| Danae+děťátko | 
 |
(14.11.2012 22:20:43)
Jak byste prosím pomohli starému člověku, kterého již několik let nic nebaví, který nemá žádný koníček, a který neustále vyžaduje společnost dalších lidí? Kdysi tento člověk (dnes sedmdesátník) aspoň občas četl, i když ne moc, občas luštil, občas sledoval své oblíbené pořady v televizi, rád vařil apod. Už pár let ale tvrdí, že ho nic z toho nebaví. Nežije sám, ale ve více než padesátiletém vcelku spokojeném manželství... Tento člověk pochází z hodně velké rodiny, byl léta zvyklý na společnost. Jenže mnoho příbuzných již zemřelo, vnoučata se odstěhovala daleko... Ale i tak má tento člověk denně návštěvy svých dvou dětí ze tří, které bydlí velmi blízko. A ta vnoučata, která bydlí blízko, se tam objevují několikrát týdně. Ostatní vnoučata a třetí dítě velmi často telefonují, dle svých možností pak jezdí na návštěvu. Sourozenci a děti sourozenců této osoby pak jezdí na návštěvu 1-2x měsíčně + občas se stavují na kus řeči sousedé. Jenže zřejmě je to pořád málo  Tento člověk se vyjádřil, že prý všichni z těchto lidí jsou tam jen na chvíli - a co ten zbytek dne? Jenže všichni musí chodit do práce, starat se také ještě o své domácnosti,... Přesto všichni jezdí a chodí jak jen mohou... Partner této osoby je těžce nemocný, takže je jasné, že to má vliv na situaci, na druhou stranu tato situace trvala již nějakou dobu před zmíněným vážným onemocněním partnera... Teď je to už takové, že ona osoba si bere velmi osobně, když někdo z příbuzných jezdí na návštěvu méně než kdysi. Zřejmě si neuvědomuje, že všichni jsou starší, přibyly jim nemoci, dále ne všichni mají vlastní auto atd. Trápí nás, že se tato osoba trápí - ovšem, jak jí pomoci? Děkuji...
|
| fisperanda | 
|
(14.11.2012 22:31:40)
A proč nevyhledá nějaký spolek seniorů, nebo tak něco? Já si myslím, že jak to popisuješ, tak má kolem sebe docela nadstandartní "šrumec".
Nepřipadne mi normální, aby někdo vyžadoval nepřetržitě zábavu a pozornost. I když to možná patří k nějaké stařecké senilitě, kdoví.
|
| Danae+děťátko |
|
(14.11.2012 22:44:02)
Senilita to nebude, protože tato osoba už od nějakých padesáti něco, kdy šla do důchodu, téměř víkend co víkend si sehnala odvoz a jezdila po širém příbuzenstvu a během týdne se ještě setkávala co nejčastěji se sousedy apod. Jenže teď už to s odvozem není tak jednoduché - hlavně kvůli práci a zdravotním problémům blízkých příbuzných... Možná je to povahou - ta osoba je podle mě ten nejextrovertnější extrovert, co znám. Všichni ostatní jsou aspoň občas rádi sami, ale tato osoba nikdy  Bohužel nikdo z rodiny nemůže dělat společníka od rána do večera, což je logické, jenže...
|
|
|
| Ananta | 
|
(14.11.2012 22:52:44)
Pořidte osobě internet.
|
| Danae+děťátko |
|
(14.11.2012 22:54:57)
Ten má, ale skoro ho nevyužívá...
|
|
|
| sally | 
|
(14.11.2012 22:55:07)
tak ať ta osoba něco začne organizovat... třeba klub důchodců, v kterém se bude moc po dopoledních scházet s ostatními důchodci. Nebo turistický nebo historický kroužek pro důchodce. Nebo co já vím, třeba ať založí mateřské centrum - bude mít kolem sebe lidí hromadu a ještě bude užitečná.
|
| Danae+děťátko |
|
(14.11.2012 22:59:03)
Turistika ze zdravotních důvodů určitě nepřichází v úvahu, navíc o to nikdy nejevila zájem. No a historie - taktéž odjakživa nulový zájem... Tato osoba celý život hodně manuálně pracovala, na koníčky neměla čas, ani ji nic moc nebavilo, a teď si koníčky hledat nechce. Právě proto je to tak těžké...
|
| Danae+děťátko |
|
(14.11.2012 23:06:50)
A užitečná být nechce, protože pečuje o nemocného partnera... Touží spíše, aby sama byla opečovávaná, touží po stálé a veselé společnosti...
|
| Kubula K. |
|
(14.11.2012 23:41:34)
Sorry, ale mně přijde, že je to takovej ten typ, kterej si nárokuje čas ostatních bez ohledu na to, jak moc to vyhovuje jim..
Proč máš vlastně potřebu jí pomáhat? Není nemohoucí, jak jsem pochopila, jenom nemá dost obětí, ze kteých by mohla sosat energii a spontánní veselí, který si sama nedokáže vyrobit. Ale to je její problém, pochybuju, že s tím může něco dělat někdo jiný.. ledaže by se nechal dobrovolně vycucnout až na kost, což ale asi nikdo nechce..
|
| Winky | •
|
(15.11.2012 4:14:37)
no, možné to je. Ale - kdybych byla seniorka, zvyklá na "šrumec", a pak bych byla dlouhodobě s nemocným partnerem doma ........... asi je to trochu směšná myšlenka, ale proč by nemohla mít sedmdesátnice "pocit ujiždějícího vlaku"? Celý život si mohla organizovat "zábavu" podle svého, nyní všichni někam mohou, ale ona je teď limitovaná péčí o partnera, plus věk plus vlastní potíže se zdravím.... ¨
Mohlo by se dát využít služeb pečovatelky - částečně by vypomohla s péčí o partnera - jednak by tím ulevila seniorce a druhak by tam byla další osoba která dělá "společnost". Nebo pokud chce být seniorka sama "opečovávaná", tak zařídit i nějaké povyražení pro ni ve smyslu teď někdo bude pečovat o nemocného a druhý vezme seniorku na ...(nákup, výlet, jídlo do restaurace, ke kadeřnici .... apod).
Chápu že je to náročné, ale jsem pro té paní vyjít aspoň malinko vstříc. Až bude hodně nemocná a třebas nemohoucí i ona, budete mít teprve frkot se o oba postarat.
|
| Kubula K. |
|
(15.11.2012 7:12:11)
Jee sorry, ja prehlidla, ze se stara o partnera.. Jo, to bych se ji taky snnazila ulevit.. Ale porad myslim, ze cas ostatnich si nemuze narokovat bez ohledu na jejich moznosti a i vuli, neboli za to, aby se nennudila, podle me dost odpovida sama, nejde to cely prehodit na ostatnni..
|
|
| Danae+děťátko |
|
(15.11.2012 8:02:09)
To je určitě pravda. Pečovatelka již delší dobu funguje, na dvě hodiny denně. Plus i ty výlety se občas konají - dle možností ostatních příbuzných... Nicméně i když je tam pečovatelka dvě hodiny a třeba jedno z dětí další dvě hodiny, tak je to pro ni stále málo...
|
|
|
|
|
|
|
| Merylin5 | 
|
(15.11.2012 7:25:20)
Tato osoba musí pochopit, že tu ostatní nejsou pro ní, a že se musí zabavit sama. Uděláte to tak, že tam budete trávit jen tolik času, kolik vyhovuje vám, a nenecháte se vydírat. To víš, s jídlem roste chuť.
|
|
| Eržika. | 
|
(15.11.2012 7:53:11)
Danae, pokud se dokážete složit, tak jí zaplaťte společnici - na procházku, předčítání, ruční práce. Dnes to už lze, např. z charity jako placená služba, jedna známá to tak platila maminkce - ona chodila do náročné práce, a maminka neměla co dělat, paní chodila na nějakoých pár hodin týdně.
|
| Danae+děťátko |
|
(15.11.2012 8:08:32)
Společnice zní hezky, jenže se obávám, že by se urazila, že musí mít nějakou cizí paní namísto toho, aby tam byl někdo z rodiny
A vypadá to, že touží, aby s nimi v domě někdo další bydlel - kdo by mohl pomoci kdykoliv to bude potřeba a kdo by tam prostě trávil maximum času. Bohužel ale právě tohle je technicky nereálné
|
| Tante Ema | 
|
(15.11.2012 8:57:32)
Jo, tohle dělá dvacet let moje babička a pořád se to horší, na mě máspadeno nejvíc z celé rodiny.
Žádná společnice-ativity-cokoliv to nevyřeší, protože to není jejich záměr. Jejich záměr je kontrolovat a úkolovat rodinu, udržet si pocit moci. Když se to nedaří, daří se tyranovi psychicky velmi špatně, ale je ve velkém napětí, i když se to daří.
Nevím, jaké je z toho východisko, kromě nějaké medikace,kterou ale zase odmítá matka s tím, že by pak babička byla utlumená. Dodnes mi žádný odborník nedokázal poradit.
Řeším to tak, že dělám, co unesu, telefon zvednu, když vím, že se dokážu ovládnout, když už to dál nejde, holt zavěsím. Babička nebere ohled absolutně na nic.A navíc si vymýšlí neskutečné fabulace o skutečných lidech, žije v jiné realitě, nedá se s ní mluvit o ničem. Moje děti se jí bojí (batole), protože pořád hýká, kokrhá, hvízdá, prozpěvuje, sápe se, starší děti ji nesnášejí. Mě neustále osahává (jsem těhotná) na břiše, prsou, obličeji, opusinkovává, je to tak nepříjemné, že těžko vůbec popsat, ptá se mě, co mi dělali na gynekologii, kdy mám stolici...je to fakt strašný.
|
| Danae+děťátko |
|
(15.11.2012 9:12:24)
Na tom prvním odstavci nějaká pravda je. Když tam kdysi část rodiny bydlela, tato osoba jí neustále vydávala rozkazy - co je třeba udělat, kam je třeba zajet... Bez ohledu na jejich soukromý život, proto tam byly i nějaké rodinné hádky kvůli tomu... Tohle zčásti pokračovalo i po odstěhování té rodiny... Ta osoba je strašně hodná, ochotná, šikovná, ale co se týče toho přehledu o rodině a toho úkolování, to byla dlouhá realita...
|
| Xantipa. | 
|
(15.11.2012 9:46:00)
Tady nepomůže nic, jen stanovit jasná pravidla - třeba - 1x za týden přijdu na hodinu. Víc nemůžete dělat a čím víc se budete angažovat, tím to bude horší. Dobře to znám.
|
| Danae+děťátko |
|
(15.11.2012 9:59:58)
Láska i svědomí blízkým brání, aby tohle udělali, přestože opravdu mají svých problémů nad hlavu. Další fakt je, že už několikrát proběhlo "stěžování si po širokém příbuzenstvu, že tam někdo chodí méně, než by bylo záhodno" Plus skoro uražení se poté, co někdo nepřijel kvůli nemocnému dítěti... Ach jo
|
| Tante Ema |
|
(15.11.2012 10:09:15)
Počkej, až to bude trvat dvacet let.
To se pak už můžeš jedině modlit a prát sama se sebou, aby to byla láska a ne něco jiného, co budeš cítit.
|
| Xantipa. |
|
(15.11.2012 10:39:34)
Přesně - jde o to nenechat to dojít tak daleko. Milá babička by nás tehdy málem zničila, jenže byla to manželova maminka - tak přece musíme. Nemusíme - právě kvůli tomu, aby to nedopadlo tak, že nás zničí, jsme přistoupili k nastolení pravidel - a ejhle - nebylo to hned, to víš, že bylo zle vč. telefonování na všechny strany, jak na ni kašleme, co vykládala po doktorech, ani nemluvím.....
Ale časem pochopila, že buď bude tohle a nebo nic.
Vztahy až na jednotlivý úlety jsou super.
|
|
|
| Kubula K. |
|
(15.11.2012 21:28:38)
Stěžování si po příbuzenstvu a uražení, když někdo nepřijde kvůli nemocnému dítěti?  Nějak mě přechází větší část soucitu.. 
|
| Winky | •
|
(16.11.2012 8:09:06)
tak to pomlouvání je bohužel hrozný, to by mi taky na elánu "pomáhat" nepřidalo.
Asi je docela vhodné to sdělení "buďto tolik péče a společnosti kolik nyní dostáváte, nebo taky nic pokud si budete neustále stěžovat a ještě mě za to pomlouvat"
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Erif & princezna | 
|
(15.11.2012 8:03:33)
Takhle podobně to měla mužova babička. Společnost jí dělala dobře, ale taky jsme tak s ní nemohli být pořád. Žila už sama, všechny kamarádky měla po smrti, číst ji nebavilo, ruční práce taky ne, křížovky, no prostě nic... jeden čas po nemoci bydlela u své dcery asi půl roku, ale i ona musela chodit do práce, tak to babi viděla, že je i tam sama. No bylo to strašně náročný, ale bohužel jsme neuměli pomoc. A hlavně ze tří dětí k ní jezdila jen jedna dcera (moje tchýně), druhá dcera a syn jen jednou čas a jen na skok. A z 5ti vnoučat jen můj muž a já s dcerou. Po asi čtyřech letech odešla navždy. Měla jsem ji strašně ráda a i když pro mě byla "cizí", tak mi bylo ctí jí ulehčit poslední roky života 
|
| Danae+děťátko |
|
(15.11.2012 8:14:15)
My bychom právě taky rádi pomohli více, ale kvůli práci tam opravdu nikdo nemůže být nonstop... Fyzická péče je tam zajištěná, s tím problém není, ale problémem je ta psychika... A někdy mám pocit, že nestojí o každou společnost, ale jen o tu veselou... Což docela chápu, jenže třeba ti vrstevníci-sedmdesátníci už těch stesků mají taky všichni hodně, takže rozhodně nemohou být vždy veselí...
|
| Erif & princezna |
|
(15.11.2012 8:27:12)
Ono je to hlavně o té psychice. Řela bych, že manželova babi už tu prostě nechtěla být, už ji nebavil život. Byla teda strašně ráda, když u ní někdo byl, ale nepotřebovala to jako zábavu, stačilo jí, že jsme seděli vedle ní, prohodili pár slov a koukali s ní třeba na televizi. Měla špatný kolena, byla i hodně pohybově omezená, tak to byla asi jedno s druhým. Oproti tomu třeba moje babička, je taky sama, ale víceméně zdráva, sice už trošku senilní, ale čte, kouká na tv, šije, plete, peče, klidně jde i sama na procházku. Holt i to patří k životu.
|
|
| MÍŠA&FÍK | 
|
(15.11.2012 8:35:51)
Jak jsem si tak pročetla diskusi, nabyla jsem dojmu, že oné popisované osobě není pomoci.
Rodina víc času investovat nemůže, placená společnice by osobu urazila, sama se angažovat nechce, nic jí nebaví.........
Tak bych řekla, že buď si osoba zvykne (což asi těžko), nebo se holt bude po zbytek života trápit a bude nespokojená.
Jiné řešení nevidím.
Mohu chtít pomoci, mohu pomoci jak jsem maximálně schopná, ale nikdo po mě nemůže chtít, abych zapomněla na svůj život, povinosti a rodinu proto, aby měl senior povyražení.
To bohužel, to bych ochotná nebyla.
(nemluvím samozřejmně o zajištění základníh potřeb , ale v tom tady problém není)
|
|
|
|
| Abigail* | 
|
(15.11.2012 9:35:52)
Mně tedy přijde, že děláte až moc. Myslím, že s přibývajícím věkem to bude horší a horší a nebude ve vašich silách to zvládnout. Potřebovala by k sobě nějakou podobně založenou osobu, ale kde ji najít?
|
| Tante Ema |
|
(15.11.2012 9:41:40)
To by zase takový problém nebyl. Pořád se najde dost činorodých seniorů a umí se i najít mezi sebou.
Problém je, že takováhle babička žádnou kamarádku nechce. Její problém není v osamělosti.
|
| Danae+děťátko |
|
(15.11.2012 9:56:25)
Kromě toho nemocného partnera, který tam bydlí, ale s nímž je komunikace již bohužel prakticky nemožná, tam chodí denně minimálně další 2 lidé, ale většinou je jich více... Plus další telefonují... Jako já chápu, že je těžké se smířit s měnícím se světem - vrstevníci umírají, mnozí z mladých se musí stěhovat za prací kvůli nezaměstnanosti či kvůli studiu, mnozí z okolí i z příbuzných jsou taktéž nemocní... Prostě už není veselo, tak jak byla ta osoba po léta zvyklá... A bohužel některé věci se už nezlepší... Co pak může být lékem na lítost, vztek i rezignaci, které se u této osoby často střídají?
|
|
|
|
| sylvaina | 
|
(15.11.2012 10:17:31)
U nás hodně pomohla jednoduchá věc. Dědeček má předplacené obědy mimo domov. Každý den tam musí dojít- asi 20ti minutová procházka, potká nějaké další lidi, pokecá si s ostatními "dědky". Proberou novinky, postěžují si na celý svět a jdou zas domů. A náramně jim to všem prospívá. Tak co tak zařídit něco podobného? V době, kdy je přítomna pečovatelka, třeba.
|
| Danae+děťátko |
|
(15.11.2012 10:27:16)
Ano, podobné věci - jako třeba procházka nebo návštěva u sousedů - v době přítomnosti pečovatelky jsem již taky navrhovali. Bohužel další problém je, že zmíněná osoba se téměř (kromě toho nejnutnějšího v rámci péče o partnera) nechce hýbat, což by ovšem měla ze zdravotních důvodů + kvůli velké nadváze... Takže poměrně začarovaný kruh...
|
| Merylin5 |
|
(15.11.2012 10:34:36)
A chce si ta osoba pomoct sama? Jinak pokud "si stěžuje po širokym příbuzenstvu" apod. tak to chce jí vysvětlit, jak se situace má, že všichni děláte co můžete atd., a říct jí, ať takové věci neříká. Ne se snažit ještě víc, jak říkám, čím víc se vy budete snažit, tím víc ona bude chtít vaši přítomnost, a konce a "nasycení" to nemá.
|
|
|
|
| Epepe | 
|
(15.11.2012 13:03:03)
Tak ať se naučí být sám. Má na to už koneckonců věk. Jednou to přijít muselo.
|
| Inaaa | 
|
(15.11.2012 13:20:43)
Máme to podobně s otcem, taky vyžaduje společnost, býval celý život aktivní, nyní se to změnilo.
Ale bývají o obrácené případy, že se lidi zabaví sami, asi to spíš záleží na povaze.
|
| Inaaa |
|
(15.11.2012 13:24:58)
Nevím co dělají lidi, kteří zůstanou úplně sami, mohou mít klidně 2 nebo 3 děti v cizině, takové případy znám.
A potom co?
|
|
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)