Anthea |
|
(8.11.2012 10:07:14) Druhé psychologické téma ode mě. Nedávno jsem o téhle nemoci četla, vůbec není veřejně známá, spousta lidí asi ani neví, že něčím podobným trpí. Takže přivítám příspěvky na tohle téma třeba i od vystudovaných psychologů.
Ve zkratce - je to mírná forma deprese, není to, že by znemožňovala život, většina lidí, co jí trpí, to vůbec ani nepozná, považují jí za součást své povahy. Tj. celkově depresívní naladění, labilní povaha, nejsou příliš schopní čelit zátěži života, snadno je problémy skolí.
A pozor!!!! Tahle nemoc údajně pochází většinou z toho, že dotyční prožívali v dětství CHRONICKÝ STRES. Většina lidí, kterým byla diagnostikována, tak totiž i své dětství kvalifikovala.
Takže tímto otvírám diskusi na téma - slyšeli jste o dystymii?
|
Elíláma |
|
(8.11.2012 11:08:16) Anthea: no, slyšela, učila se o ní a pracujeme s ní, vcelku častá věc, dalo by se říct živná půda psychoterapie.
|
|
Gerberka1 |
|
(8.11.2012 12:32:55) Slyším tohle prvně, ale podle toho popisu to měla stoprocentně moje maminka....ona se vyloženě utrápila. Jsem přesvědčená, že už dál nechtěla žít, nemohla, nechtěla....taky kolikrát zmínila trauma z dětství. Byla to opravdu ta "mírná" forma deprese....slyším o tom opravdu prvně a sedne to jak ulité. Bohužel už je to k ničemu, maminka před půl rokem zemřela....myslím si opravdu, že už nechtěla žít dál, nesnesla to. V pár větách je to těžké vysvětlit.
|
|
Líza |
|
(8.11.2012 12:39:01) Byla bych opatrná s tím uváděním důvodů, nevíme totiž, co je příčina a co následek. Chronicky subdepresivní člověk popíše tutéž událost jinak než člověk v dobré náladě, takže to, že to ti lidé zpětně popisují jako chronický stres v dětství, vůbec nemusí znamenat, že se jejich dětství lišilo od dětství těch, kdo dystymií netrpí. Může to být klidně jen tím, že pod vlivem své poruchy nazírají na všechno trochu negativněji.
|
Anthea |
|
(8.11.2012 13:06:02) Lízo, jasně, když se ale člověk narodí s určitou povahou, pak stačí, že má v dětství víc stresu a ta dystymie se rozjede. Bohužel to asi není tak akutní, aby s tím někdo něco dělal, protože ti lidé se podle toho, co jsem o tom četla dokážou přimět k akci, nečumí jen paralyzovaně do zdi, jako je to u hluboké formy deprese.
Tudíž nikdo a ani oni nic neřeší., jen mají nekvalitní život
Jak tohle vlastně léčí psychologie a psychiatrie? Taky podáváním malých dávek antidepresív, jako depresi?
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.11.2012 13:15:22) Lízo, ale jsou objektivní věci, které pokud se v dětství u dotyčného vyskytly, tak příčinou stresu jistě byly.
|
Martina, 3 synové |
|
(8.11.2012 14:24:41) To je bludný kruh: pokud má někdo (mírnou) depresi, je okolím stresován reakcemi na svůj stav, který nemůže ovlivnit, což mu na náladě nepřidá.
|
|
Líza |
|
(8.11.2012 15:02:32) Ráchel, to nepochybně. Nicméně příčiny duševních nemocí jsou tak komplexní věc, o které se handrkují učení pánové na spoustě kongresů a stránkách vědeckých časopisů a stejně jako jinde i v psychiatrii platí, že povrchní pozorování snadno vede k záměně koincidence pozorovaných jevů za jejich přímou příčinnou souvislost.
Antheo, z mého pohledu by to nemělo být jen o lécích, pokud lze, terapie by tam měla mít co nabídnout. Ale ano, i u lidí s dystymií se dávají antidepresiva, některá z nich jsou vysloveně doporučovaná na tuhle diagnózu, ale obecně se připouští, že to je s léčbou těžké, že to je do značné míry osobnostní záležitost.
|
Anthea |
|
(8.11.2012 15:11:10) Lízo, takže klasické podávání serotoninu do mozku až tak nefunguje? Nebo funguje, ale jen po dobu podávání, pak se to prostě vrátí, protože ať už je ten člověk tak nastavený jako osobnost, nebo ho dokoply stresy v dětství, není to věc, která by šla vyzmizíkovat?
|
Líza |
|
(8.11.2012 15:17:02) Antheo, jednak žádnými léky se serotonin do mozku nedodává, to je takovej obecně oblíbenej omyl, ony jen ovlivňují, jak mozek nakládá se svým vlastním serotoninem. Druhak - jako jo, něco zvládnou (ale ne všechna AD fungujou na bázi serotoninu, jsou i jiné látky, které se účastní v hlavě regulace nálady, a některá AD fungují přes ně), ale obecně je jednodušší vyléčit úplně takovej ten typ depresivní epizody, která vznikla z plného zdraví, než do "plného zdraví" nasoukat člověka s dystymií. Ale zase - to co říkám, je řekněme statistická záležitost, o tom jednom konkrétním pacientovi to nevypovídá nic, může se potkat napoprvé se svým přesně padnoucím lékem a může to být skvělý, nebo může natrefit na svůj padnoucí typ terapie... tyhle věci jsou příliš složitý, nejdou tak úplně jednoduše shrnout, respektive každý shrnutí znamená, že toho člověk spoustu opominul.
|
Elíláma |
|
(8.11.2012 15:44:37) Líza: naprostý souhlas
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.11.2012 15:12:31) ale jo, to je mi jasný, že jen na stres v dětství se to svést nedá
|
Anthea |
|
(8.11.2012 15:14:19) Ráchel, stres asi tu disponovanou osobnost definitivně zlomí a podkope, kdyby ten stres nebyl, tak by ten člověk dokázal asi nějak fungovat pozitivně, pak už to není v jeho silách.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.11.2012 15:30:39) Antheo, to byla reakce na Lízu ;) roli stresu v dětství nepodceňuju, znám to z vlastní zkušenosti
|
|
|
|
|
|
|
|