustát. Máte můj obdiv a úctu.
|
|
| Petudla+4 | •
|
(31.8.2012 16:42:23)
Moc dobře vím, o čem tu píšeš. Máme v péči,krom svých maláčků 3a5,hocha14 a dívenku na vozíku12. Ne vždy je to lehké,ale my pěstouni jsme tu pro děti, aby jim byl poskytnut pevný přístav lásky. Co se povedlo Tobě je krásný příklad toho, co vše zmůže láska, nikým nenárokovaná, nikým nepodmiňovaná.S hochem také jezdíme do jeho rodiště na hřbitov za babičkou, která mu přístav lásky poskytovala, než pak skončil nezájmem rodiny v DD.I s holčinou mluvíme o její rodině, byť ji nikdy neviděla - je to pro ty děcka moc důležité. Popsala jsi tu krásný příběh, ať se Ti i nadále daří dobře,také zdravíme Aničku - šikulku, co to vše tak skvěle zvládla:))
|
| jamall |
|
(31.8.2012 18:05:51)
Moc krásný příběh.
|
|
| Ermosa |
|
(2.9.2012 11:40:23)
Dobrý den všem,
děkuji za pozitivní reakce, které mě hodně potěšily
Moc se mi líbí příspěvek Petudly+4, to je přesně to co jsem tím chtěla sdělit. Pro ty děcka je jejich identita hrozně důležitá. Naše Anička rok a půl v domově nepromluvila, byla uzavřená a nikdo neotevřel dveře do její duše.
Pro nás to bylo jako by se otevřely dveře 13. komnaty, kterou v sobě děti v náhradní péči mají a dostaly jsme k nim navíc bonus - klíč od těch dveří. Bylo to k uzoufání, když večer ležela v posteli a najednou ji tekly slzy. A plakala, tak bolestně plakala až mi to rvalo srdce...
Jednou jsem se sešla s bio matkou a Aničkou v obchodě, tam jsme si sedly na lavičku a já si najednou všimla, že mají obě pihu na stejném místě na tváři. Tak jsem Aničku na to upozornila. Vím, že to byl pro ní důležitý okamžik, kdy prožívala svoji identitu se svou matkou. Nebo jsem ji jen řekla:"Ty jsi tak krásná po svoji mamce", protože i ona je moc hezká :o) Hledala jsem co nejvíc společných pozitivních věcí, kterých jsem si všimla, dnes vím, že to pro ní bylo moc důležitý.
A ano, Anička dnes už u nás není, vychovává ji její biologická rodina.
Ještě jednou děkuji všem za příspěvky :o)
|
|
|
| Pawlla |
|
(1.9.2012 9:16:11)
Krásné,kdyby byl každý tak nesobecký,život by byl úplně jiný....
|
|
| Mrej | 
|
(3.9.2012 12:28:47)
Klobouk dolů před vámi. Kdyby se vám náhodou někdy v životě dostavil pocit, že život nestojí za nic, vzpomeňte si na tento svůj úspěch. Protože to je něco, na co můžete být skutečně hrdá.
|
| Ermosa |
|
(3.9.2012 12:36:09)
Mrej - děkuji
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)