(25.1.2013 17:38:59) Koukala jsem na Centrum Paraple, sem tam je finančně podpořím. A Zaujalo mě informace o matkách na vozíku. Už jsem o tom přemýšlela kdysi. Znáte obecně maminky, které mají dítě jako handikepované? Nebo pomáháte takovýmto maminkám? Vůbec si to nedovedu představit. Přece jen péče o dítě je fyzicky náročná i pro zdravé ženy. Smekám před ženami, které navzdory svému handikepu mají dítě.
(25.1.2013 18:13:02) Znám jednu s těžkou DMO, má 2 děti. Děti zvládá společně s manželem, jinak jí hodně pomáhá taková jejich "adoptivní babička" a příležitostně i spousta lidí z církve, do které chodíme taky.
(25.1.2013 18:16:37) Dobri Musí to být neskutečný záhul. A porodila děti v termínu? To mě napadlo i u těch vozíčkářek, zda fyzické problémy sebou nesou riziko předčasného porodu, ale prý ne. Jsi hodná, že jí pomáháš
(25.1.2013 18:17:37) Taky jednu takovou maminku znám. Chodí o berlích. Není pro ni problém vylézt na kopec, ale s kočárkem jezdit nemůže, protože jí chybí ruce. Má ale skvělého muže-dobrovolně si nechal zkrátit úvazek na první měsíce po porodu, ab jí mohl pomáhat.
(25.1.2013 18:35:00) Jednu jsem znávala - kdysi, děti už budou dávno dospělé. Ale ona byla zdravá, přišla o nohy při úrazu: spadla pod vlak. Zvládala dobře, ženský z baráku jí chodily zkraje pomáhat, děti byly vycepované, aby neutíkaly a nezlobily, protože na vozíku by je těžko naháněla.
Pak jsem měla nevidomou kamarádku, to bylo trochu horší, hodně jí pomáhala máma, děti taky naučené pomáhat a nezlobit. Jde to.
(25.1.2013 18:47:25) Znám jich plno-jsou paralympioničky, vychovávají,pracují a ještě zvládají sportovat na slušnější úrovni. Kdyř jsem jednu plavkyni na vozíčku viděla "vozit" na vozíku čtyřleťáka, měl z toho strašnou bžundu a chtěl vozit rychlejc.....říkala jsem si, jak to zvládá třikrát líp, než leckterá chodící.
(25.1.2013 19:06:23) Přátelím se s jednou, oba rodiče jsou vlastněš znevýhodněni: kamarádka má dmo, její manžel myopatii. Zvládají sdobře, rodiče trochu vypomůžou, ale tak něšjak v obvyklé míře výpomoci prarodičů.
Moje kamarádka z vš měla oba rodiče i bratra neslyšící, říkala, že mluvit ji samotnou naučili prarodiče. Ona sama byla nebývale disciplinovaná. Když jsme se o její rodině bavili, říkala, že akorát hrozný bylo, když třeba rodiče/brácha "vyluzovali" zvuky, klteré byly strašné na poslech, neb oni se neslyšeli, ona je ano. Jinak myslím nevnímala asituaci doma nějak nestandardně-přece jen to byla její životní realita od raného dětství.
(25.1.2013 19:09:10) Znám takovou ženu. Rodila ještě za komunismu císařem a doktoři jí hrozně nadávali, co si to dovolila. Vše nakonec zvládla, i když ji muž opustil ještě před dospělostí dcery. Její dospělá zdravá dcera už má holčičku. Je šťasnou babičkou na vozíku.
(25.1.2013 19:16:48) Půl roku jsem se starala o paní se svalovou atrofií ve značně pokročilým stavu.Sama by to teda nedala, ale podpora rodiny a její velký CHCI dokázalo hodně.Chlapečkovi v té době byl rok a půl, a fungovalo to tak že když jsem ráno přišla, vypravila jsem je ven(chlapeček jezdil s mamkou na vozíku)Když šli dál musela jsem samo s nimi, mezi barákama to zvládli sami, já zatím uvařila. Mamka si po jídle chlapečka uspala, šli spátspolu, já mezitím uklidila a pak přicházel její tatínek a dostaral se on.Teď je chlapečkovi 7, je to moc spokojený a šikovný dítě Musela jsem toho nechat, ač nerada.Tahat se s maminkou na záchod a do vany byla fuška, moje tělesná konstituce při vejšce 156 cm není na tohle stavěná a paní si nemohla platit dva lidi-jednoho pro sebe a druhýho pro chlapečka...
(25.1.2013 20:33:22) Teď nevím přesně, dlouho jsme se neviděly.Ale ten půlrok co jsem tam byla jí přestaly růst vlasy a ztrácela menses.Nikdy si nestěžovala.Kdykoliv jí někdo telefonoval, ptali se kdy můžou přijet aby jí byli i k pomoci, nejen k návštěvě.Takže návštěvy probíhaly tak, že místo kafe jsme nabídli hadru a šůrovaly se třebas okna:D
(25.1.2013 20:45:55) myopatie jsou svinská záležitost. Takový lidi, kteří to dokážou takto snášet, to jsou hrdinové všedního dne. Paní je hrdinka dvojnásob, že si troufla na dítě. Kéž to prcek nezdědí!
(25.1.2013 21:06:44) Tak to ani nevím, jak je to s dědičností...Po mě malej zdědil Bechtěreva a už teď mě děsí jak to bude snášet když vím jak to dokáže bolet.A to je jiná liga
(25.1.2013 19:41:08) Znám jednu paní, má roztroušenou sklerózu a teď už je tuším celkem dlouhodobě na vozíku, ale dřív měla období, kdy někdy zvládala aspoň trochu chodit, než se jí to zase zhoršilo. Má dvě děti a když to druhé bylo cca v batolecím věku, tak se rozvedla s manželem, který jí do té doby dost pomáhal, takže mazec... ale co vím, tak jí teď pomáhají rodiče, nebo něco už zvládne docela dobře i to starší dítě (školní věk) - takže nějak to jít musí. Ona je hrozně silná a optimistická, problémy si moc nepřipouští a bere to, jak to je, strašně fajn člověk.
(25.1.2013 21:38:24) mám kamarádku,která má dítě a je ochrnutá na jednu ruku, je to pro mě nepředstavitelné. Jak takové dítě dát do vany ? Vytáhnout z vany aniž by vyklouzlo? No fakt smekám. Teda určitě jí hodně pomáhá starší dcera, něco málo i manžel... Ale i tak!
(26.1.2013 6:05:13) Taky obdivuju všechny takové ženy.Myslím si,že jsou od malička zvyklé překonávat potíže,takže jim to ani nepříjde,asi si nedělají zbytečné starosti jako většina z nás zdravých a soustředí se jen na to,co je důležité.
(26.1.2013 8:24:18) já znám tady u nás víc - jedna je kamarádka, ale děti už má velké - 5 a 3tí třída.. měla autonehodu, když byl starší tuším v první třídě.. malá byla malá.. byla dlouho na vozíku a přesto, že lékaři tvrdili, že chodit nebude, tak se tomu postavila, že to takhle není možné a začala hrozně makat a dnes chodí "jen" o berlích - teda už doživotně, ale je soběstačná a o děti se postará, manžel je voják a je většinu času pryč.. takže je péče na ní. starší chlapec jí dost pomáhá, špatně to nesl, když měla tu nehodu..
a pak u nás jezdí jedna paní, ta má vozík ten elektrický a asi tak 3-4 letou holčičku a ta buď dycky jde vedle vozíku, nebo ji i vozívá.. holčička oproti mým raubířům, kteří ví, že je doběhnu, úžasně pomáhá.. a
a další jsem viděla před asi třema dny, paní z berlí a taky holčička tak 3 roky.. jen mamince spadla berle holčička hned podávala.. u silně poslušně přišla a chytla.. se.. šlo vidět, že jsou super sehraný..
myslím, že ty děti to cítí a lépe třeba v určitých věcech spolupracují.. když neznají od narození nic jiného..
(1.6.2013 21:53:15) Také jsem "matka s hendikepem". Nejsem sice na vozíčku, ale už jako mladá jsem se při chůzi opírala o hůl a dnes chodím o dvou francouzských berlích. Porodila a vychovala jsem 2 děti. Dnes již jsou dospělé. Všechno jde, když máte odhodlání a lidi kolem, kteří vám pomohou. Mám skvělého manžela a také pomohli rodiče. Je také pravda, že to, že rodinu a děti zvládnete, musíte mít v hlavě. Proto mě zaujal projekt NeuroRestart. Natočila jsem k tomu i video. Můžete se podívat tady http://www.youtube.com/watch?v=u5A6ySpRgaY
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.