karma |
|
(11.3.2013 12:57:20) hoj, já čekám druhé, bude mi 38 letos. Po čtyřicítce malilinko doufám ve třetí (moje máma i otec jsou narození po 42.roce svých matek, trošku na to hřeším). Já prostě bych malý odstup dětí nezvládla, dceru jsem měla ve 32 a do nynejška jsem se z toho "miminího věku" regenerovala: dcera byla extrémně nespavé a extrémně permanentně chovací mimino. Záleží jak se ty sama cítíš a jakou má tvoje už narozené dítě povahu. Ony obecné hlasy radí mít dítě asi do čtyřicítky, ale já to míním risknout i po ní-teda dle ekonomického stavu rodiny, prachy jsou dost neuralgický bod.
|
Klára | •
|
(11.3.2013 13:43:10) tak především bych musela mít hodně pádné důvody, aby čekala s rozmnožováním až do čtyřiceti, když tedy nebyl problém s početím, byl problém že nebyl partner?
pokud už bych měla mimino až ve čtyřiceti, hodně bych si rozmyslela, jestli vůbec v tomhle věku jít do dalšího, když nebudu brát v potaz otázku jestli je pro dítě dobrý sourozenec a vezmu to čistě z hlediska toho, že už člověk nemá ve čtyřiceti moc kondici na mimina, natož na kombinaci mimino+batole+třeba ještě jedno skoro batole
to se mi zdá jako sci-fi, možná tak v pětadvaceti, ale ve čtyřiceti bez slušné asistence babiček bych to prostě nedala
|
Klára | •
|
(11.3.2013 13:44:36) Nebo musí být dotyčná čtyřicítka hodně dobře finančně zajištěná, aby si mohla zaplatit hlídání, protože v tomhle věku se už nedá táhnout nonstop třeba osm let v kuse bez oddechu a výpomoci
|
Klára | •
|
(11.3.2013 14:00:06) Jako ono mimino ve čtyřiceti může ze začátku člověka úžasně nabíjet, ale jak pokračuje čas, najednou si uvědomí, že je to běh na strašně dlouhou trať a že musí mít energii nejen na rok miminkovství, ale že ještě horší je zdrhající a vztekající se batole, období vzdoru, pak všechno dítě naučit, vychovávat a jako perlička po padesátce spolu s vlastním přechodem puberta dítěte
tohle je třeba vidět, nejen to, že momentálně atraktivní čtyřicítka veze kočárek s dvouměsíčním jedináčkem do parku, po porodu to ještě vypadá růžově
|
štěpánkaa |
|
(11.3.2013 14:22:42) mě na tom především děsí po 50tce puberta - a dvojnásobná
|
Klára | •
|
(11.3.2013 14:36:39) Štěpánko a to v kombinaci s vlastním přechodem, dlužno podotknout. Nic proti miminu ve starším věku, pokud to nešlo dřív, ale každé další dítě je třeba opravdu zvážit všechny okolnosti, aby si člověk něco nemaloval a nebyl pak v šoku. Jedno dítě se ještě nějak i u staromatky překousat dá, dvě až tři stejně staré už není vůbec žádná legrace. Samozřejmě situovaní lidé s vyššími finančními možnostmi to pochopitelně mají jinak - zaplatí se paní na hlídání, je třeba možnost zkráceného úvazku později v práci. Většinová populace to má ale hozené opravdu jinak a jiné podmínky. Vlastně teď mi napadá, že není ani legrace se někdy 45+ vracet se dvěma, třema malými dětmi do pracovního procesu. Asi z toho moc zaměstnavatelů nebude odvázaných, že mají nejen matku malých dětí, ale současně i osobu, která už je podle dnešního trhu práce pomalu neperspektivní někdy před padesátkou.
|
Ropucha + 2 |
|
(11.3.2013 14:42:39) Ano, kombinace matka v přechodu a dítě (děti) v pubertě mi také připadá poněkud třaskavá
|
|
Magdaléééna |
|
(11.3.2013 18:02:39) Tak, Kláro, zaměstnavatel nebude asi odvázaný nikdy.. ten přechod a pubertu bych asi nehrotila, měla to tak moje máma, tchýně.. u nás se tak zkrátka rodi A i dříve se rodilo, co to šlo.. prostě do přechodu..
|
štěpánkaa |
|
(11.3.2013 18:05:14) tak si to nehroť a roď až do přechodu tohle je přeci zcela individuální
|
Magdaléééna |
|
(11.3.2013 18:08:32) Však ano, napsala jsem svůj individuální příspěvek se svým individuálním pocitem.. jako spousta ostatních
|
štěpánkaa |
|
(11.3.2013 18:10:13) moje babička měla poslední dítě ve 45 a celou rodinu to poznamenalo tak, že všechny její děti "odětněly" už mezi 20 a 25, vnoučátka si dala více na čas - okolo 30ti.
|
Magdaléééna |
|
(11.3.2013 18:17:40) Já mám 40, první dítě jsem měla v 37, sestra první v 28, druhé v 31, bratr ve 30, nemladší sestra je na vysoké. Kdyby se cokoliv stalo, pomůžeme, samozřejmě, my dospělí sourozenci. Ale moje maminka má elána na rozdávání, ťukám. Má to zřejmě po prababičce, která chodila v 80 "kopat na pole".. Moje tchýně měla děti 4, posledního v 41. Babička měla dětí 5, poslední v 39, pak ještě jedno adoptovala. Nepoznamenalo nás to nikoho, zdraví jsou všichni, ťukám.
|
štěpánkaa |
|
(11.3.2013 18:21:23) no, možná chápeš, proč jsme k těhotenství po 4O skeptická. po zkušenostech s naší rodinou.... např. moje máma je od 40ti v invalidním důchodu (pravém - neošizeném) s vážnou nevyléčitelnou nemocí
|
|
|
Markéta, kluci 11 a 4 | •
|
(11.3.2013 18:44:29) Moje babičky měly oba moje rodiče kolem čtyřicítky (konec čtyřicátých let). Jedna proto, že byla za války v koncentráku, u druhé bylo poslední dítě "omyl". Já jsem se narodila v sedmdesátých letech,mamince bylo 21, tátovi 23, bylo to úplně běžné. První dítě jsem porodila takřka ve 32, druhé takřka ve 39, což je v mém okolí běžné. Žádní spojitosti bych v tom nehledala.
|
Ropucha + 2 |
|
(12.3.2013 12:03:57) Tak v minulých staletích ženy rodily od začátku své plodnosti až do konce, prostě proto, že nebyla hormonální antikoncepce a byl jiný životní styl, takže když dítě v pozdním věku přišlo, zvládnout to prostě musely. Kdo ví, jestli by si to dneska tak vybraly, kdyby měly možnost volby. My máme dneska luxus, že si můžeme mateřství hodně naplánovat.
|
Magdaléééna |
|
(12.3.2013 13:55:13) Já také. Dnes mi to zase trochu připadá, že přechází do druhého extrému. Dříve byla asi problém fyzická bolest, nemoci.. na spoustu toho se našel lék, i rodit se dá "bezbolestně".. ehm, skoro. Ale myslím, že mnohem horší je bolest psychická, k níž naše společnost prostě má mnohem větší předpoklady. Ano, dnes máme super techniku, dříve se vše oddřelo ručně, ale celkově dříve pracovali mnohem méně než dnes. Odpracovali to, co museli, aby měli, co pojíst. Dnes pracujeme mnohem více, protože si potřebujeme/chceme pořídit mnohem více.. Ano, já to také říkám, že se máme v naší době a zeměpisné šířce bez válek a nemocí super.. Jenže v každém třetím tématu najdeš povzdech na "tou dnešní dobou". Ano, já tomu rozumím - strach z budoucnosti, nezaměstnanosti, strach o děti, o jejich budoucnost..
|
Hanka | •
|
(12.3.2013 14:06:37) Magdaléno,
podle mě jsi s tím "pracovali mnohem méně" vedle jako jehličnatý strom. Dívala ses, jak se nám prodlužuje dovolená, uvědomuješ si, že se dříve pracovalo o sobotách, že se pracovní doba zkracuje?
|
Ropucha + 2 |
|
(12.3.2013 14:43:46) Hlavně se diametrálně liší charakter dnešní práce. Dnešní člověk by se z celodenní fyzické práce, jaká byla běžná dřív, zhroutil. Ale určitě by mu bylo lépe psychicky. Na psychiku je současnost náročná.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
štěpánkaa |
|
(11.3.2013 16:50:10) no právě, u nás puberta v plném proudu, představa, že bych byla 50+ mě děsí
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(11.3.2013 14:35:22) Kláro, naprosto souhlasím, takhle to také vidím. Nelze hledět jen na momentální kondici, zda zvládnu jako čtyřicítka těhotenství a miminko, ale také na dalších deset, patnáct, dvacet let, zvládat školáka a puberťáka... A všechno třeba bez prarodičů, protože v tom věku už nemusí být schopní pomáhat, ani si třeba vzít dítě na prázdniny apod..
|
Klára | •
|
(11.3.2013 14:40:24) Ano, Anett, těhotenství je totiž jen nepatrná výseč, není to nic proti tomu, co přijde potom. Že jsem byla schopná úspěšně donosit ještě neznamená, že mám vyhráno. Obecně bych takhle pozdní těhotenství doporučila fakt jen tam, kde jsou lidé třeba hodně dobře finančně zajištění, manžel má prosperující firmu, je trochu pánem svého času a nejezdí domů v osm večer a peníze nic moc,
u toho prvního případu toti bude jedno, jestli a kdy bude manželka pracovat atd...jinak max. jedno dítě a dost
|
|
|
|